O budoucnosti hradu Bouzov rozhodne olomoucký okresní soud tuto středu. O památku se s Národním památkovým ústavem v rámci církevních restitucí soudí Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě (známého jako Řád německých rytířů) a rozsudek už měl být v tuto chvíli známý – jednání však zdržela řada důkazů a dlouhé závěrečné návrhy.
V rámci církevních restitucí požádal Německý řád v listopadu 2013 o vydání bouzovského hradního areálu, jeho mobiliáře a další budovy. Ministerstvo kultury vzápětí žádost zpochybnilo, poukázalo, že byl Bouzov řádu zabaven již v roce 1945 podle dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše o konfiskaci majetku kolaborantů.
V květnu 2014 odmítl žádost i Národní památkový ústav; restituce se týkají jen poúnorového období a v té době Bouzov řádu podle památkářů nepatřil. „My máme dokumenty, které nám jasně dokládají, že se jedná o konfiskát,“ uvedla ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková. To ale odmítl řád – argumentoval, že poválečnou konfiskaci majetku ještě před 25. únorem 1948 zrušil Nejvyšší správní soud.
Nakonec se rytíři rozhodli pro soudní cestu a v březnu podali žalobu. „S ohledem na zamítnutí výzev ze strany Národního památkového ústavu se dalo předpokládat, že se druhá strana bude domáhat vydání majetku soudní cestou,“ reagovala tehdy mluvčí památkářů Simona Juračková.
Obě strany sporu trvají na svém
Podle právní zástupkyně Německého řádu by měl soud uznat, že žalobce je oprávněn se domáhat navrácení svého historického majetku. Argumentovala, že vlastnické právo bylo dříve zapsáno v Moravských zemských deskách, v době nacistické okupace byl podle ní majetek neplatně konfiskován. Řád tvrdil, že se na něj dekrety nevztahovaly. „Podmínky pro vydání movitých a nemovitých věcí podle majetkového zákona jsou splněny a na žalobě trváme,“ uvedla právní zástupkyně.
Naopak právní zástupce NPÚ poukázal na to, že žalobce nemá na vydání památky nárok. Poukázal na to, že Německý řád byl v únoru 1939 zrušen nařízením říšského komisaře a žalobce nenabídl jediný důkaz, že by zrušení řádu bylo politickou perzekucí ze strany třetí říše. Památkáři to podle něj vyvrátili při jednání listinami, z nichž vyplývá oddanost a loajalita řádu německé říši.
„Podle názoru Národního památkového ústavu soudní řízení potvrdilo, že žalobce nesplnil ani jednu ze zákonem stanovených podmínek, přičemž vydání Bouzova by bylo možné pouze při splnění všech. Pokud by soud měl rozhodnout po právu, nevidíme jinou možnost než zamítnutí žaloby,“ řekla mluvčí NPÚ Simona Juračková.
Řád německých rytířů patřil mezi nejmocnější a nejbohatší řády středověku, silou a vlivem se mu mohli rovnat pouze templáři a maltézští rytíři. V současnosti v Česku používá názvy Německý řád pro mužskou větev a Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské pro ženskou větev. Jejich vedení sídlí v Opavě.
Historie původně špitálního řádu začala asi v roce 1190. Během třetí křížové výpravy založili brémští a lübečtí kupci, působící v rámci řádu johanitů, polní lazaret pro poutníky do Svaté země v Akkonu na území Palestiny. Postupně se lazaretní bratrstvo přeměnilo v samostatný rytířský řád, jehož prvním sídlem se stal právě Akkon. Jelikož bylo křižácké panství v Palestině ve 13. století značně omezeno a poměr sil byl vychýlen ve prospěch starších rytířských řádů, především konkurenčních templářů a johanitů, němečtí rytíři museli hledat nové působiště v Evropě.
Tady začala jejich cesta za vlastním státem. Polský kníže Konrád Mazovský rytířům za pomoc při ochraně své země proti Prusům nabídl území. Jako bonus dostali od císaře Fridricha II. příslib, že si mohou nechat i území dobytá na Prusích. Po sloučení německých rytířů s řádem mečových rytířů, který působil ve východním Pobaltí, ovládli celé Prusko a vytvořili zde organizovaný a hospodářsky prosperující Německý řádový stát. Dále získali Lotyšsko a Estonsko, to vše pod záminkou boje proti pohanům.
Největšího rozmachu se němečtí rytíři dočkali ve 2. polovině 14. století, poté však začala jejich pozice slábnout. Vypuklo proti nim rozsáhlé povstání a po prohře třináctileté války s pruskými městy a Polskem se stal řádový stát pouhým polským lénem. Koncem 18. a začátkem 19. století ztratil řád velkou část majetku a pozemků. Císař Napoleon jej roku 1809 na krátký čas rozpustil. Nakonec byl však zase obnoven a s jinými pravidly i novým vídeňským sídlem fungoval dál.
Ve 20. století měl pro řád zničující následky nástup nacistů, kteří jeho členy během druhé světové války pronásledovali, dokonce řád rozpustili a zabavili jeho majetek, včetně toho československého. Ani po válce se však rytíři jeho navrácení nedočkali. Veškerá jejich panství přešla pod státní správu a Československo je kvůli údajné kolaboraci rytířů s nacismem zkonfiskovalo.
Vrácení majetku tehdy odmítali například národní socialisté, podle kterých členové řádu ve Slezsku houfně vstupovali do Henleinovy Sudetoněmecké strany; řád naopak uváděl, že někteří jeho členové byli kvůli svým pročeským názorům odsouzeni a zemřeli v koncentračních táborech.
Diskuse se znovu rozhořely po roce 1989, vracení majetku odmítal například sociálnědemokratický ministr kultury Pavel Dostál.
Zdroj: Wikipedia
Německý řád se domáhá navrácení svého majetku také jinými žalobami. Původně se dožadoval i hradu Sovince, lázní v Karlově Studánce, Velmistrovského domu v Opavě a čtyř dalších nemovitostí. Počet žalob podaných na kraje se ale na základě výzvy České biskupské konference rozhodl řád zredukovat, aktuálně se tak kromě Bouzova řeší u soudu osud kostela v Karlově Studánce.
