Účast ve volbách by měla být povinná. Pokud by lidé k urnám nešli, měli by dostat mírnou pokutu. V exkluzivním rozhovoru pro Českou televizi to řekl prezident Miloš Zeman. Žádnou stranu nebo hnutí před volbami podporovat nehodlá, chce ale vyzývat k co nejvyšší účasti a varovat před neonacisty. Věří také, že výsledek podzimních voleb nebude mít vliv na vztahy ve vládní koalici a bude fungovat až do řádných parlametních voleb. Zda bude sám znovu kandidovat v prezidentských volbách, se Zeman rozhodne na začátku března příštího roku.
Zeman chce povinnou volební účast, jinak by lidem hrozila pokuta
Za necelý měsíc startují volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Jak velkou důležitost vy osobně těmto volbám přisuzujete?
Vzhledem k tomu, že jsem byl u toho, když moje tehdejší vláda prosadila krajskou samosprávu, tak přes odpor některých, pokládám krajské volby za mimořádně důležité. Za ty tři roky jsem projel všechny kraje třikrát, teď začínám čtvrté kolečko. Takže mohu tvrdit, že poněkud znám problematiku jednotlivých krajů i jejich zastupitelstev. S úctou vidím lidi, kteří v krajích pracují, řídí je a kteří takříkajíc s krajem srostli. Já jim říkám srdcaři. Teď je úplně jedno, jestli je to opoziční, nebo koaliční představitel. Oba mají zájem o svůj kraj a tak je to dobře.
Vy jste zmiňoval, že jste za tři roky projel všechny kraje třikrát a že znáte problematiku, která místní v daných lokalitách trápí. Která témata tedy podle vás budou ve volbách rezonovat?
Dramaticky výrazněji než cokoliv jiného to bude dopravní infrastruktura. A to dálnice a silnice první třídy, které má na starosti stát, ale také druhé a třetí třídy, které se na rozdíl od dálnic nebudují, ale opravují. A když vidíte v některých silnicích díry, tak si říkáte, že některé kraje potřebují peníze na opravy. To je hlavní téma. Až dlouho za ním je zdravotnictví, školství, sociální služby. Samozřejmě bych dodal svoje hobby. To jsou hospice, kterých je málo, a oprava kulturních památek, které někdy chátrají.
Pojďme ale k těmto volbám vysloveně politicky. Volby do krajů totiž tradičně provází nepříliš vysoká účast voličů. 37 procent u minulých krajských voleb nezní jako příliš velké číslo. Máte nějaký odhad nebo přání, co byste považoval za úspěch letošních krajských voleb?
Začnu tím přáním. Vím, že je to hrozně nepopulární, ale mají-li mít občané práva, což je v pořádku, tak mají mít také povinnosti. Jednou z nich je účast ve volbách. Málokdo ví, že povinná volební účast byla za Masarykovy první republiky, že je dnes například v Belgii, Lucembursku, Austrálii a dalších zemích. Mimochodem, komunisté nikdy nezavedli, jak se tvrdí, volební povinnost, i když si ji pak vždycky vynucovali. Myslím, že pro každého občana by mělo být povinností, v případě jejího nesplnění za mírnou pokutu, jít k volbám a věnovat maximálně dvě hodiny svého vzácného času, aby vyjádřil svoji vůli.
Zeman: Pro každého občana by mělo být povinností jít volit (zdroj: ČT24)
A není i to nejití k volbám jasné vyjádření vůle, že si lidé nevybrali nikoho z kandidátů, kteří se nabízejí?
Nikdy si nevybíráte největší dobro. Vybíráte si nejmenší zlo. Vzhledem k tomu, že v krajských volbách bude v průměru kandidovat deset, patnáct, možná dvacet uskupení, tak když si uděláte jakýsi žebříček, vždycky tam najdete nejlepší zlo. Netvrdím, že tam najdete největší dobro.
Polovina lidí, kteří hodlají jít k volbám, je stále nerozhodnutá. Čím si myslíte, že to je? Chybí jednoznační lídři, vize, témata?
To samozřejmě ano. Já lituji, že kampaň před krajskými volbami začala až teď, to znamená ve velice krátkém období. Protože kdyby politici nebyli líní, už by vedli svoji kampaň během prázdnin. Představili by svoje osobnosti, a jak správně říkáte, programy nebo vize.
Podle politologů nebudou tyto volby možná volbami proti vládě, některé krajské v minulosti byly. Možná to spíš budou jakési vnitrovládní volby ve chvíli, kdy se o řadě témat spolu dohadují sociální demokraté a hnutí ANO. Myslíte, že volby, ať už dopadnou jakkoliv, budou mít, ne na složení, ale na fungování koalice, nějaký vliv?
Nemyslím si to, o tom rozhodnou až parlamentní volby za rok. Vnitrokoaliční rozmíšky jsou obvykle v každé koalici a já věřím, že tato koalice dovládne do řádných voleb. A také, když byl spor mezi ministry Milanem Chovancem (ČSSD) a Andrejem Babišem (ANO), dělal jsem vše pro to, aby ANO neodešlo z vlády a aby vláda zůstala.
Na druhou stranu hnutí ANO, jak některé průzkumy naznačují, bude v těchto volbách velmi úspěšné. Nedává mu to jakousi vyšší legitimitu, možná přeneseně, na vládní úrovni?
Podívejte se, vy jste sám mluvil o jistém vyvažování, které existovalo, když volby byly proti vládě. To vyvažování je docela normální a pochopitelné. Tady to vyvažování bude stejné, protože ANO je jakousi opozicí v koalici. Takže kdo chce hlasovat řekněme proti sociální demokracii, může hlasovat pro ANO, a naopak. Prezident není od toho, aby preferoval jakoukoliv politickou stranu. S jednou výjimkou, a to už jsem řekl ve svém projevu v Lidicích, kterou je Dělnická strana sociální spravedlnosti. Tu samozřejmě nepreferuji, ale kritizuji, protože podporovala Kotlebovu neonacistickou stranu na Slovensku, ale podle současných průzkumů doufám, že se tato strana nedostane do žádného krajského zastupitelstva.
Ještě se zastavíme u výsledků posledních krajských voleb. Tam se vůbec poprvé dostala k moci komunistická strana. Očekáváte její opětovný úspěch? A znamená to, že už se z ní i ve vašem vnímání stává standardní strana s koaličním potenciálem? Protože na celostátní úrovni se vždy říká, že komunisté nemají potenciál. Získávají ho nebo ho mohou získat přes krajské volby?
V úvodu jsem vám říkal, že jsem navštívil všechny kraje, a to včetně Ústeckého, kde je hejtmanem komunista, pan Bubeníček, a odvádí skvělou práci. Ne proto, že je komunista, ale protože je pan Bubeníček. Jinými slovy, více než stranická příslušnost v krajských volbách rozhodují osobnosti. Komunisté mají koaliční potenciál a my teď diskutujeme o něčem, co už reálně existuje, protože ve většině krajů jsou komunisté ve vládní koalici.
Prohlásil jste, že žádnou stranu v kampani a volbách podpořit nehodláte. Před krajskými volbami ale máte v plánu navštívit Zlínský kraj a vaše návštěva v místě končí 6. října, což je pouhý den před započetím krajských voleb. V regionu obhajuje svoje místo ve vedení kraje SPO (Strana práv občanů, dříve Strana práv občanů Zemanovci, pozn. red.), což je strana, kterou jste založil, vaše jméno bylo dlouho v jejím názvu a dodnes jste jejím čestným předsedou. Není to přece jenom jistá podpora této straně? Navíc pan Nečas, který je místopředsedou SPO Zlínského kraje, vyjádřil přímo potěšení nad tím, že mají vaši blízcí spolupracovníci politické ambice. Připomínám, že tam kandiduje pan Kruliš, pan Nejedlý, Mynář, všichni za SPO.
Máte poněkud podivnou logiku, protože z toho by vyplývalo, že ať už bych podporoval jakoukoliv stranu, tak nesmím těšně před volbami přijet do jakéhokoliv kraje, kde má ona strana silnou pozici. Mohu vás pouze na základě vašeho naivního očekávání ujistit, že ani SPO ani jakoukoliv jinou stranu, která bude ve Zlínském kraji kandidovat, nebudu podporovat, budu pouze dělat dvě věci. Vyzývat k co nejvyšší volební účasti a říkat, kdo volí, ale neví o tom, protože jeho propadlý hlas se přerozdělí mezi subjekty, které získaly podporu voličů. A budu varovat před neonacisty.
Promiňte nám naši naivitu v tom, že nám připadá, že když jste byl se stranou spjatý, vaše strana má nějakou pozici, kandidují lidé z vašeho okolí, že si to voliči nějak spojí dohromady.
Já vám na to znovu zopakuji: V případě, kdy je SPO ve vedení nějakého kraje, tak byste mi zakázal, podle vaší logiky, abych do toho kraje jezdil. Což je nesmysl.
Pojďme se ještě dostat k senátním volbám. Senát slaví dvacet let. Vy jste v době jeho vzniku byl šéfem druhé komory, takže si to pamatujete takříkajíc z první linie. Jak se za tu dobu fungování Senát změnil? Třeba vzhledem k očekáváním, která jste vy, politici měli?
Řada politiků, včetně mě, pochybovala o funkčnosti Senátu. Já se vám docela poctivě přiznávám, že pochybuji dodnes. Senát je někdy, ne vždy, útočištěm vysloužilých politiků a já si vzpomínám na švédskou zkušenost. Švédové měli také dvoukomorový parlament, zrušili Senát, ale aby ho mohli zrušit, protože o svém zrušení hlasovali sami, dali senátorům doživotní rentu. A nadšení senátoři odhlasovali zrušení Senátu.
Je to cesta i pro Česko? Vy byste byl pro zrušení Senátu a třeba i pro nějakou rentu?
Podívejte se, respektuji vůli voličů. Pokud si voliči přejí Senát, mají ho mít. Na druhé straně víte, že účast v senátních volbách je zhruba dvacetiprocentní, což svědčí o tom, že voliči o Senát příliš velký zájem nemají.
Poslanci se teď aktuálně přou, jestli dát Senátu větší pravomoci. Počítá s tím vládní návrh změn v ústavě. Senátoři by mohli spolu s prezidentem rozhodovat o vedení ČNB, teď je to čistě na vás. Vy už jste se vyjádřil, že nemá logiku, aby přímo volený prezident měl menší pravomoci než ten, který je vybírán zákonodárci. To je obecná teze, na které se asi všichni shodneme, ale proč to hned berete jako útok na svoji osobu nebo úřad prezidenta? Přece pravomoc a výlučná pravomoc jsou dvě věci. Tady jde o Senát, ne o prezidenta.
Tady jde o to, co jste řekl. Je absurdní, aby přímo volený prezident měl zmenšené pravomoci. Kdybych sám měl přání o zvýšení pravomocí prezidenta, tak bych mohl argumentovat právě tím, že je přímo zvolený, takže například veto prezidenta by mohlo být přehlasováno pouze kvalifikovanou většinou, tedy sto dvaceti hlasy a podobně. Pokud se prosadila přímá volba prezidenta, tak strach některých politiků, z nichž jeden z nich, neúspěšný protikandidát, je autorem této novely ústavy, ze silného prezidenta je obecně nepochopitelný. Něco jiného by bylo, kdybych ve vámi zvoleném případě, to znamená jmenování členů bankovní rady nebo guvernéra, selhal, dal tam nějaké nýmandy. Pak byste mohli vystoupit a kritizovat. Pokud jste si všimli, nikdo z odborné veřejnosti a tuším ani z laické moje jmenování rady ani guvernéra nekritizoval.
Podle srpnových čísel nezaměstnanost klesla na 5,3 procenta. Lepší čísla pamatujeme z doby před krizí, tehdy byla míra nezaměstnanosti ještě o tři desetiny procenta nižší. Myslíte si, že je to spíše zásluha vlády, nebo celkového vývoje hospodářství?
Myslím, že vláda udělala řadu pozitivních kroků. A teď to řeknu tak trošku bonmotem. Někdy je lépe, když vláda nedělá nic, než když ekonomice škodí. Nula je víc než záporné číslo. Nechci přeceňovat zásluhy vlády, ale že odblokovala ono škrcení ekonomiky, které prováděl pan Kalousek jako ministr financí, si myslím, že je nesporně její zásluha.
Zároveň je jí ale vyčítáno, že tolik neinvestuje.
Ano, to je samozřejmě pravda. Jsem rád, že přebytek státního rozpočtu je vysoký, ale jednou z příčin je pokles investiční výstavby. A to je chyba. Chlubíme se růstem hrubého domácího produktu, ale ten nic nevypovídá o výkonnosti ekonomiky, o ní vypovídají pouze a jedině investice. Vezměte si třeba investice do dopravní infrastruktury, jak zoufale pomalá je výstavba nejenom dálnic. Při vší úctě k dobré kondici naší ekonomiky, investiční boom, který byl před rokem, už začíná brzdit.
Když se vrátím k nezaměstnanosti, podle ekonomů by čísla měla nebo mohla ještě klesat, i když pozvolna. Vy jste prohlásil, že v naší zemi už nepracují jen ti, kteří pracovat nechtějí. Je opravdu na místě taková generalizace?
Dejme tomu, že podle odborných odhadů se to týká asi 80 procent z těch necelých 400 tisíc, kteří jsou evidováni jako nezaměstnaní. Nu a vy si musíte uvědomit, že v téhle zemi by neměli existovat lidé, kteří nechtějí, ač mohou pracovat. Žijí ze sociálních dávek a vysmívají se těm, kdo pracovat chtějí a kdo také pracují. Takže jaké je řešení? V Poslanecké sněmovně je teď ve druhém čtení návrh zákona, který lidem, kteří odmítnou nabízenou práci, dá jen takzvané existenční minimum, což je 2 200 korun měsíčně.
Jak se ale tato slova dejme tomu mohou poslouchat matce samoživitelce se třemi dětmi, které jsou neustále nemocné, která třeba i z tohoto důvodu minulé zaměstnání opustila a nic moc novému zaměstnavateli nabídnout nemůže? Ta je v generalizované složce. Jí byste také snížil sociální dávky?
To je těch dvacet procent, o kterých jsem mluvil. Matky samoživitelky, lidé se zdravotním postižením a podobně. K těm je zapotřebí přistupovat jinak, ale těch osmdesát procent lidí, kteří, někdy se jim říká nepřizpůsobiví a vůbec bych to nevztahoval k nějakému etniku, odmítnou nabízenou práci. Matka samoživitelka neodmítne nabízenou práci, protože má problémy, o kterých jste mluvila. Ale vy provádíte generalizaci opačně, tedy že většina z nich jsou v jakési sociální nouzi. Ne, většina bohužel jsou lidé, kteří nechtějí pracovat.
Není složitý klíč na odhalení oněch 20 procent?
Vůbec ne. Byl jsem v kontaktu s generální ředitelkou Úřadu práce paní Sadílkovou, která říkala, že úřady práce mají naprosto perfektní evidenci těch, kteří odmítli nabízenou práci.
Jak se do současné situace, protože velmi často se v souvislosti s nezaměstnaností hovoří o Moravskoslezském, potažmo Ústeckém kraji, promítá situace kolem OKD, případné propouštění několika tisíc lidí? Jaký by to byl problém pro daný region? Připomínám, že v tamním kraji nezaměstnanost klesla, ale v dobách kdy stoupala, tak řádově o několik tisíc lidí. Neříkám, že je to běžné, ale kraj ví, že taková situace tam občas nastane.
Především vás musím opravit. Pořád počítáte OKD, což je deset až dvanáct tisíc osob. Ale nezapomeňte na multiplikační efekt. Na tenhle velký podnik je řádově navázáno asi třicet až čtyřicet tisíc dalších osob. To už je velká pecka. Zejména, když to proběhne v krátkém časovém intervalu. Co proti tomu dělat? Kromě toho, že se samozřejmě v OKD budou vyvíjet další investice, například firmy Hyundai. Ve spolupráci s polskou stranou se připravuje projekt splavnění Odry do Mošnova, tam mohou najít práci tisíce lidí, dokonce v profesi, která je alespoň částečně podobná profesi hornické.
Zadruhé, celý problém spočívá v tom, že firma, kterou vedl pan Bakala, inkasovala desítky miliard korun na dividendách a nevytvářela takzvaný rezervní fond. Ten vytváří každá slušná firma. Byl podán návrh na trestní postih pana Bakaly, včetně toho, aby jeho majetek byl použit na hrazení ztrát OKD. Podle mého názoru, ale to musí rozhodnout soud, ne já, pan Bakala je po panu Koženém druhý největší tunelář v ČR.
Pojďme k dalšímu problému, na který upozorňujete i vy sám. Nedostatek kvalitních pracovníků, což se týká i Moravskoslezského kraje. Na Ostravsku je několik tisíc volných míst, ale lidé o ně nemají zájem. Co udělat s nedostatkem lidí, aby mohly firmy zvyšovat produkci, zaměstnávat? Doba je momentálně příznivá.
Částečně jsme o tom už mluvili. Sto padesát tisíc volných míst pokrývá široké spektrum od nekvalifikovaných profesí, což jsou pomocní dělníci, až po vysoce kvalifikované. U méně kvalifikovaných potřebujete silný ekonomický tlak. Opakuji, z téměř 400 tisíc fiktivně nezaměstnaných osmdesát procent nechce pracovat. Když jim snížíte sociální dávky, budou muset pracovat a vstoupí do onoho pracovního procesu.
Pak je střednědobý nebo dlouhodobý tlak, který znamená, že se více soustředíte na technické obory. Při vší úctě k humanitním oborům, těmito profesemi je už česká společnost do značné míry saturovaná. Ne všichni mohou být ekonomové, právníci nebo redaktoři televize. Někdo musí vykonávat technickou práci a třeba vám spravit kameru. Jinými slovy potřebujeme podporovat technické školství. Konkrétní forma podpory není vyhlašování Roku technického vzdělání, což je plácnutí do vody. Konkrétní formou jsou například stipendia nadaným studentům, to znamená opět ekonomický tlak, aby si vybrali školu například v návaznosti na podnik, kde potom budou pracovat.
Když jezdíte po krajích, nabízíte pomoc. V Pramenech na Karlovarsku, což je známý případ nejzadluženější obce v republice, jste říkal, že se setkáte s ruskými investory, pomůžete obci, což se stalo. Na druhou stranu při návštěvě Moravskoslezského kraje jste oznámil, že by měl přijít nový investor, jihokorejská firma Nexen. Ta nakonec zakotvila v Žatci. Neslibujete někdy něco, na co nemáte vliv?
Samozřejmě, že prezident má daleko omezenější kompetence než například premiér nebo ministr průmyslu, nicméně s firmou Nexen jsem se několikrát setkal. Ona měla ze strany ministerstva průmyslu dvě nabídky, a sice triangl v Žatci a Moravskoslezský kraj. Ani prezident, ani ministr nemůže ovlivňovat rozhodnutí firmy. Jsem vděčný, že si Nexen vybral alespoň Žatecko, protože v úvahu přicházelo i Polsko, to už by bylo selhání nás všech. Mluvil jsem o Hyundai, které teď má do Moravskoslezského kraje vstoupit, o splavnění Odry, samozřejmě se budeme snažit o další projekty.
Kraje musí řešit i vyloučené lokality, jak by se k tomuto problému měly postavit?
Pokud tím máte na mysli takzvaný obchod s chudobou a budování ubytoven, zastávám názor, že některé zákony, které u nás máme, a jsou špatné, by se měly zrušit. To se týká mimo jiné zákona, který určuje takzvaný doplatek na bydlení. Byl jsem nedávno ve Varnsdorfu. Tam jsou garsonky, kde nájemné je devět tisíc měsíčně. Nájemníci nájemné neplatí. I kvůli tomu jsou demotivováni shánět si práci. Nájemné platí stát, to znamená daňoví poplatníci. Ne ale nájemníkům, ale, jak já říkám, bílé mafii, která si pronajala buď celé lokality, nebo byty a inkasuje peníze od státu. Takto vznikají vyloučené lokality.
Pojďme ještě k tématu zdravotnictví. Dostupnost a kvalita zdravotní péče je velké téma pro každého. Jak aktuálně hodnotíte kroky vlády, která počínaje lednem zvyšuje platy lékařů a zdravotnického personálu o deset procent? Připomínám, že z veřejného zdravotního pojištění to bude stát přibližně tři miliardy a 200 milionů korun.
Začnu od začátku. Sociální demokracie měla ve svém programu zachování takzvaných hospitalizačních poplatků. Přesto poplatky zrušila, je to hezké populární opatření, neplatíte sto korun denně za hospitalizaci, za takzvané hotelové služby. Což mimochodem vede k tomu, že řada lidí odkládá své starší příbuzné do sociálních lůžek nemocnic, ušetří tím tři tisíce měsíčně. Tím se přišlo o více než dvě miliardy korun, které mohly být věnovány ani ne na platy lékařů jako na platy středního zdravotnického personálu, protože právě ten je nejvíce mzdově podhodnocen. Lékaři nejvíce řvou, ale ne ten, kdo nejvíce řve, má největší problém se svým platem.
Bouří se i praktičtí lékaři, kteří chtějí příští středu stávkovat. Souhlasíte s ministrem Němečkem, že je to stávka milionářů? Nebo naopak není logický jejich argument, že když vláda přidává deset procent nemocnicím, proč ambulance na něco podobného nedosáhnou?
To je totéž, jako kdyby vláda měla přidávat soukromým firmám. Svým způsobem je ambulantní lékař soukromá firma, když si sice nasmlouvá něco s pojišťovnou, ale pak hospodaří jako libovolný jiný soukromník. Zatímco lékaři v nemocnicích nejsou soukromníci, rozdíl je třeba respektovat.
Pojďme teď k dalšímu tématu, které společností velmi často rezonuje, ale překvapivě, alespoň to vyplývá z průzkumu České televize, ne v souvislosti s krajskými volbami. Mám na mysli migraci. Jak si to vysvětlujete?
Protože migrace primárně není krajské téma. Migrace je celostátní téma a já nepochybuji o tom, že v parlamentních volbách za rok celostátním tématem bude. Kraje mají minimální možnost, pokud vůbec nějakou, migrační toky ovlivňovat. Ale protože mám rád ďáblova advokáta, tak řeknu kontrární argument proti tomu, co jsem teď právě řekl. Bylo tady před čtyřmi lety celostátní téma – třicetikorunové zdravotnické poplatky, nu, a jak vidíte, sociální demokracii tenkrát pod vedením Jiřího Paroubka se podařilo toto celostátní téma pojmout tak, že se stalo centrálním tématem krajských voleb.
Říkal jste před čtyřmi, ale bylo to už v roce 2008, bylo to takzvané oranžové tsunami. Ale když jsme ještě u migrace, tak vy často o migraci mluvíte a dovolte mi trošku osobní otázku. Jak jsou vaše prohlášení ruku v ruce s tím, že jste dlouhodobě profilován jako politik levicového smýšlení, tedy člověk, pro kterého musí být pomoc bližním, sociální cítění a solidarita velkým osobním tématem? Typický příklad: rodina, matka, která utíká s dětmi před válkou. Proč od vás zaznívají kategorická slova jako „ne, nikdy, nikdo“? Přece jenom je moc kategorií migrantů, to asi nepopřete.
Mohl byste říci, že pomoc bližním je i krédem křesťanských politiků, nejenom sociálnědemokratických politiků, ale o to tady teď primárně nejde. Vůbec nejsem proti pomoci těm, kdo skutečně prchají před válkou a kdo trpí. To, co mně vadí, je, že podle dostupných statistik za prvé velká většina ilegálních migrantů, zdůrazňuji ilegálních, to se často zapomíná, jsou takzvaní ekonomičtí migranti a ti neutíkají, pane redaktore, před válkou. Prosím vás, tady máme migranty ze Senegalu, z Gambie, z Pobřeží slonoviny, ze Súdánu, z desítek dalších zemí, kde žádná válka neexistuje. Mimochodem, pokud jde o Evropu, také z Albánie nebo z Kosova. O nich nemůžete tvrdit, že utíkají před válkou. A za druhé bohužel praxe ukázala, že řada migrantů, která se vydává za uprchlíky před válkou, ve skutečnosti žádnými uprchlíky není. Teď německý tisk publikoval docela zajímavé zprávy, že ti, kdo dostali v Německu azyl, se vrací na dovolenou do svých domovských zemí, jako je například Sýrie nebo Irák. Možná že jste to také četl. Uznejte, že když prchám před válkou, tak se tam potom nevracím na dovolenou.
Každopádně když jste zmiňoval, že migrace možná bude pro Českou republiku tématem už příští rok, kdy budou volby do Poslanecké sněmovny, tak i tak je v Česku stále ještě v porovnání s jinými zeměmi poměrně hrstka uprchlíků. Vy jste migrační vlnu přirovnal k řízené invazi a řekl jste, že přijde čas, kdy budeme muset nasadit k obraně hranic armádu. Kdy to tedy bude?
Samozřejmě až přijde řízená invaze na české území. Dosud uprchlíci samozřejmě směřují hlavně do Německa. Kdysi i do Švédska, ale Švédsko teď změnilo svoji politiku. Švédský premiér oznámil, že bude deportovat prvních osmdesát tisíc uprchlíků, takže zbývá v podstatě hlavně to Německo. Mimochodem nejdou tam kvůli pracovním příležitostem, ale kvůli sociálním dávkám, protože ty jsou v Německu daleko a daleko nejvyšší. Nu, a jestliže směřují uprchlíci do Německa a nikoliv k nám, kde jsou sociální dávky nesrovnatelně nižší, tak Česká republika může být maximálně pro ně takzvanou tranzitní zemí. A teď odpovím na vaši otázku. Zatím je tranzitní zemí, jak jistě víte, především Rakousko. Je to pohodlnější. Mimochodem Rakousko teď začíná budovat stokilometrový plot na rakousko-maďarských hranicích a dojde-li k tomu, tak v takovém případě se migrační vlna, ale pozor, stále jenom tranzitní vlna, přelije na české území. A vy si řeknete: „No tak co, oni tady dva tři dny budou, projdou a odejdou do Německa. Fajn.“ Ale ten skutečný problém spočívá v takzvaném kulečníkovém buzaru. To znamená, že pokud je Němci vyhostí, tak kam je vyhostí? Samozřejmě do země, odkud přišli, to znamená do České republiky. Takže migranti se k nám nedostanou balkánskou trasou, která je teď zaplaťpánbůh uzavřená, ale dostanou se k nám tím pomyslným buzarem z Německa.
To, o čem mluvíte, je nějaký výhled. Nejsou v tuto chvíli někdy možná trošku spektakulární policejní cvičení na hranicích nebo situace, kdy policie nechytí ani jednoho migranta, byť je na to připravována, není to přece jenom trošku přehnané a trošku zbytečné?
Tak za prvé, já dostávám od ministra Chovance každý týden zprávy o migraci a mohu vás ujistit, že policie každý týden chytí řadu migrantů, ne ani jednoho. Někdy jsou převáženi v dodávkách, někdy jiným způsobem, ale to není podstatné. Připomínáte mi člověka, který radí, aby se nestavěly protipovodňové bariéry, dokud nepřijde povodeň. Když ale povodeň přijde a vy se brodíte po kolena ve vodě, tak už je pozdě na stavění bariér, ty se musí postavit předem. Proto schvaluji ono cvičení policie a armády.
Od začátku jste kritizoval povinné kvóty, které nastavila Evropská unie na přerozdělování uprchlíků, a tak mě napadá v této souvislosti otázka. Co jste proti tomu, aby začaly platit, osobně udělal? Uspořádal jste dejme tomu nějakou konferenci, kde byste upozorňoval na rizika tohoto záměru? Případně varoval jste vzhledem ke své funkci, kterou zastáváte?
Samozřejmě, že ano, paní redaktorko. Já jsem se setkal od té doby doslova s desítkami, možná více než s desítkami státníků. A ta jednání, někdy to byly summity, někdy to byla individuální jednání, se samozřejmě velmi často točila kolem migrační krize. Mám hlubokou nedůvěru ke konferencím. Čím více účastníků je na těchto konferencích, tím menší jsou výsledky. Ale mohu vás ujistit, že celou dobu apeluji počínaje na naši vládu, konkrétně na premiéra, apeluji na další země, na všechny, na koho mohu apelovat, a dokonce si myslím, že toto úsilí má úspěch, protože, jak jistě víte, evropské státy už začínají od myšlenky povinných kvót výrazně ustupovat.
Koneckonců Slovensko podalo u Soudního dvora Evropské unie žalobu proti přerozdělování uprchlíků v členských zemích podle povinných kvót. Ovšem Česká republika se k této žalobě nepřipojila…
Vidíte, a přesně to jsem říkal premiérovi Sobotkovi. Jsem rád, že se ke mně připojil i vicepremiér Babiš, proč jsme také nepodali onu žalobu, protože by to byl větší tlak na Soudní dvůr Evropské unie. Mimochodem, vedle Slovenska tutéž žalobu podává i Maďarsko.
Na závěr tohoto bloku se zase vraťme k migraci trochu politicky a volebně. Vím, že s panem předsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem často nesouhlasíte, ale shodneme se, že oba máte rádi bonmoty. On nedávno Právu řekl, že má pocit, že je v Česku víc protiimigrantských organizací než reálně migrantů. Berme to samozřejmě s nadsázkou. Ale přesto, když se podíváme na strany, které kandidují, tak když bychom sečetli sílu těchto hnutí, uskupení, protiimigrantských koalic v rámci průzkumů, tak se dostáváme k patnácti procentům, což už je číslo srovnatelné s běžnou stranou. Kde se berou takové hlasy i třeba v krajských volbách, byť jsme se shodli, že to krajské téma není?
Kde se berou hlasy proti migraci? Většina lidí má televizi, a dokonce většina lidí se na televizi kouká. Když vidí, co se děje v sousedních zemích, tak není tak neinteligentní, aby si to neextrapolovala i do osudů své vlastní země. A nemůže se pořád říkat: „Ještě se nic neděje.“ To je jako v té anekdotě pána, který padá z třicátého patra, míjí desáté patro a říká: „Pořád je to ještě dobrý.“
Teď je samozřejmě ještě otázka, zda tyto strany a hnutí mají kromě radikálního protiimigračního tématu také ještě nějaká další řešení. V této souvislosti, jestli dovolíte, pane prezidente, mě napadá ještě jedna věc. Nechceme se už vracet ke straně SPO, ale ta ve většině krajů kandiduje právě s SPD pana Okamury a mají i na billboardech protiimigrační hesla a tematiku.
Dobře, ale to je její, nikoliv mojí věcí. Takže abych odpověděl na vaši otázku. Uvědomte si, že když jsou strany roztříštěné, tak žádná z nich nepřekročí pět procent. Čím více jich je, tím menší je šance, že se dostanou do krajských zastupitelstev. Naprosto s vámi souhlasím, a říkám to řadu let, pokud máte jen negativní program, jako například TOP 09, která akorát nadává na Babiše a na mě, ale jinak neví, co chce, tak nikdy neuspějete. Vždycky musíte voličům říci nejenom, co nechcete, ale především, co chcete.
Mezi tématy, která lidé nejčastěji zmiňují, je doprava. Koneckonců i vy jste zmiňoval, že při vašich cestách po krajích je doprava klíčovým tématem. Hejtmany velmi často trápí a baví se s vámi právě o dopravní infrastruktuře a zároveň vás poprosili už před více než rokem, abyste jim pomohl při jednání s ministerstvem dopravy a s vládou. Co se podařilo vyjednat za ty roky?
Měl jsem od té doby, to znamená za jeden jediný rok, asi deset setkání s ministrem Danem Ťokem, ať už jde o dálnici nebo o R6 do Karlových Varů, ať už jde o D8 do Drážďan, tu mimochodem s panem ministrem budu v prosinci konečně otevírat.
Věříte tomu, že ji budete otevírat?
Pokud se tam zase něco nesesype, nějaký podmáčený svah, tak už asi ano. Celý problém totiž spočívá v tom, že na dálnice je hodně peněz. Mezi sedmdesáti a osmdesáti miliardami ve státním fondu dopravní infrastruktury čili není to otázka peněz. Je to otázka toho, že Ředitelství silnic a dálnic bylo líné a nevykoupilo celou řadu pozemků nebo otálelo s jejich vykoupením, a bez toho pochopitelně nemůžete stavět. Dalším problémem je takzvaná EIA, nová EIA, to znamená studie dopadu na životní prostředí, kterou si teď vymyslela Evropská komise, která je byrokratická, která je zbytečná. Nu, a když se vrátím k těm silnicím druhé a třetí třídy a k výmolům, které jste ukazovali, no tak tam nepotřebujete EIA, tam nepotřebujete silnice postavit, ale opravit, takže jsem pro to a snažil jsem se to svým způsobem i ovlivnit, aby kraje dostaly minimálně tři až čtyři miliardy korun, což se podařilo v předchozím roce, navíc právě na opravy těchto silnic. Ale závěrem bych dodal, že se domnívám, že systémovějším řešením by bylo zvýšit příspěvky krajům z daňových výnosů, protože jak jsem se přesvědčil, kraje hospodaří s výjimkou Moravskoslezského, který má deficit, s vyrovnaným, nebo dokonce přebytkovým rozpočtem. A tomu, kdo hospodaří dobře, by se mělo přidat, tomu, kdo hospodaří špatně, by se mělo ubrat.
Ale když je řeč o financování dopravní infrastruktury, důležitou roli hrají peníze z Evropské unie. To je také takový evergreen, když se mluví o tom, jak obtížně u nás čerpáme nebo jak nečerpáme, nedočerpáme. Z vašeho pohledu, zlepšila se situace právě v čerpání evropských peněz na dopravní stavby?
Myslím si, že tady si zaslouží pochvalu ministryně Šlechtová, protože měla na starosti dočerpání evropských peněz. Nejdřív nás všechny strašila hororovými scénáři, že se nedočerpá asi osmdesát miliard, nakonec to kleslo pod deset miliard. Ale nezapomeňte, že teď je nové plánovací či programovací období a tady máme dost velký skluz, pokud se týká výzev nebo nových programů, takže to zpoždění, které se s vypětím všech sil podařilo odstranit, může teď znovu naběhnout.
Ještě velkým problémem v souvislosti s dopravou je samozřejmě mýto, protože kamiony se mnohdy placeným úsekům vyhýbají, což opět devastuje silnice v krajích. Jak byste poradil krajům, aby tuto situaci řešily?
Mluví se samozřejmě o zpoplatnění, tedy vlastně o zavedení mýta, i na některých dalších druzích silnic…
Promiňte, nebude to pak ten kulečníkový efekt, o kterém jste mluvil u migrantů? Nedostanou se pak kamiony dál a dál na ještě horší komunikace?
Já vím, ale zase si uvědomte, že kdyby jezdily po dvojkách a trojkách s výmoly, tak se jim to nakonec nevyplatí, takže tam se kulečníkový efekt patrně neobjeví. Jsem rád, že se situaci kolem mýta podařilo vyřešit, protože kdyby došlo ke konfliktu mezi dvěma ministry, a ti se zase pohádali a nakonec by se zrušila i smlouva s Kapschem, no tak bychom příští rok nevybrali na mýtném zhruba deset miliard korun, a to už by byla poměrně velká díra do státního rozpočtu.
Ještě jedna možnost, jak financovat dopravní stavby, je PPP.
Public Private Partnership. Prosazoval jsem pilotní projekt se soukromou firmou, to byla dálnice D47 do Ostravy. Můj nástupce Vladimír Špidla tento projekt zrušil…
Protože to podle něj bylo drahé.
Já vím, jenomže když si sečtete náklady, které se na tuto dálnici vynaložily, tak byly dvakrát vyšší než ve smlouvě. Ona totiž ta smlouva také kromě stavby dálnice měla třicet pět let údržby dálnice a po třiceti pěti letech měla být generálka a bezplatné předání státu. To většinou novináři neuvádějí, takže sčítají jablka s hruškami. Nicméně abych to skončil, PPP projekt bohužel skončil a vznikla krásně zvlněná dálnice do Ostravy.
Jenom dodávám, že kolem toho, že firma Housing & Construction dostala zakázku bez výběrového řízení, byly různé dohady. Dokonce tam bylo i jakési policejní vyšetřování.
Myslím, že pokud bylo policejní vyšetřování, tak neskončilo žádným obviněním, ale především firma Housing & Construction je velmi úspěšná firma, která v Izraeli postavila stovky kilometrů dálnic. Zatímco, když to dostala státní firma, nikoliv soukromá, tak tam má takzvané měkké rozpočtové omezení, to znamená, že si k původně uzavřené smlouvě může dát další a další dodatky a stát platí jako mourovatý.
Děkujeme vám za to, že jste s námi byl a hovořil o těchto tématech, ale máme pro vás ještě pár závěrečných otázek, protože čas na naši debatu se pomalu blíží ke konci.
Zajímá nás, jaká si myslíte, že je kvalita života v České republice, protože my jsme se v rámci průzkumu na totéž ptali našich spoluobčanů. Co si o tom myslíte? Vzrůstá? Lepší se?
Můj přítel Günter (německý eurokomisař Oettinger, pozn. red.) říká, že Češi jsou nejskeptičtější národ v Evropě. Protože zažil jako eurokomisař všechny národy, tak mu můžeme věřit. Když o této sklenici s vodou řeknu, že je poloplná, tak se mi budete smát, a je to pravda. Každý Čech vám ovšem řekne, že je poloprázdná. Víte, já kvalitu života samozřejmě měřím řadou indikátorů, ale řeknu vám o jednom, který se zpravidla neuvádí. Jak jezdím prakticky po všech městech a obcích v republice a jezdím po nich pětadvacet let, tak ony krásní. Tam prostě vidíte opravené fasády, krásné nové domy. Kvalita života se také měří prostředím, ve kterém žijete. Zda žijete ve špinavých barácích s opadanou omítkou a nebo v krásném prostředí, které vás nabíjí pozitivní energií. Neříkám, že je to jediný indikátor, ale podle něho tvrdím, že kvalita života u nás postupně roste, i když my Češi budeme stále říkat, že tato sklenice je poloprázdná.
Postupně roste, ale kdybych po vás chtěla přirovnání, jako je to se známkováním ve škole na škále od jedničky do pětky. Jakou byste v tuto chvíli vystavil známku?
To mě vůbec nezajímá. Mě zajímá trend. Samozřejmě, že když nás budete srovnávat třeba s Rakouskem, které nezažilo komunismus, nebo s řadou dalších vyspělých západních zemí, tak si uvědomte, že tam zejména před těmi pětadvaceti lety byl propastný rozdíl. Ale důležitý je trend, jestli se nůžky pomalu svírají, jestli se rozdíl zmenšuje. A mohu vám zaručit, že se zmenšuje.
Nás teď tedy, pane prezidente, čekají krajské a senátní volby, ale jakési supervolební období přijde zhruba za rok. Bude to unikátní spojení, které ještě v našich dějinách nebylo. Říjnové sněmovní volby a lednové prezidentské volby. Jak vnímáte tohle spojení? Jenom připomínám, že třeba u Sobotkovy vlády trvalo jmenování nebo proces ustavování vlastně až do ledna. Jak vnímáte spojení těchto dvou voleb a těchto kampaní?
Saturnin má v závěru knihy uvádění pohádkových příběhů na pravou míru. Milý pane redaktore, vy opravdu nevíte, o čem mluvíte, protože z hlediska funkce prezidenta tam byla důležitá tři data: 6. leden, to byla uzavřena koaliční smlouva, 17. leden, to jsem jmenoval premiéra, a 29. leden, to jsem jmenoval vládu.
To nebyla výtka, pane prezidente, já jsem to…
Nechte mě, abych to dokončil. Jinými slovy, moje role trvala tři týdny, kdy jsem tuto roli splnil. To, že se koaliční smlouva uzavřela až 6. ledna, protože se zejména sociální demokracie, ale i jiné strany mezi sebou hádaly, kdo bude ministr a tak dál, to už je věc těchto stran.
My jsme si nerozuměli, pane prezidente. Nemyslel jsem to jako výtku směrem k vám, myslel jsem to tak, že se může stát, že se mezi sebou mohou vítězové voleb hádat a že do toho najednou přijde prezidentská kampaň. To není obvyklé a možná to není ani šťastné.
Já jsem si předčasné volby nevymyslel. Podle mého názoru by bylo rozumnější, kdyby Rusnokova vláda dovládla do června 2014, nu, a pak by byly řádné volby v normálním čtyřletém intervalu. Ale když už tomu tak je, tak proč ne, volby se budou prolínat. Uznávám, že je to nešťastné, ale není to katastrofické.
Nemůžeme se vás samozřejmě nezeptat, i když to považujeme za samozřejmost, že se stávající hlava státu bude opět ucházet o mandát. Už jste definitivně rozhodnutý, zda tomu tak opravdu bude?
Odpovím naprosto tradičně, i když ze mě možná loudíte jinou odpověď. Mnohokrát jsem řekl, že se sám rozhodnu začátkem března příštího roku. Jste mladí a krásní a zdraví, tak vyčkejte do března, pak se to dozvíte.
Když jsme u zdraví, pane prezidente, jednou z mála výhrad, která se může objevovat u opakované kandidatury vrcholného politika je právě zdraví. Koneckonců zdravotní stav kandidátů je teď téma u paní Clintonové ve Spojených státech. Platí, že ani u nás zdravotní stav prezidenta nikdy nebyl úplně jeho soukromou věcí. My jsme se vás před rozhovorem ptali a vy jste nám řekl, že vám ta otázka nepřipadá negentlemanská. Takže si dovolím položit otázku takto: Víme, že jste měl zdravotní komplikace, vídáme vás s hůlkou. Jak se teď aktuálně zdravotně cítíte?
Teplota, tlak, rosný bod, okluzní fronta – to je jedna Cimrmanova hra, jestli si vzpomínáte. Takže cukrovka z 10,4 na 8,5, což mě nesmírně potěšilo, protože cukrovka je jedna ze dvou nemocí, které mám a které mě budou doprovázet až do konce života. Cukrovka, jak víte, je nevyléčitelná, ale může se zlepšovat, což se právě stalo. Druhá nemoc jsou nohy. Samozřejmě kdekoliv upadnu, spadnu ze schodů nebo zavrávorám, novináři napíšou, že jsem byl pod parou, a já říkám, kéž by to byla pravda, protože z toho můžu vystřízlivět. Ale bohužel ta takzvaná polyfunkční neuropatie mě provází už asi deset let. Nemohu říci, že se zhoršuje, ale na rozdíl od cukrovky se nezlepšuje. Takže toto jsou jediné dvě nemoci, které mám, a jak jsem už řekl, obě mě budou doprovázet až do konce života.
Děkujeme vám víc než za ten chorobopis samozřejmě za čas, který jste s námi strávil. Děkujeme vám, pane prezidente.
Bylo mně potěšením a přeju vám, abyste nezakopávali na schodech.