Praha – Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) chce přesměrovat státní dotace ze základního akademického výzkumu do výzkumu aplikovaného. Tento krok podle něj zefektivní hospodaření se státními penězi. Západní a zejména americké firmy na podpoře výzkumu úzce propojeného s praxí staví svůj konkurenční úspěch. Experti však překvapivě varují: vyšší podpora aplikovaného výzkumu ze státní kasy kýžené ovoce přinést nemusí a Česko na ni může naopak doplatit.
Kuba žádá víc peněz pro výzkum „v továrnách“ na úkor akademiků
„Česká republika často věnuje peníze na základní výzkum, který se ne zcela zpětně objevuje ve vyšších daňových příjmech. Akademici strašně často pracují na věcech, které nepřejdou na trh a je to strašná ztráta peněz pro ekonomiku,“ prohlásil Kuba na setkání manažerů organizovaném týdeníkem Euro, na kterém si kapitáni českého byznysu pokládali otázku, jak oživit českou ekonomiku. „Já osobně tvrdím, že peníze mají jít do aplikovaného výzkumu, do firem, které jsou následně schopné výsledky výzkumu kapitalizovat, tedy vrátit státní investice do státní kasy,“ dodal. Právě vyšší investice do aplikovaného výzkumu a posílení spolupráce firem s vysokými školami považuje Kuba za jednu z cest, jak zvýšit konkurenceschopnost českých firem a povzbudit českou ekonomiku.
Zatím se ze státní kasy v Česku dotuje především základním výzkum. V roce 2011, kdy dal stát na vědu zhruba 26,2 miliardy korun, směřovalo podle Českého statistického úřadu 74 procent státních dotací do základního výzkumu. Pouze 21 procent připadalo na výzkum aplikovaný. Zbylých 5 procent připadá na experimentální vývoj.
Kolik peněz dává stát do vědy?
V roce 2013 pošle stát do vědy a výzkumu necelých 26 miliard korun. Oproti loňsku výdaje na tuto oblast snížil zhruba o 700 milionů korun. I když si oproti loňsku vědci pohorší, vedou si mnohem lépe než v minulosti, například v roce 2010 šlo na vědu a výzkum ze státního rozpočtu 23,5 miliardy korun, v roce 2003 to bylo dokonce jen 13,5 miliardy korun.
Za vyšší podporu aplikovaného výzkumu lobbují podnikatelé
Tlak na státní podporu aplikovaného výzkumu přichází především od podnikatelů. Například zástupci hospodářské komory tvrdí, že z každých 100 korun, které stát vloží do výzkumu a vývoje realizovaného v podnicích, vzniká přínos 260 korun, což z této formy podpory činí nejefektivnější způsob podpory výzkumu a vývoje.
Podnikatelé lobbují za co největší přesun státních dotací ve prospěch aplikovaného výzkumu ve firmách. Usilují o úplné převrácení dosavadního poměru, tedy zhruba 70 procent státních dotací by nově mohlo směřovat do aplikovaného výzkumu. Jakékoliv zvýšení podpory aplikovaného výzkumu však podle nich bude přínosem.
„Co nás odlišuje od konkurence z Číny, jsou inovace a právě v nich má přidanou hodnotu aplikovaný výzkum. Já bych poměr veřejných výdajů v České republice viděl alespoň na 60 procent aplikovaný výzkum a 40 procent základní výzkum,“ míní například Leon Jakimič, generální ředitel společnosti Lasvit, která dodává designové výrobky z českého skla na evropský, asijský i americký trh.
Sám ministr Kuba poměr, který bude na vládě prosazovat, neupřesnil. Portálu ČT24 pouze sdělil, že je to téma pro „širší diskusi“. Lze přitom čekat, že se proti přesunu státních dotací ve prospěch aplikovaného výzkumu postaví akademici – ti se totiž věnují především základnímu výzkumu. Například předseda akademie věd Jiří Drahoš už dříve uvedl, že ministerstvo průmyslu chce dotovat výzkum v podnicích až příliš.
Přehled výdajů na vědu a výzkum v ČR
Experti: Hlídejme si, kam státní peníze tečou
S varováním, že vyšší podpora aplikovaného výzkumu ze státní kasy nemusí přinést kýžené zefektivnění hospodaření se státními penězi, přišel člen Národní ekonomické rady vlády Daniel Münich. „Kubův návrh představuje strašně zjednodušené řešení a určitě to není cesta, jak něco zásadního změnit,“ varoval v rozhovoru pro portál ČT24.
Místo přelévání peněz z jedné hromádky na druhou bez koncepce Münich doporučuje, aby stát raději důsledněji sledoval, které instituce dosahují ve výzkumu nejlepších výsledků a těm pak posílal peníze. „V České republice chybí systém hodnocení výsledků výzkumu – základního i aplikovaného. Sčítají se jako housky v krámě a podpora se rozděluje plošně, rovnostářsky. To je chyba, výzkumníky to dostatečně nemotivuje,“ míní Münich.
S dotacemi opatrně
Otázkou také je, zda jsou státní dotace aplikovaného výzkumu vůbec nutné a jestli by nebylo vhodnější, aby do této oblasti sypaly více peněz firmy. Zkušenosti ze zahraničí totiž ukazují, že lídry v inovativnosti a konkurenceschopnosti bývají země, kde do výzkumu dávají peníze především soukromé podniky a stát je se svými dotacemi až na druhé koleji.
Lídrem ve výzkumu taženém firmami je podle statistik OECD Izrael, kde firmy vynakládají na výzkum a vývoj částky odpovídající zhruba 3,5 procenta HDP. Izrael krom toho klade důraz na aplikovaný výzkum a propojení firem s univerzitami. Každá tamní univerzita má speciální pracoviště, které se stará o praktickou aplikaci vědeckých poznatků v byznysu. Orientace na výzkum a špičkové technologie tamní ekonomice pomohly mimo jiné během finanční a hospodářské krize. Zatímco česká ekonomika zažila strmý pád do recese - například v roce 2009 její HDP kleslo o 4,5 procenta - ta izraelská jen mírně zpomalila růst.
Nejvyšší částky v absolutním vyjádření pak vynakládají na výzkum a vývoj americké společnosti. V první desítce firem, které směřují nejvíce peněz do výzkumu je pět amerických - například Microsoft nebo farmaceutická společnost Pfizer. Spojené státy přitom bývají považované za světový vzor konkurenceschopnosti, na který Evropa nestačí. Ve světovém měřítku vítězí také v počtu patentů.
Někteří odborníci proto soudí, že státem financovaný výzkum může být méně efektivní a v některých případech i kontraproduktivní. „Když vlády financují výzkum, mohou tak vytlačovat financování z privátních zdrojů. Firmy platí svůj vlastní výzkum, a tedy pokud ho vlády platí také, mohou firmy šetřit tak, že jednoduše z výzkumu stáhnou své vlastní peníze,“ podotkl v rozhovoru pro list The Economist zástupce rektora University of Buckingham Terence Kealey.
V Česku přitom i nyní dávají soukromé podniky na výzkum a vývoj mnohem méně peněz, než je ve vyspělých zemích OECD obvyklé. Například v Německu posílají podniky na výzkum a vývoj částku, která odpovídá 1,92 procenta tamního HDP. V Česku je to jen 0,97 procenta HDP, což řadí Česko výrazně pod průměr. OECD proto konstatuje: propojení průmyslu a vědy je v Česku „relativně nízké“, průmysl dává na výzkum a vývoj poměrně „malé“ sumy peněz, a to i přesto, že v roce 2011 investovaly české podniky do vědy a výzkumu rekordních 33 miliard korun.