Praha - Každý jistě tuší, že manželé po uzavření sňatku mají určitý majetek ve společném vlastnictví. Tento druh vlastnictví se nazývá společné jmění manželů a zahrnuje nejen majetek, ale také závazky. Jenže v Česku se rozvádí zhruba každé druhé manželství, a tak se často lidé dostávají do situace, kdy je potřeba společní jmění vypořádat. Protože mezi lidmi koluje celá řada fám o tom, jak se majetek manželů rozděluje při případném rozvodu, rozhodli jsme se vám vše objasnit v naší Poradně.
Společný majetek
Do společného majetku manželů patří obecně to, co manželé nebo i jeden z manželů nabyli za trvání manželství. Takže jednoduše řečeno první výplata, kterou kdokoli z nich obdrží po svatbě, už náleží do společného jmění. Přitom nehraje žádnou roli, zda má každý svůj osobní účet. Jinak je to pouze v případě, že manželé smluvně zúžili rozsah společného jmění, což se dočtete dále.
Naopak majetek, který vlastnili manželé již před sňatkem, je ve výlučném vlastnictví každého z nich a do společného jmění se nezahrnuje. Stejně tak do společné jmění nespadají dary nebo dědictví, pokud obdarovaným nebo dědicem byl pouze jeden z manželů. Dále ani majetek získaný jedním z manželů v restituci. I za trvání manželství může tedy jeden z manželů dostat např. od svých rodičů dům, který bude napsaný pouze na něj. Především oni štědří rodiče budou spát mnohem klidněji s vědomím, že pokud by se jejich potomek náhodou rozvedl, nepřijde o půl chalupy. Ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů by byl např. i dům pořízený za peníze, které dostal on sám od někoho darem nebo je zdědil.
Společným jměním manželů nejsou ani věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě pouze jednoho z nich. Takovým typickým příkladem může být zubní kartáček, pánský holící strojek, kulma na vlasy, ale i hodnotnější věci jako třeba lyže, jízdní kolo nebo dokonce osobní počítač jednoho z manželů.
Rozšíření nebo zúžení společného jmění
Rozsah společného jmění manželů lze zúžit nebo rozšířit smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu. Tuto smlouvu mohou uzavřít snoubenci jako takzvanou předmanželskou, ale i manželé již za trvání manželství. Může se vztahovat na stávající majetek a závazky stejně jako na majetek a závazky budoucí. Manželé si mohou vyhradit vznik společného jmění až ke dni zániku manželství, kromě věcí tvořících jejich obvyklé vybavení domácnosti. Ze závažných důvodů může na návrh některého z manželů zúžit společné jmění také soud. Podrobněji budeme o zúžení a rozšíření hovořit příště v souvislosti se závazky manželů.
Vypořádání společného jmění
Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. K tomu může dojít nejen rozvodem, ale i smrtí jednoho z manželů. Problémy s vypořádáním společného jmění však nastávají spíše při rozvodech. Pokud se dvojice nedohodne jinak, pravidla pro rozdělení jsou dána zákonem. Základní z nich říká, že při vypořádání společného jmění manželů se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Nelze však říci, že by skutečně mělo být děleno vše rovným dílem, ale přihlíží se k dalším skutečnostem. Zejména může každý z manželů požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek. Zde se jedná např. o věci pořízené za peníze, které dostal jeden z manželů darem, nebo je zdědil a podobně. Každý z manželů je naopak povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Například když si manžel ze společných peněz pořídil nové topení nebo okna do domu, který je ale jinak v jeho výlučném vlastnictví, musí toto zhodnocení, ke kterému svým způsobem přispěla i manželka nějak kompenzovat.
Roli při vyrovnání hraje i péče o rodinu
Nezbytné je také přihlédnout k tomu, kdo z manželů se více staral o rodinu, společnou domácnost a vychovával děti. Dále se bere v potaz, jak se kdo přičinil na udržení a rozšíření společného jmění. Tato dvě hlediska spolu většinou úzce souvisí, neboť často je to tak, že jeden z manželů je např. na rodičovské dovolené a stará se o děti, zatímco druhý chodí do práce, na domácnost tolik času nemá, zato vydělává a dává i třeba část peněz na úspory. Není ale vyloučeno, že by jeden z manželů zvládal obě věci najednou, zatímco druhý by se jen vezl. V tom případě by měl mít přičinlivý manžel nárok na větší podíl ze společného jmění.
Závěrem je třeba říci, že vždy je pro oba manžele daleko výhodnější se na vypořádání dohodnout, než čekat, že jim tuto záležitost vyřeší soud. Prokazování jednotlivých nároků bývá náročné, někdy je třeba využít svědeckých výpovědí nebo dokladů o tom, že byl někdo z manželů obdarován atd. Často dochází až k absurdním tahanicím o jednotlivé kusy nábytku nebo dokonce nádobí a podobně. Ve finále oba skončí vyčerpaní jak psychicky tak finančně, neboť soudní poplatky a advokáti nejsou zadarmo. Pak už je pozdě litovat, že raději neudělali nějaký ten ústupek.
