Čína v příštích pěti letech plánuje zachovat průměrný roční hospodářský růst na 6,5 až 7 procentech. Vyplývá to z návrhu nového pětiletého plánu, jenž stanoví hospodářské cíle země na roky 2016 až 2020. Zahraniční firmy by neměly být nadále omezeny v části sektoru služeb, měly by se také zvýšit výdaje na obranu.
Konečnou verzi pětiletého plánu schválí parlament během následující dvoutýdenní výroční schůze. Čínská vláda reaguje na zpomalení ekonomiky, která loni vykázala nejnižší růst za poslední čtvrtstoletí, a to 6,9 procenta. Během příštích pěti let by ale podle Číny neměl hrubý domácí produkt výrazněji propadnout. Průměrný roční hospodářský růst chce udržet na 6,5 až 7 procentech.
Peking počítá s tím, že zruší omezení pro zahraniční firmy v části sektoru služeb, jako je účetnictví a auditorství, umožní také zahraniční investice do bankovnictví, pojišťovnictví a dalších služeb.
Čína rovněž podle očekávání sdělila, že letos zvýší výdaje na obranu o 7,6 procenta na 954,35 miliard jüanů (asi 3,6 bilionu korun).
Čínský premiér Li Kche-čchiang pak oznámil vedle plánu na boj s korupcí také plán na potírání chudoby, který se bude týkat deseti milionů lidí z venkovských oblastí. Vláda chce zvýšit finanční prostředky na boj s chudobou o 43,4 procenta a vybudovat nebo opravit 200 tisíc kilometrů venkovských silnic.
Omezování emisí i produkce oceli
Měla by se snížit spotřeba energie na jednotku HDP o 15 procent do roku 2020 a omezit emise uhlíku na jednotku HDP o 18 procent do konce desetiletí. Země podle Národní rozvojové a reformní komise (NDRC), která je hlavním plánovacím orgánem, omezí letos výrobu uhlí a produkci uhelných elektráren.
Vláda rovněž sníží nadměrné výrobní kapacity, především v uhelném a ocelářském odvětví. Právě nadprodukce oceli může představovat problém při jednání s Evropskou unií o udělení statusu tržní ekonomiky.
Čína se však hodlá stavět proti „jakýmkoli separatistickým aktivitám“ na Tchaj-wanu a hodlá dohlížet na zachování míru a stability v Tchajwanské úžině. Plánuje také vybudovat druhé železniční spojení do Tibetu, a to mezi tibetskou Lhasou a čínským městem Čcheng-tu.
První železnice do Lhasy z roku 2006 se stala terčem kritiky skupin na ochranu lidských práv a Tibeťanů žijících v exilu, podle nichž toto spojení vyvolalo příliv dlouhodobých migrantů, což ohrožuje tibetskou kulturní integritu.
