Směrnice, která by měla omezit agresivní daňové plánování velkých nadnárodních korporací, je připravená a v dubnu o ní bude hlasovat osmadvacítka. Stejně tak je na ni připravena i česká legislativa, protože Česko podporuje všechny body jejího návrhu, uvedla v Otázkách Václava Moravce náměstkyně ministra financí Alena Schillerová. Otázkou však zůstává, jak přínosné zavedení nových pravidel skutečně bude. Jak ale míní ekonomka Ilona Švihlíková, v Česku by tak mohlo zůstat minimálně o třicet miliard korun více, pokud prostředky nebudou vyvedeny do zahraničí, jako se dosud děje.
Rada Evropské unie pro hospodářské a finanční záležitosti se na začátku března dohodla na vzniku směrnice, podle níž si státy evropské osmadvacítky budou vyměňovat klíčové informace pro stanovení korporátní daně. Směrnice počítá s tím, že mateřské firmy velkých nadnárodních podniků budou muset rozkrýt svou strukturu a hospodaření, aby se zamezilo daňovým únikům. Nový systém má tedy jednoduše řečeno přispět k tomu, aby nadnárodní firmy platily daně tam, kde vytvořily své zisky.
Podle odhadů analytika a zástupce ředitele think-tanku Glopolis Ondřeje Kopečného Česko přichází díky neexistenci této směrnice o 50–60 miliard korun ročně na daních. Proto také je Česko, jak zmínila náměstkyně ministra financí Alena Schillerová, v „hodně velkém stupni přípravy, jen čeká na definitivní schválení směrnice“.
Vyvádění zisku formou dividend je legální, i když problematické
Problém je však potřeba rozdělit na dvě části. První je ten, když firma vyvádí formou dividend prostředky do zahraničí. „Protože firma tady podniká, má zahraničního vlastníka, realizuje své zisky v České republice, které jsou řádně zdaněné, a odvádí z nich dividendy. Samozřejmě, že odvod těch dividend je v případě Česka značný, což je možná dáno i tím, že se nám podařilo v minulém období přilákat investory, ale je to způsob legální, zde nemůžeme nic namítat. A musíme vidět, že tito investoři tady na druhou stranu vytváří pracovní místa, investují,“ říká Schillerová.
Druhou rovinu ale představují velké nadnárodní koncerny, které agresivně využívají možnosti zdaňovat a různě přelévat a posílat peníze mezi jednotlivými státy. Čímž však z dané země, kde firma původně vytváří zisky, utíkají peníze. „A to je to agresivní daňové plánování, proti kterému se musíme vymezit,“ dodává náměstkyně.
A připomíná, že ministerstvo financí již některé kroky přispívající k zamezení daňových úniků učinilo. Zavedlo například povinné přílohy k daňovému přiznání daně z příjmu právnických osob k 1. lednu 2015. V ní společnosti musí rozkrýt veškeré převodní ceny uskutečněné v rámci holdingu. To umožnilo finanční správě zacílit kontroly a přineslo podle odhadu na doměření daně půl miliardy korun. Příloha měla i preventivní účinky, firmy se podle náměstkyně začaly chovat jinak.
O kolik přesně přichází česká státní pokladna kvůli agresivnímu daňovému plánování nadnárodních koncernů, je však těžko změřitelné, soudí Schillerová. Přesnou analýzu podle ní ministerstvo nemá. Podle ekonomky Švihlíkové se však dá počítat s minimálně třiceti miliardami korun ročně.
„Jednou z věcí je zmíněný odliv dividend, který je sice legální, ale neznamená to, že to není obrovský problém české ekonomiky. A kromě toho, to nejsou jen dividendy, ale odlivy zahrnují i další klasické operace, jako že se třeba účtují předražené poradenské služby, a tím se z českých dceřiných firem vytahují další zdroje,“ konstatuje. Pozitivní však podle ní je, že je konečně po mnoha letech vidět nějaký pohyb směrem ke změně. „O daňové nekalé konkurenci vydala OECD zprávu už před 18 lety, a teprve nyní se něco začíná dít,“ říká Švihlíková.
Ekonomové však upozorňují na to, že nejde jen o existenci čistých daňových rájů typu Bahamských ostrovů či Seychel, kdy je velikým problémem nejen neexistující daň, ale vůbec dostat se k datům. „Máme také kvazi daňové ráje uvnitř EU, tedy země, jako je Kypr, Lucembursko, Nizozemsko. Takže máte lišku přímo v kurníku. A samozřejmě například v případě Nizozemí bylo krásně na aféře Starbucks vidět, že sice došlo k nějakému doplacení daně, ale na systému se toho moc nezměnilo,“ zmiňuje Švihlíková.
A poukazuje tím na to, že posun se ve společnosti sice již odehrává, vzhledem k obrovskému tlaku a také stavu veřejných financí v jednotlivých zemích to ale bude ještě běh na dlouhou trať. Důvodem je podle ní to, že přes daňové ráje jdou obrovské prostředky. „Ty nejvyšší globální odhady hovoří až o třiceti bilionech dolarů, přičemž HDP světa je 74 bilionů dolarů. A nyní si uvědomme, co se s těmi prostředky dělá. Tak buď je to otázka kriminální činnosti, jako drogy, zbraně, nebo je to otázka finančních spekulací, tedy destabilizace celé světové ekonomiky. Anebo zaplacení politického lobbingu, například legislativy na míru,“ říká.
Každým rokem stále roste počet firem se sídlem v daňových rájích, což jsou země s nízkým nebo žádným zdaněním zahraničních firem, a to o několik set. Například oproti roku 2014 jich bylo loni o 172 více.
Největší absolutní přírůstek zaznamenaly loni Seychely, kde vzniklo 59 nových českých společností, nebo Kypr s 54 firmami. Nejvíce českých firem, přes čtyři tisíce, sídlí v Nizozemsku, skoro tři tisíce v USA, kolem dvou tisíc na Kypru a něco přes tisíc v Lucembursku.
Náměstkyně Schillerová: Korporátní daň nebude, EET zřejmě ještě letos
Další možností, jak vybrat více daní, je sektorová daň. Ve vládním programovém prohlášení se říká, že se strany koalice zamyslí nad jejím zavedením v oblasti IT či bankovního sektoru. Podle náměstkyně však takto vládní koalice sektorové daně určitě už nezavede. „A je otázkou pro politiky, zda o ní uvažovat, narušuje trochu zásadu daňové neutrality,“ říká.
Z odborného hlediska nicméně dává logiku zavést sektorovou daň u vysoce ziskových sektorů, kde funguje menší konkurence. Inspirací může být podle náměstkyně Schillerové Slovensko. „Mají ji zavedenou vůči bankovním institucím, je tam nastavená sazba, která se odvádí do fondu na krytí krizových situací, a má se snižovat s ohledem na plnění fondu. Pokud by se to zavedlo na podobných principech jako tam u nás, v bankovním sektoru, pak by roční výnos činil 11-14 miliard korun ročně,“ počítá náměstkyně.
Podle ekonomky Švihlíkové je sice dobré dbát na daňovou neutralitu, ale jsou sektory, které jsou výjimečné. „Bankovnictví je navíc sektor, který může představovat ohrožení pro stabilitu celé ekonomiky, proto dává smysl zde takovou daň zavést,“ míní ekonomka. „Navíc u nás platí i to, že v případě bankovního sektoru je asi 97 procent aktiv drženo v zahraničních rukou, čímž by se tím dalo zabránit obrovskému odlivu zisku ze zemí,“ dodává.
Náměstkyně pak ještě dodala, že na rozdíl od zmíněné sektorové daně, která se nyní zavádět nebude, elektronická evidence tržeb (EET), kterou již schválily obě komory Parlamentu a jež čeká jen na podpis prezidenta, by mohla začít fungovat pro ubytovací a stravovací služby od prosince 2016.
