Londýn – Řecku i Portugalsku by zřejmě prospělo, kdyby vyhlásily státní bankrot a Evropská unie jim pak finančně pomohla znovu se postavit na nohy. Myslí si to komentátor ekonomického listu Financial Times (FT) Wolfgang Münchau, který poukazuje na neustálé neplnění slibů, k nimž se Řecko zavázalo. V případě Řecka navíc nelze říci, že pomůže plánované snížení dluhu na 120 procent HDP, což je jen politicky stanovený cíl, který nemá s ekonomikou mnoho společného.
Münchau připomíná, že Řecko v dubnu čekají parlamentní volby, v nichž má velkou šanci stát se příštím řeckým premiérem šéf konzervativní strany Nová demokracie Antonis Samaras. Pro člověka, který bude chtít zůstat premiérem celé funkční období, tak bude velkým pokušením svalit vinu za hospodářský marasmus na své předchůdce.
„Bude se (Samaras) držet současné strategie?“ klade si komentátor otázku a hned si zkouší odpovědět: „Řekněme, že Samaras dodrží současný program a že se mu podaří vyhnout dluhové pasti. Všechno bude fungovat, jak se oficiálně naplánovalo. Bude to ale znamenat konec řecké krize? Výše dluhu k HDP se potom sníží ze současných více než 160 procent na zhruba 120 procent koncem desetiletí. To ale pořád bude hodně,“ soudí Münchau.
Řecké dluhy by mohly zhoršit situaci Itálie
„Není žádnou náhodou, že stejné zadlužení teď má Itálie. Pokud by někdo připustil, že 120 procent je pro Řecko mnoho, člověk se může začít domnívat, že to samé platí i pro Itálii,“ poznamenává Münchau, přestože ekonomika Itálie se od té řecké výrazně liší.
„Pokud se má Řecko přebudovat, musí mít funkční ekonomickou infrastrukturu, moderní trh práce a méně kmenový politický systém. Až toto všechno zařídí, finanční trhy mu začnou opět věřit,“ píše komentátor. Naznačuje tak, že i když bude v Řecku vše postupovat podle plánu, neexistuje žádná záruka, že snížení dluhu na 120 procent HDP bude pro Řecko stačit. „Já si myslím, že to zadlužení bude muset jít dolů mnohem víc, a to až na 60 procent HDP, pokud mají zabránit další krizi,“ dodává.
Někteří ekonomové tvrdí, že by bylo nejlepší donutit Řecko, aby okamžitě odešlo z eurozóny. Peníze, které jdou teď na pomoc Řecku, by se pak mohly použít na pomoc Portugalsku. „S tím ale nesouhlasím. Podle mého osobního přesvědčení by bylo nejlepší uznat, že obě země jsou v dezolátním stavu, nechat obě zbankrotovat v rámci eurozóny a pomocí adekvátně posíleného záchranného fondu pak oběma zemím pomoci znovu se postavit na nohy. Tím bychom zároveň vytvořili hráz i kolem zbytku eurozóny,“ navrhuje Münchau.
Podobně jako Münchau hodnotí situaci Řecka i někteří ekonomové
Jedním z nich je hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš, podle kterého vyvolává nový záchranný plán jen další destrukci řecké ekonomiky. „I kdyby nějakým zázrakem Řekové současný plán plnili, budou mít v roce 2020 dluh na úrovni Itálie (120 procent HDP) a těžko se obejdou bez další pomoci,“ upozornil Bureš. „Sečteno, podtrženo, nezbude než osekat dluh nejen mezi soukromými věřiteli (drží 200 miliard eur), ale i mezi oficiálními věřiteli (členské státy měnové unie, ECB a MMF). Ti drží dluh za celých 160 miliard eur a jejich podíl v čase poroste,“ dodal.
V současnosti se intenzivně diskutuje pouze o zapojení soukromých investorů do odpisu řeckého dluhu. Podle posledních informací by ho měli odepsat až 70 procent. Myšlenku, že by část dluhu měli odepsat i veřejní věřitelé, už koncem ledna nadnesla šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová.
Christine Lagardeová, výkonná ředitelka MMF
„Rovnováha mezi účastí soukromého a veřejného sektoru je vážná otázka. Pokud se úroveň řeckého dluhu u soukromého sektoru v jednáních nepodaří dostatečně snížit, pak by se do tohoto úsilí měli zapojit i věřitelé z veřejného sektoru.“
