Praha – Restituční nároky potomků bývalého velkostatkáře Julia Bečváře vyšetřuje policie. Ministerstvo zemědělství rozhodlo, že jedna z dědiček nemá na pozemky nárok, protože nikdy nebyla velkostatkářovou příbuznou. Píšou to dnešní Hospodářské noviny (HN). Restituenti ale už získali řadu lukrativních pozemků v Praze v odhadované hodnotě tří miliard korun a žádali i pozemek na Žižkově, na kterém Metrostav postavil bytový komplex. Řada míst už navíc připadla do rukou třetích firem.
Potomci velkostatkáře uspěli se sérií žalob a v minulých letech zároveň vysoudily velký majetek. Jde přitom o velmi cenné lokality: například lukrativní pozemek naproti Thomayerově nemocnici v pražské Krči, jehož tržní cena by se i díky plánované stavbě nové trasy metra mohla vyšplhat na 1,4 miliardy korun. Zajímavou lokalitou jsou také louky kolem oblíbeného rekreačního areálu Šeberák nebo další pozemky na jihovýchodě Prahy – v Hodkovičkách, Měcholupech, Uhříněvsi nebo Královicích.
Úřady ale nyní zjišťují, že minimálně část pozemků mohl stát vydat neoprávněně. Tím hlavním důvodem jsou pochyby o příbuzenských vazbách jedné z restituentek. K tomu se podle HN navíc přidávají nejasné kroky některých advokátů, překvapivé soudní verdikty i přesun pozemků na firmy s nejasnou vlastnickou strukturou.
„Pozemků se nedočkáme, tak si vysoudíme jiné“
Kolem restitucí po někdejším prvorepublikovém velkostatkáři Juliu Bečvářovi figuruje pět dědiců, včetně dnes devadesátileté Emílie Bednářové. Jejich jménem od roku 2008 právníci upozorňovali úřady, že jejich křivda stále není napravena. Protože však na části příslušných pozemků už mezitím stát nechal vystavět byty či obchodní centra, uplatňuje se v takovém případě princip tzv. „restitučních nároků“. Stát vyhodnotí reálnou hodnotu pozemků a v příslušné sumě nabídne nárok na jiná místa.
Například na požadovaných 40 hektarech půdy v pražských Strašnicích dnes stojí sídliště, rok nato proto vydal Pozemkový úřad rozhodnutí, že dědici mají být zařazeni mezi restituenty s nárokem ve výši 89 milionů korun. Paní Bednářové z těchto nároků připadá polovina. Protože je ale vypisování soutěží zdlouhavé, používají restituenti s pomocí právníků účinnější metodu: vyberou si sami pozemky a podají žalobu na stát, aby jim je převedl.
Poté, co si Bednářová prostřednictvím svého advokáta Daniela Honzíka nárokovala developerské pozemky na pražském Žižkově, právníci Metrostavu zjistili, že nebyla velkostatkářovým potomkem ani příbuznou, ale dědila ze závěti. Podle advokáta Bednářové byla jeho přítelkyně a pečovatelka, která se o Bečváře během jeho stáří starala. To ji podle zákona zbavuje možnosti být restituentkou. „Byla zrušena ta dvě rozhodnutí pozemkového úřadu, paní Emilíe Bednářová v majetku neuplatnila restituční nárok,“ poznamenala Monika Machtová ze Státního pozemkového úřadu.
Zjištění Metrostavu před dvěma měsíci uznalo také ministerstvo zemědělství. Podle právního zástupce Bednářové Daniela Honzíka jde ale o problém úředníků, nikoliv samotné Bednářové. „Tato věc se jeví jako poměrně velký podvod s obrovskými škodami na státním majetku,“ poznamenal premiér Bohuslav Sobotka.
Chyba nebo podvod?
Pod pět let starým potvrzením pozemkového úřadu, že Bednářová spadá mezi restituenty, je podepsaný tehdejší ředitel pražské pobočky Pozemkového fondu ČR Petr Chmelík. Bývalý ředitel pozemkového úřadu Petr Šťovíček vysvětlil, že úředníci neměli důvod o nároku Bednářové pochybovat. „Jestli to někdo udělal schválně, tak bychom se stali obětí podvodu,“ řekl HN.
Případ má pro stát i vyšetřovatele o to závažnější důsledky, že vysouzená místa už mezitím vlastníci proměnili na konkrétní pozemky a v zastoupení právníků převedli na společnosti, u kterých často není možné dohledat konkrétní vlastníky. Právě ty přitom mají podle HN nyní hlavní vliv na osud pozemků. „Teď analyzujeme, jaké další kroky podnikneme. A jaká je šance dostat se zpátky k pozemkům, které se už těmto restituentům vydaly,“ řekl HN ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).
