Praha - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze musí zaplatit odškodné 100 000 korun ženě, které lékaři při gynekologické operaci v roce 2002 odstranili vaječníky a vejcovody. Rozhodl o tom dnes odvolací pražský vrchní soud. Doktoři totiž pacientku před zákrokem řádně nevyšetřili a svůj postup jí nevysvětlili. Žena nedala k vyjmutí orgánů souhlas, po operaci měla zdravotní i psychické problémy.
O tom, že nemocnice pochybila, se usnesl již loni v říjnu Městský soud v Praze. Žena šla do nemocnice na operaci nádoru na děloze. Ošetřující lékař do zdravotnické dokumentace napsal, že má operatér vaječníky vyjmout jen v případě patologického nálezu. Lékaři na jednom z vaječníků našli nezhoubnou cystu. Podle jednoho z vypracovaných posudků však jde o poměrně častý nález, který nijak neohrožoval život pacientky. Podle soudu pak doktoři neprovedli potřebný krevní rozbor, sonografické vyšetření a biopsii.
Soud: Odstranění orgánů se nedá napravit
Prvoinstanční soud však přiznal ženě pouze čtvrtinu odškodnění, o které žádala, tedy 25 000 korun. Uvedl, že nemá žádné faktické následky. Odvolací senát ale dnes uznal argumenty ženiny právní zástupkyně Marie Cilínkové, podle které její klientka měla značné problémy kvůli hormonální léčbě - začala tloustnout, trpěla nespavostí a měla psychické potíže.
„Došlo k nevratnému odstranění orgánů. Nedá se to napravit,“ prohlásila předsedkyně senátu Ludmila Říhová. Podle ní je požadovaných 100 000 korun přiměřených, protože se žena musela vypořádat s následky předčasné menopausy. Dodala však, že lékaři nechtěli pacientku poškodit. „Je evidentní, že smyslem zákroku bylo žalobkyni ochránit,“ řekla soudkyně. Doktoři ale se ženou dostatečně nekomunikovali, a ta jim tak neposkytla kvalifikovaný souhlas s odstraněním vaječníků.
Žena je s rozsudkem spokojená, svůj téměř desetiletý spor však označila za „téměř nekonečný příběh“. Cilínková dodala, že je rozhodnutí důležité již proto, aby lidé věděli, že se dají pře s nemocnicí vyhrát. Lékaři podle jejích zkušeností s pacienty velmi často jednají arogantně a pořádně jim nevysvětlují své zákroky. Přiznávaná odškodnění v České republice pak označila za velmi nízká. „Moje klientka měla požadovat zhruba 300 000 korun,“ uvedla. Naopak právnička nemocnice Milada Džupinková s verdiktem nesouhlasí. Podle ní v roce 2002 existovalo zcela jiné povědomí o tom, jak mají lékaři poučovat pacienty.
Žena se již v roce 2002 obrátila s požadavkem na odškodnění na ministerstvo zdravotnictví, u kterého neuspěla. Prohrála i následující spory u obecných soudů, její dovolání následně odmítl i Nejvyšší soud. Jejich rozhodnutí nakonec zrušil až v roce 2010 Ústavní soud.
