Před dvaceti lety vydal stát tzv. povodňové dluhopisy. Pro občany byly zajímavé, vynášely 4 procenta nad inflaci.
V létě 1997 se Českem prohnala ničivá povodeň, která za sebou nechala škody ve výši téměř 63 miliard korun. To představovalo 12 procent tehdejšího státního rozpočtu. Stát proto potřeboval peníze – a nabídl občanům dluhopisy v celkové hodnotě 2,8 miliardy korun.
Občané měli o povodňové dluhopisy zájem. „Stát vydal téměř 1 milion povodňových dluhopisů v nominální hodnotě 1000 korun a 10 000 korun. Obvykle se k dluhopisům občané nedostanou, stát je nevydává pro ně a jejich hodnota je od milionu korun výše. Nízká pořizovací cena a vysoké výnosy byly pro občany výhodné, pro stát už tolik ne,“ hodnotí šéfredaktor Fincentra Petr Zámečník.
Stát podle něj tratil mimo jiné na administrativních nákladech. V dalších letech už pro občany tak výhodné dluhopisy stát nevydal, i tzv. Kalouskovy dluhopisy stály občany více než dluhopisy na klasickém finančním trhu.
Doba splatnosti povodňových dluhopisů byla pět let. Úroky byly splatné každoročně. „Na výběr úroků i na jistinu měl každý až 10 let. Ovšem to se nevyplatilo, protože v okamžiku splatnosti přestávají být vklady úročeny. Občan by z toho pak nic neměl,“ připomněl Zámečník.
Lidé proto vybírali dluhopisy hned v srpnu 2002 a peníze často použili na zaplacení letní dovolené. Jedna vložená tisícikoruna jim vynesla 463 korun, resp. po odečtení daně 349 korun.
K promlčení dluhopisů došlo po 10 letech, obvyklá doba promlčení dluhů přitom podle Zámečníka dosahuje jenom 3 roků. „Občané díky tomu měli více času, než když třeba vybírají dlužné peníze od svého nájemníka,“ uvedl pro ČT Zámečník.
Dluhopisy vydává stát s cílem financovat svůj dluh. Výhodnost dluhopisů závisí na úrokové sazbě i bonitě státu splatit své dluhy. „Česká republika je v tomto bezpečný stát a nehrozí, že by nezaplatila,“ dodal Zámečník.
V létě 1997 zatopily povodně zhruba třetinu území republiky. Nejvíce zasažené byly východní Čechy a Morava, voda se prohnala 536 městy a obcemi. O život tehdy přišlo pět desítek lidí. Nejtragičtější následky nesly Troubky na Přerovku, kde zahynulo 9 lidí a z obce zůstaly jen trosky.
Legislativní mezeru částečně zacelila novela tzv. vodního zákona z roku 1998 a nařízení vlády z roku 1999, které upravilo spolupráci a úkoly povodňových orgánů. Vodohospodáři navíc vypracovali studie protipovodňové ochrany.
Státní pomoc po povodních představovala uvolnění 11,4 miliardy korun v roce 1997. V následujícím roce schválil parlament převod dalších 4 miliard z výnosů malé privatizace na povodňový účet. Postupně stát uvolňoval i další peníze, úvěr tehdy poskytla také Evropská investiční banka a vláda požádala Evropskou komisi i o peníze z evropského programu Phare.
