Vyvěšení trenýrek na Pražském hradě bylo uměleckým činem. Alespoň je o tom přesvědčen Martin Komárek (ANO), politik a bývalý novinář, který se v předchozí profesi věnoval i politické satiře. „Je to velice zábavná věc. Směju se tomu,“ uvedl v pořadu Hyde Park. Mnohem méně vtipné by podle něj bylo, kdyby nad Hradem zavlála rudá vlajka.
„Musíte do toho dostat politický symbol, a pak si vás někdo všimne,“ zhodnotil počínání umělců Komárek . Symbolem jsou podle něj Pražský hrad, prezidentská standarta i zbožná úcta, kterou Češi chovají k úřadu prezidenta.
Jak Komárek dále uvedl, kdyby trenýrky nad Hradem někdo jen nakreslil nebo o nich satirik napsal ve svém textu, nemělo by to takový ohlas – na to už jsou totiž Češi zvyklí. „Ale tady to někdo povýšil dál – on to udělal,“ uvedl.
Komárek taky připomněl, že jiní umělci ve snaze na sebe upozornit už v minulosti třeba přetřeli tank na růžovo, umístili velká mimina na žižkovskou věž nebo rozsvítili velké srdce nad Pražským hradem. „Rozhodně jsou to umělecká díla. Jsou to velké projevy moderního umění,“ zhodnotil jejich počiny.
Kde jsou hranice, aneb satira a vkus nemusí jít ruku v ruce
Podle Komárka se některé konkrétní projevy satiry už pohybují za hranicí slušnosti. „Ale pokud se pohybujeme v oblasti umění, nemůžeme spáchat žádný trestný čin,“ řekl. Když si podle něj v časopisu Charlie Hebdo dělali legraci z proroka, bylo to v pořádku. „Když si ale dělají legraci z utopeného chlapečka, tak pro mě jako otce už to v pořádku není. Ale to neznamená, že jim půjdu trhat tužky z ruky. Natož abych páchal nějaké násilí. Satira nemá hranice. Vkus hranice má,“ uvedl Komárek.
Šlo o hanobení státního symbolu?
Podle Komárka sejmutí a výměna prezidentské standarty hanobením symbolu státu nebylo. „Hanobení symbolů státu je něco strašlivého. Já ale legraci nepovažuju za hanobení. Kdyby tam někdo vyvěsil rudou vlajku, bylo by to daleko méně vtipné,“ uvedl.
Havel by se bavil, před 2. světovou válkou by ale něco podobného neprošlo
Komárek se domnívá, že kdyby podobná akce proběhla na Pražském hradě ze éry Václava Havla, tehdejší prezident by se určitě bavil. „Havel byl umělec, satirik a bohém. A zůstalo to v něm, ta lidskost.“
Naopak v období první republiky by veřejnost podobnou událost podle Komárka určitě nesnesla. „Prezidentská standarta byla tehdy nedotknutelná. Ale tehdy ještě umění nemělo takové projevy jako teď,“ dodal.
Rozdíl mezi Zemanem člověkem a politikem
Komárek si myslí, že Miloše Zemana jako člověka vyvěšení trenýrek nepochybně pobavilo. „Zeman jako politik ale hovoří ke svým voličům. A jako politik si říká – jestli mezi těmi 60 procenty mých voličů není většina těch, které to spíše popudí?“ vysvětlil Komárek.
Trenýrky jako zpochybnění fetiše státních symbolů
Jeden z členů umělecké skupiny Ztohoven Petr Žílka v Událostech, komentářích vysvětlil pozadí celého činu. Prezidentská standarta, jak ji známe, má podle něj spousty historických a hodnotových konotací. „Jsme přesvědčeni, že Miloš Zeman je svou činností ve funkci prezidenta brutálním způsobem pošlapává. A proto jsme tento symbol sňali a nahradili ho podle nás adekvátnějšími rudými trenkami,“ řekl.
Trenýrky jsou podle Žílky také něco, co člověk schovává pod svrchním oblečením, něco intimního. „Chtěli jsme poukázat na to, že se Miloš Zeman neobává prát špinavé prádlo na veřejnosti,“ vysvětlil dále umělec.
Každý podle něj používá k ovlivňování svého okolí nástroje, které zvládá a jsou mu vlastní. „Aktivisti používají třeba průvody, pochody, demonstrace. Umělci a umělecké skupiny používají nástroj vizuální komunikace, vizuální jazyk. My jsme tady vsadili na silný vizuální dojem, který vyvolá záměna prezidentské standarty,“ řekl.
Ani Žílka si nemyslí, že by došlo k jakémukoli hanobení státního symbolu. „Vlajka byla pietně sňata. Kde je ale teď, nevím. Poslední informace je, že odletěla neznámo kam,“ konstatoval.
Celý veřejný prostor se hýbe – a to bylo smyslem akce
Komentátor Hospodářských novin Petr Fischer, který byl dalším hostem Událostí, komentářů, vidí hlavní smysl akce skupiny Ztohoven ve snaze rozpoutat veřejnou debatu. „Umělecko-politicko-občanská rovina vlastně nekončí tím, že se vyvěsily trenýrky. Ona pokračuje – to byl smysl. Aby veřejný prostor nějakým způsobem zareagoval,“ dodal Fischer s tím, že na interpretaci činu se podílí každý účastník debaty, tedy i on sám coby host televizního pořadu.
