Zvyšující se ceny a inflace trápí i cvičitele asistenčních psů. Připlácet musejí za krmivo, veterinární péči, pohonné hmoty i samotná štěňata. Výcviková střediska zatím zvládají pokrýt rostoucí náklady díky finančním darům, obávají se ale dalšího zdražování. Klientům se také prodlužuje čekací lhůta na nového psího pomocníka, a to až o půl roku.
Vyšší náklady na provoz střediska i na samotnou péči o psy má i nezisková organizace Pomocné tlapky. Podle její ředitelky Hany Pirnerové za to mohou nejen dopady covidu, ale i válka na Ukrajině a rostoucí inflace. „V současné době pociťujeme především výrazné zdražení pohonných hmot a energií, ale také krmiva a veterinárních služeb. Máme velké obavy, co se bude dít dál a jak to zasáhne celkově neziskový sektor,“ svěřuje se Pirnerová.
Potvrzuje to i ředitelka centra Helppes Zuzana Daušová. Očekává, že na konci letošního druhého čtvrtletí budou ceny za služby vyšší o 20 procent. „Samotní klienti ale zdražení nepocítí,“ ujišťuje ředitelka. Obě střediska jim totiž dávají asistenční psy do užívání formou výpůjčky zdarma. Klient tak neplatí organizacím za službu jako takovou, o svého asistenčního psa však musí následně pečovat – zajišťovat mu krmivo a hradit případné návštěvy u veterináře.
Naproti tomu asistenční psy z výcvikového střediska Pomáháme psím srdcem si klienti kupují natrvalo. Zvýšené náklady za provoz proto musela organizace promítnout i do ceny psů. „Před covidem jsme asistenční psy prodávali zhruba za 250 tisíc korun. Nyní jsme byli nuceni zdražit o dvacet tisíc korun,“ popisuje předsedkyně spolku Jiřina Hynková.
Vyšší je podle ní také samotná pořizovací cena štěňat. Za psy určené k výcviku zaplatí nyní o deset tisíc korun více. Může za to covidová pandemie, kdy mnoho chovatelů nemohlo své feny nakrýt. „Velmi rychle se toho chopily množírny, které prodávaly i křížence za více než patnáct tisíc korun. Tím stoupla cena psů celkově,“ popisuje Zuzana Daušová.
Psů bylo málo, klienti čekají i rok a půl
Období zákazů vycházení a práce z domova v době covidu výrazně zvýšily také poptávku po domácích mazlíčcích. „Hodně lidí, kteří zůstali ,uvězněni‘ doma, se rozhodlo pro pořízení psího kamaráda. Tím došlo k tomu, že psi starší šest měsíců, kterým jsme vždy dávali při nákupu přednost, zcela z nabídky zmizeli,“ dodává ředitelka.
Organizace Helppes tak musela pro výcvik kupovat kvalitní, a tedy i dražší štěňata mladší šesti měsíců. Koupí štěňat však riskovala, že se u nich při vývoji objeví zdravotní problémy. Vyřazení štěněte z výcviku kvůli jeho zdraví znamená pro výcvikové středisko ztrátu čtyřicet až padesát tisíc korun.
Tyto komplikace způsobily i prodloužení čekací doby na nového asistenčního psa. Klientovi ho organizace mohou předat až v momentě, kdy je dospělý a dostatečně připravený na práci čtyřnohého pomocníka. Protože bylo středisko nucené v době pandemie kupovat štěňata mladší šesti měsíců, musí nyní zájemci čekat o půl roku déle, než vyrostou. Výchova a výcvik jednoho asistenčního psa tak nyní trvá i rok a půl.
Výcviková střediska jsou jako neziskové organizace financovány především sponzory, jednotlivými dárci a granty. Výrazné omezení příjmů způsobil především zákaz pořádání veřejných akcí v uplynulých pandemických letech. Aktuální zdražování navíc finanční zásoby organizací dál tenčí.
„Snažíme se to zvládnout a také se snažíme šetřit, jak to jde,“ popisuje ředitelka Pomocných tlapek Hana Pirnerová. „Pomohlo by nám, kdyby sbírky probíhaly tak rychle, jako se sbírá na nové krizové situace, jako byl covid, tornádo nebo válka,“ svěřuje se předsedkyně spolku Pomáháme psím srdcem Jiřina Hynková.
Asistenční psi mají za úkol zkvalitnit život osobám s handicapem či různými druhy duševního onemocnění. Mnohá výcviková střediska se zaměřují také na přípravu vodicích psů, ti jsou určeni pouze klientům s úplným nebo částečným zrakovým postižením. Také při jejich výcviku pociťují organizace podobné zdražení. Zatímco asistenční psi jsou hrazeni penězi od dárců a grantů, při koupi vodicího psa mohou klienti dostat finanční příspěvek od Úřadu práce.
