Praha – Tuzemský hudební průmysl zažívá těžké časy. Stejně jako ve zbytku světa se i česká vydavatelství musí vyrovnávat s postupným koncem tradičního modelu prodeje hudby na hudebních nosičích. Ani prodej digitální hudby přes internet se ale v Česku neujal. Tržby vydavatelů se tak každým rokem snižují a nezbývají jim peníze na podporu začínajících umělců.
Vydavatelé už dnes jen vzpomínají na zlatá devadesátá léta, kdy tuzemský hudební průmysl po čtyřech desetiletích centrálně plánovaného hospodářství zažíval opravdový rozkvět. „V době komunismu nebylo možné si tady zakoupit zahraniční hudbu legálně, těsně po revoluci tak byla na trhu nepřirozená situace, kdy se tady prodalo všechno, co se na ten trh dalo,“ vzpomíná ředitelka české sekce Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) Petra Žikovská. „Česká muzika zaznamenávala velký boom a spousta domácích i zahraničních kapel se objevovala a byla schopna se tím živit,“ přidává se ředitel Universal Music Česká republika Tomáš Filip.
Dnes ale vypadá situace úplně jinak. Celkový obrat prodejů cédéček v Česku podle posledních čísel spadl na 302 milionů korun. Přitom v devadesátých letech se v hudebním průmyslu prodejem nosičů protočilo přes 1,5 miliardy. To samozřejmě tuzemské vydavatele poznamenalo. „Na konci 90. let v našem vydavatelství pracovalo 60 lidí, teď je nás 25,“ říká Tomáš Filip z Universal Music. Propouštět museli i v konkurenční Sony Music. Místo padesátky lidí se dnes o chod české pobočky stará jen 15 zaměstnanců.
David Deyl, zpěvák:
„Vrací se doba klasicicmu, romantismu, kdy nebyly vinyly, nebyla cédéčka a interpereti si vydělávali živou produkcí.“
„Z hlediska obratu jsme jako vydavatelství na polovině, byť trh spadl mnohem níž. Náš market-share stoupl na 35 procent, je to ale i tím, že malá vydavatelství už neexistují,“ popisuje Filip situaci v Universal Music. „Z hlediska zisku musíme reagovat na vývoj poptávky, tudíž šetříme, jak na mzdových nákladech, tak na dalších investicích. Zisk se nám tak daří držet na smysluplné úrovni. Jak dlouho se to bude dařit, to je samozřejmě velice otevřené,“ dodává.
Hudbu přes internet Češi nekupují
Hudební branže po celém světě začala těžce krvácet po příchodu internetu. V Česku se ale – narozdíl třeba od Spojených států – vydavatelům nepodařilo poklesy fyzických nosičů nahradit prodejem digitální hudby. Neuspěl ani server i-legálně.cz, který se v Česku pokoušel o prodej virtuální hudby přes internet. Letos začátkem února svou snahu po třech letech ukončil.
Češi si zvykli za hudbu neplatit – devatenáct z dvaceti stažených hudebních souborů z internetu je nelegálních. Snahy zastavit piráty selhávají. Nebýt jich byly by tržby hudebního průmyslu v posledních šesti letech zhruba o 30 procent vyšší. „V tom nejsme sami, největší problémy řeší země východního bloku, kde se za 40 let komunismu vytratila slušnost k tomu trhu, až nová generace se musí naučit to, že krást by se nemělo. Kdyby vám dnes tekla z internetu Coca-Cola zadarmo, tak byste si ji taky vzal,“ říká k tomu ředitel Sony Music ČR Zbyněk Knobloch.
Situace na českém hudebním trhu může poznamenat hlavně domácí interprety. Kvůli klesajícím prodejům hudby totiž vydavatelům nezbývají peníze na podporu začínajících umělců. „Z hlediska domácích umělců jsme se pohybovali kolem třiceti. To je v současné době neuvěřitelné číslo – jestli jsme teď u osmi, devíti nebo deseti, kteří můžou fungovat, tak je to maximum,“ říká Tomáš Filip. „Za 15 let je možná budeme počítat na prstech jedné ruky - bude tady Lucie Bílá a Karel Gott, budou si chodit každý rok pro slavíka, ale já bych se toho nechtěl dožít,“ dodává.
Šanci pro hudební vydavatelství představuje tzv. 360 stupňový servis, kdy vydavatelé zařizují hudebníkům právní servis, management, marketing desek i propagaci. Zároveň pomáhají s pořádáním koncertů. Právě v živé produkci je podle všeho klíč k úspěchu. Časy, kdy se prodejem hudby daly vydělat stamiliony ročně, se nenávratně stávají minulostí.
