Oslava narozenin. Vítězství oblíbeného týmu. Nebo jen posezení s přáteli. Pivo se v tuzemsku podává k téměř jakékoli příležitosti. Málokterý Čech si ho odpustí. Pije ho skoro 90 procent mužů a 60 procent žen. Láhev nebo plechovka se ale v posledních letech otevírá hlavně doma. Ještě před šesti lety to bylo naopak. Důvodem je hlavně vyšší cena půllitru v restauraci. Hospody se nyní snaží přilákat lidi zpátky.
Za půllitr lahvového piva platí Češi 11 korun. V restauraci o 10 víc. Každý měsíc tak ušetří přes 300 korun, protože čeští muži vypijí nejméně 30 piv měsíčně.
„Bohužel celkový trend spotřeby piva stagnuje a co je negativní, že neustále klesá spotřeba piva v gastronomii. Zůstala na předloňských 41 procentech,“ konstatuje výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Vladimír Balach.
A dodává, že tím hlavním důvodem pro změnu spotřebitelského chování byl fakt, že vláda v roce 2009 zvedla spotřební daň u piva. Tento krok, který ač měl být pouze dočasný, trvá dodnes a kvůli němu klesla spotřeba piva v gastronomii za posledních šest let o deset procent, z 51 procent v roce 2009 na současných 41 procent.
„Ekonomika je u lahvových piv jednoznačně příznivější, ale pivovary chystají řadu akcí, aby lidi upozornili, že pití piva v restauracích má i jiný rozměr než jen pití piva,“ konstatuje prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Změna přijde podle něj s tím, že když se „obecně budeme mít trošku lépe, budeme mít i více času na to chodit do restaurací s přáteli a nejenom popíjet pivo doma“.
Muži chodí do hospody skoro osmkrát měsíčně, ženy o polovinu méně. Dřív to bylo častěji, ale hospodářská krize a zvyšující se cena piva poslaly Čechy pít domů. Restaurace se teď proto všemi silami snaží lidi ke svým stolům přitáhnout zpátky. Třeba na pivo vlastní výroby. Není výjimkou, že restaurace jich nabízí hned několik druhů. „Standardně vaříme čtyři druhy piva a několikrát do roka, tak pětkrát až šestkrát, vaříme nějaký speciál,“ říká sládek jedné pražské restraurace Jan Tržil.
Boom minipivovarů nastal v Česku podle pivního sommeliéra Českého pivního institutu Tomáše Hasíka prý právě proto, že dokáží vytvořit pivo s duší a Češi jsou si ochotni za to připlatit. „Tajemstvím je ale správný mix a množství použitých surovin, zejména chmele,“ říká sládek rodinného pivovaru Adam Matuška. Piva z velkých pivovarů totiž používají násobně méně chmele než piva z řemeslných pivovarů. „A to minimálně pětinásobně, někdy ti malí výrobci používají i dvacetinásobek množství chmele a kvalitnější odrůdu,“ doplňuje Hasík.
A míní, že za tím, že Češi raději pijí pivo doma, může být i to, že nechtějí v restauraci platit právě za pivo bez tváře. Vžil se pro ně název „europivo“, což je pivo, které je unifikované. Cílem je, aby si podobné dal člověk na celém světě a nenašel tam prakticky žádný rozdíl.
Naopak v řemeslných pivovarech, tedy těch malých, rodinných, se používá opravdu chmel, žádné chmelové extrakty. Ten najdeme u piv průmyslových. „Na druhou stranu jim garantuje stejnou chuť piva, což je někdy pro minipivovary ten nejobtížnější úkol,“ potvrdil Matuška. A dodává, že informace o tom, z čeho je pivo skutečně vyrobené, najde spotřebitel na jeho etiketě.
„Pokud se podíváme do států, jako je Německo, Rakousko, Francie nebo Švýcarsko, tak podíl prodaného piva v gastronomii se pohybuje kolem dvaceti procent. V Čechách je to ještě pořád 44 procent,“ upozornil Jiří Boček z Budějovického Budvaru.
Je ale také pravda, že i když tuzemské minipivovary loni uvařily o 30 procent piva víc než o rok dřív, Češi jsou při výběru piva dost konzervativní. Nejdůležitější pro ně zůstává nadále jeho značka, chuť je teprve na druhém místě – spolu s jednoduchým zvykem pít stále stejné pivo.
I proto raději většina restaurací než vlastní pivo volí jednodušší taktiky, jak k sobě lidi dostat. Mají slevové akce, jiné sází třeba i na dětský koutek a pro všechny jsou takové neoficiální pivní slavnosti s každou velkou sportovní událostí. Během mistrovství světa ve fotbale nebo hokeji toho Češi vypijí dvakrát víc než obvykle.
