Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra se podle Nejvyššího kontrolního úřadu v 82 procentech případů neřídila úhradovou vyhláškou a uzavřela dodatky, které umožňují hradit poskytovatelům zdravotních služeb rozdílné ceny za stejné výkony. Jednotliví poskytovatelé dostávají různé úhrady za stejné úkony,“ řekl ředitel NKÚ Miroslav Kala. Rozdíly v úhradách za shodné úkony dosahovaly podle NKÚ až 46 procent.
Zdravotní pojišťovna výtky odmítá a uvedla, že zákon umožňuje uzavírat dodatky, díky kterým může poskytovatelům zdravotních služeb hradit rozdílné ceny za stejné výkony. „Toto jednání totiž umožňovala a stále umožňuje platná legislativa, konkrétně vyhláška a zákon 48 o zdravotním pojištění,“ řekla mluvčí pojišťovny Hana Kadečková. „Platná legislativa toto chování vskutku umožnuje,“ dodal také prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Zákon pojišťovna neporušila ani podle bývalého ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Právě za jeho úřadování kontrola začala. Podle něj je navíc logické, že pojišťovna se řídí tvrdým obchodním vyjednáváním: úkolem číslo jedna je stlačit ceny dolů a vejít se do rozpočtu. Obecně jsou ale podle něj takové rozdíly v pořizování stejných zařízení problém. „Fixní ceny je velmi obtížné nastavit. Patří to k určitým nešvarům našeho systému a já osobně bych preferoval, aby ty ceny byly stabilnější,“ řekl Heger.
Na spornou, i když legální praxi kontroloři upozorňovali už v minulosti i u jiných pojišťoven. Ministerstvo zdravotnictví nová zjištění prostuduje. „Odchylky musejí mít nějaký rozumný a zdůvodnitelný rámec. Například regionální znevýhodnění poskytovatele zdravotních služeb,“ uvedla mluvčí resortu Štěpánka Čechová.
„Kontroloři prověřili mimo jiné úhrady za shodné speciální výkony, jako jsou endoprotézy velkých kloubů a implantace kardioverterů a kardiostimulátorů,“ uvedla mluvčí NKÚ Olga Málková. Například za implantování vybraného druhu kardiostimulátoru zaplatila pojišťovna jednomu zdravotnickému zařízení 200 000 korun a jinému 106 000 korun.
Výše úhrad vycházela z individuálních jednání pojišťovny se zástupci nemocnic. „Více než osmdesát procent poskytovatelů dostává takzvané doplatky,“ dodal Kala. Různé ceny za stejnou léčbu platila pojišťovna také poskytovatelům lázeňské péče.
NKÚ objevil problémy i v čerpání fondů. Ze základního fondu se platí především hrazené služby, jeho zdrojem jsou hlavně platby pojistného. V letech 2009 až 2013 z něj pojišťovna vyplatila téměř 13 milionů korun na dva projekty, v jejichž rámci se ale pojištěncům žádné zdravotní služby neposkytovaly.
Těmito penězi odměnila pojišťovna podle NKÚ lékaře za administrativní úkony, nikoliv za zdravotní péči. V provozním fondu pak byly v roce 2013 třetí nejvyšší položkou výdaje za marketingové služby, které činily 47 milionů korun.
„U některých nálezů jsme přistoupili k nápravě ještě v průběhu kontroly,“ uvedl generální ředitel pojišťovny David Kostka. Nepřesně vyúčtované peníze ze základního fondu přeúčtovala pojišťovna správně do fondu provozního. Zrušila položku generálního ředitele na lázeňské pobyty, vypověděla smlouvu s externím poradcem pro technické zabezpečení a správu majetku a snížila platy a odměny managementu.
Podle ministerstva má větší transparentnosti v systému pomoci od září platná novela zákona, která pojišťovnám ukládá povinnost na internetu zveřejňovat všechny smlouvy s nemocnicemi i lékaři. Každý si tak může zkontrolovat, kolik, komu a za co vlastně pojišťovny platí.
ZPMV je druhou největší pojišťovnou v zemi, má více než 1,2 milionu pojištěnců. V roce 2014 vybrala na pojistném více než 26,4 miliardy korun, na zdravotní služby ve stejném roce vynaložila 26,1 miliardy korun.
