Praha – V Praze je přes 800 krytů pro ukrytí obyvatel. Z nich se dá podle informací magistrátu v případě válečného konfliktu využít 777. Největší a „nejmodernější“ bunkry, umístěné přímo v bytové zástavbě, jsou na sídlišti Černý Most. Dokončovaly se většinou až v 90. letech minulého století, tedy v době, kdy se zdálo, že studené válce a závodům ve zbrojení (a i ochraně obyvatel) definitivně odzvonilo. A tak možná ani nepřekvapí, že mnohé technologie v útrobách krytů připomínají spíš muzejní exponáty.
Prahu obepíná prstenec panelových sídlišť. Na první pohled se zdají být podobná. Z pohledu civilní ochrany je ale rozdíl značný. Zatímco na Jižním Městě, postaveném v 70. letech minulého století, nenajdeme mezi paneláky jediný kryt, na Černém Mostě z přelomu 80. a 90. let jsou od sebe bunkry takřka na dohled. A navíc tu najdeme i ty velkokapacitní, v nichž se mohou schovat tisíce lidí. Největší z krytů - v Bryksově ulici - má kapacitu 2 800 lidí, o kousek dál v Ocelkově ulici se může před nebezpečím schovat 2 600 lidí.
Jižní Město je bez úkrytů pod domy zřejmě proto, že tady lze hledat bezpečí v metru. Linka II:C se dá použít jako jeden velký kryt v úseku od stanice Roztyly až po Háje. V případě Černého Mostu měl být nejbližší stanicí podzemky, do níž by se lidé mohli případně schovat, Hloubětín. Ten je od sídliště vzdálený zhruba dva kilometry, pěšky by se tak do „bezpečné“ části tunelů lidé z paneláků na okraji Prahy dostali nejdříve za 20 minut.
Další možné vysvětlení zdánlivého paradoxu lze hledat v historických souvislostech. „V 70. letech došlo k určitému uvolnění napětí mezi Východem a Západem, probíhal helsinský proces a podobně. V roce 1983 naopak došlo k rozmístění amerických raket v západní Evropě. To vyprovokovalo odpověď v podobě rozmístění sovětských raket krátkého doletu a mohlo zapříčit také návrat ke krytům,“ nabídl další vysvětlení vojenský historik Jaroslav Láník.
Libo-li garáž nebo sklad?
Bunkry postavené na sídlišti Černý Most se v mnohém liší i od svých předchůdců z 50. a 60. let. Neměly totiž jen tiše čekat na možný ozbrojený konflikt, měly mít i mírové využití. „Od 80. let se staví dvouúčelové kryty. Navrhovány byly koncepčně v rámci výstavby celého sídliště Černý Most, a proto byly budovány nejčastěji jako garáže,“ řekl portálu ČT24 referent ochrany obyvatelstva hlavního města Prahy Stanislav Dvořáček.
Jako garáže tak dnes funguje například kryt v Ocelkově ulici. Hlavní město tu místním obyvatelům pronajímá celkem 66 parkovacích stání. Díky příjmům z pronájmu si město nemusí dělat starosti s tím, kde vzít peníze na údržbu, pravidelné revize dieselagregátů a vzduchotechniky. „Náklady Správy služeb hlavního města Prahy na opravy a revize úkrytů za rok 2013 činily cca 3,4 milionu korun a příjem z pronájmů 3,9 milionu Kč,“ informoval Dvořáček. Kryty přitom nemusí zdaleka sloužit jen jako garáže, v mírových dobách se mění také ve sklady, kina nebo hudební kluby. V nouzovém východu z žižkovské Bezovky vyrostla dokonce lezecká stěna.
Jenže když v krytu stojí auta a páchne benzin nebo v něm sportovci trénují své svaly, je jasné, že ho nelze okamžitě využít k ukrytí. Žádný zákon to ostatně obcím ani nenařizuje. V praxi se počítá s tím, že by útok nepřišel nenadále, nejprve by docházelo k zostřování napětí na mezinárodní scéně. Stát by tak měl dostatek času, aby se na možnou válku připravil, a tedy i vyklidil kryty a uvedl je do plně funkčního stavu.
I když se město snaží kryty pronajímat, ne vždy se to daří. Po garážích je sháňka, jak ale udat podzemní prostory pod mateřskou školkou, do kterých je přístup jen po úzkém schodišti? Prázdný tak zůstává například bunkr pro 1 300 lidí na rohu ulic Generála Janouška a Doležalova. V podzemí rezaví jen několik prázdných regálů. „Skladovaly se tady plynové masky, dětské vaky a další materiál pro ochranu obyvatelstva,“ říká Dvořáček. Když ale přestala být civilní ochrana pro stát prioritou, odvezli si je hasiči neznámo kam.
Příprava na válku
Samotné technologické zázemí krytu dlouhou přípravu nepotřebuje. Kryt pro 2 600 lidí, jako je ten v Ocelkově, lze podle Dvořáčka zkontrolovat a převést do pohotovostního režimu zhruba za 12 hodin.
Pokud by skutečně hrozila válka, bylo by také třeba zajistit, aby byl v krytu dostatečný počet personálu. V dobách míru totiž v krytech obvykle žádná stálá služba není, čas od času sem zavítají jen údržbáři. Těch má město na 234 svých krytů a desítky dalších, které spravuje na základě dohod s jejich vlastníky, v současné době 14.
To by v případě ohrožení rozhodně nestačilo. Kolik lidí přesně by ale bylo pro pražské bunkry potřeba zajistit, není jasné. Vyhláška ministerstva vnitra v tomto ohledu stanovuje jen vágní mantinely. Krytové družstvo podle ní má být složené „z velitele, obsluhy filtroventilačního zařízení, zdravotníků a pomocníků v počtu podle kapacity úkrytu“. Město pak počítá s tím, že by družstvo pro kryt v Ocelkově mělo kolem 10 členů.
Proti chlóru by kryty nepomohly
Kryt v Ocelkově ulici podobně jako další na Černém Mostě patří do tzv. čtvrté tlakové třídy. Odolal by tak tlaku 100 kilopascalů v čele tlakové vlny. Dokázal by ochránit před atomovou bombou nebo třeba před bojovými plyny, jako je sarin. Kdyby ale nepřítel bombardoval Prahu například chlórem tak, jako se to děje v Sýrii, nebyly by kryty na Černém Mostě účinné. Chybí v nich totiž patřičné filtry.
Podobně jako v pražském metru se počítá s tím, že by se lidé mohli v krytu schovávat až 72 hodin. Na tu dobu vystačí v podzemních nádržích zásoba vody. Se zajištěním zásob jídla se ale nepočítá. Stejně jako za minulého režimu, počítají i dnes bezpečnostní experti s tím, že by si základní potraviny nutné pro přežití donesli lidé ve svých evakuačních zavazadlech. Co přesně by mělo takové zavazadlo obsahovat, si lze přečíst například na webových stránkách hasičů.
K podobným závěrům došel už před desetiletími také západní svět. „S tímto problémem se potýkaly už v 60. letech všechny státy včetně Spojených států amerických. Ochránit obyvatelstvo obrovských městských konurbací a zajistit pro ně zásobování se ukázalo jako nemožné,“ popsal zkušenosti ze Západu historik Láník. Proto také podle něj začal už v 60. letech minulého století Západ výdaje na obranu obyvatelstva, a tedy i na výstavbu úkrytů, omezovat.
Bez ochrany?
V Česku se stejný trend prosadil v 90. letech. A zasáhl i sídliště Černý Most. Podle původních plánů komunistických architektů tu měly vyrůst ještě další dva velké bunkry – jeden u základní školy Generála Janouška, další u ulice Bryksova, tedy poblíž dnešního nákupního centra Černý Most. Z jejich stavby ale sešlo.
Také plány do budoucna nasvědčují spíš tomu, že krytů bude v Česku dál ubývat, než že by se stavěly nové. Vládní koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 dává ministerstvu vnitra v tomto ohledu jasný úkol: „analyzovat potřebu zachování či redukce některých stávajících úkolů (např. využití stávajících prostředků individuální ochrany a stálých úkrytů)“. O vyřazení celé řady podzemních prostor ze státní evidence navíc často usilují i vlastníci nemovitostí, pod kterými se bunkry nacházejí. Z mapy stálých úkrytů na území hlavního města už tak zmizel například bunkr pod bývalou Technometrou v Praze 10 nebo podzemní prostory pod Waltrovkou v Praze 5 a následovat by je brzy mohly další.
