Ve věku 90 let zemřel bývalý mluvčí Charty 77 a spoluzakladatel Občanského fóra Radim Palouš. Profesor, filozof a pedagog musel kvůli podpisu Charty 77 odejít z Univerzity Karlovy. Po revoluci byl zvolen jejím prvním polistopadovým rektorem. Informaci přinesl Radiožurnál.
Palouš byl za své politické názory postihován už od 50. let. V roce 1976 podepsal Chartu 77 a v letech 1982 až 83 byl jejím mluvčím. Za normalizace musel opustit pedagogickou práci a živil se jako topič nebo soustružník. V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum a byl to právě on, kdo tehdy na známém balkonu nakladatelství Melantrich na Václavském náměstí uváděl Václava Havla.
Po sametové revoluci se Palouš na čtyři roky stal rektorem Univerzity Karlovy a podílel se na její obnově. Poté se stal emeritním rektorem a přednášel po celém světě. Na osmi zahraničních univerzitách a jedné české získal čestný doktorát a v roce 1997 obdržel Řád T.G. Masaryka III. třídy.
Když loni na podzim Palouš při svých devadesátinách bilancoval, nejvíce si vážil toho, že se nejstarší české univerzitě vrátila mezinárodní prestiž: „Mohla navázat na to, čím byla předtím, protože ona už měla renomé, jenomže ho v době totality ztratila jako manipulovaná instituce.“
Paloušův přínos pro renomé školy ocenil i senátor a bývalý rektor UK Václav Hampl. Palouš podle něj po revoluci symbolicky propojil univerzitu s hodnotami demokracie a svobody, které jako mluvčí Charty 77 reprezentoval. Svou autoritou pak univerzitě pomohl otevřít dveře do světa.
Radim Palouš se narodil 6. listopadu 1924 v Praze v rodině novináře. V květnu 1945 se aktivně účastnil protifašistického povstání. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově, kde byl žákem profesora Jana Patočky.
Po obhajobě práce na téma Masarykovo filosofické mládí mu byl v roce 1948 udělen doktorát. Absolvoval rovněž studia chemie na Vysoké škole pedagogické a stal se učitelem. Zabýval se také dílem Jana Amose Komenského a moderní vyučovací technikou.
Palouš je autorem stovek vědeckých prací a článků z filozofie, pedagogiky, filozofie výchovy a obecné didaktiky. Publikoval v Česku i v zahraničí. Mezi jeho díla patří Komenského Boží svět (1992), Rokování o roku (1994), Totalismus a holismus (1996), Světověk a Časování (2000), Ars Docendi (2004), O globalizaci (2005) či Heretická škola (2008).
Sobotka: Přišli jsme o další významnou postavu novodobých dějin
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) Palouše ocenil jako významného pedagoga, filozofa a člověka, který neváhal bojovat za své politické přesvědčení, i když ho za to čekalo pronásledování. „Česká republika přišla o další významnou postavu svých novodobých dějin. Rád bych vyjádřil upřímnou soustrast všem příbuzným, přátelům i žákům Radima Palouše,“ uvedl v kondolenci.
„Má mou úctu za to, že přijal roli mluvčího Charty 77 v dobách největších represí. Jako pedagogovi a filozofovi mu nebyl cizí vážně míněný patos, což je v naší cynické společnosti, která jen málo věcí bere vážně, vzácná vlastnost,“ ocenil Palouše chartista a někdejší ministr obrany a zahraničí Alexandr Vondra. Kondolovala také ministryně školství Kateřina Valachová: „Jeho odchodem ztrácí Česká republika jednu z nejvýraznějších osobností českého vysokého školství.“
Palouš patřil k blízkým spolupracovníkům prvního českého prezidenta Václava Havla. Zástupci Knihovny Václava Havla proto rovněž vyjádřením lítosti reagovali na zprávu o úmrtí. „Zanechal po sobě rozsáhlé filozofické a pedagogické dílo, jehož studiu a zpřístupnění příštím generacím se také Knihovna bude snažit napomáhat,“ uvedli.
