Počet výjezdů zdravotnické záchranné služby se v některých krajích za poslední rok zvýšil až o deset procent. Důvodem jsou mnohdy zbytečné cesty za méně závažnými případy, o které by se mohla postarat pohotovost – kdyby měla otevřeno.
Za posledních deset měsíců museli moravskoslezští záchranáři vypravit o čtyři tisíce výjezdů víc než ve stejném období loni, což pro ně představuje šestiprocentní nárůst zdravotnických zásahů. V Plzeňském kraji hlásí záchranky nárůst o více než sedm procent, na jihu Čech o pět procent a stejná čísla zaznívají i z Ústecka.
Minimálně jednou týdně záchranáři řeší takové komplikace, jako je stříhání prstýnků, podání antikoncepčních pilulek, odstranění klíštěte nebo ošetření pokousání blechou. „K navýšení dochází kvůli suplování ostatních segmentů přednemocniční péče,“ reaguje prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb Marek Slabý. „V regulaci tohoto jevu bohužel nedošlo za poslední rok k žádnému pokroku.“
V noci na pohotovost? Leda v Plzni, Brně, Ostravě a v Praze
Pohotovosti, kam by se pacienti se svými potížemi mohli místo záchranek obracet, totiž v drtivé většině krajských měst zavírají o desáté, ne-li dřív, a výjimkou s celonočním provozem je tak jen Brno, Ostrava, Plzeň a Praha.
Nejnověji od celonoční pohotovosti ustoupil Hradec Králové. Nově ve zdejší fakultní nemocnici funguje jen do deseti do večera. „Je to z personálních i ekonomických důvodů. Dělali jsme si průzkum a celonoční lékařská pohotovost byla velice málo využívána,“ vysvětluje krajská mluvčí Martina Götzová.
Celorepublikový předpis, jak mají mít lékařské pohotovostní služby otevřeno, nebo kolik by jich mělo být, navíc neexistuje. Vše je na krajích, které často nechávají rozhodnout samotné nemocnice.
- má kolem šesti tisíc zaměstnanců (46 procent záchranářů, 34 procent řidičů, 10 procent lékařů)
- ročně stojí přes pět miliard korun
- na jejím financování se hlavním dílem podílejí kraje (59 procent), dále zdravotní pojišťovny (32 procent) a ministerstvo zdravotnictví (devět procent)
„Pacienti, kteří jsou slušní, se tak často dostávají do pozice, jako by něčeho zneužívali, protože si volají záchrannou službu pro případ, který by záchranná služba řešit nemusela,“ uvádí k ordinačním časům pohotovostí prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Tiskový mluvčí moravskoslezské záchranky Lukáš Humpl potvrzuje, že „lidé poměrně často nadužívají stavy, které spadají do gesce praktických lékařů, popř. lékařské pohotovostní služby: volání k virózám, chronickým obtížím, několik dní starým úrazům“.
Služba na pohotovosti navíc mezi lékaři nepatří mezi ty nejatraktivnější, zejména co se ohodnocení týče. Změnu by v tomto případě mohl přinést nový rok. Za deset služeb pohotovosti totiž praktičtí doktoři dostanou 35 tisíc korun jako bonus.
Na Slovensku je pohotovost povinná
V sousedních zemích má pohotovostní služba přísnější pravidla. Na Slovensku musejí praktičtí lékaři na pohotovosti sloužit povinně, jejich služby rozepisují kraje. Služba je zpravidla šestnáctihodinová, lékař na ni nastupuje po své klasické osmihodinové pracovní době a po ní zase pokračuje v normálním pracovním dni. Zákon také stanoví minimální rozsah sítě - a to jednu pohotovost na sto tisíc obyvatel. Za ošetření pacient zaplatí 1,99 eura, tedy skoro šedesát korun.
Také v Německu je pohotovostní služba povinná, kromě praktiků na ni musejí nastupovat i ambulantní specialisté mladší dvaašedesáti let. Na část služby jsou v ordinaci, další část musí být připraveni vyjet k pacientovi domů na zavolání. O tom, kdo z doktorů má pohotovost, se většinou píše v lokálním tisku. K dispozici jsou celou noc i víkend. Za ošetření se neplatí.
