Před sto lety uznala Velká Británie československé vojsko i národní radu za spojence stojící na straně Dohody. V té době bojovaly československé legie jak v Rusku, tak ve Francii a Itálii. S jejich organizací ve Švýcarsku zásadně pomohl hrdina československého odboje Vladimír Vaněk. Voják, špion a diplomat, jehož životní příběh zná jen málokdo.
Vladimír Vaněk se v roce 1914 účastnil přísahy České družiny v Kyjevě a jako dobrovolník se následně přihlásil na téměř sebevražednou misi. Na podzim 1914 totiž prošel bojovými liniemi ze Lvova přes Duklu, Bardějov, Bratislavu a Vídeň až do Prahy, kde oznámil českým politikům, že v Rusku vznikla zahraniční armáda.
„Vyšlo jich deset, došli tři. On shodou okolností nestihl Masaryka, ale Masaryk se o tom dozvěděl,“ říká tajemník Československé obce legionářské Milan Mojžíš.
Potom se Vaněk jako dobrovolník přihlásil do rakouské armády a dostal se na východní frontu. Opět se štěstím pak přešel bojové linie zpátky k Rusům. „Dostal vyznamenání, Řád svatého Jiří. Všimla si jej ruská rozvědka, takže ho poslala do Švýcarska, aby zde monitoroval akce německé rozvědky,“ dodává Mojžíš.
Hrdinou z povahy
„Měl kuráž a byl dobrodruh. Jemu se to líbilo,“ vzpomíná Vaňkova dcera Mira Birgita Shejbalová. Od roku 1948 žije v Římě, kam její otec utekl po komunistickém puči. Na svého dědu legionáře je hrdý i Martin Shejbal, který žije se svou rodinou trvale ve Spojených státech: „On nechtěl být hrdinou. Byl to člověk, který opravdu žil tak, jak si myslel.“
„Je to obrovský příběh, který u nás není do dneška oceněn. Je to příběh vlastence, který bojoval za první světové války, za druhé světové války a vždy byla jeho cílem samostatnost našeho státu,“ ujišťuje tajemník Československé obce legionářské.
Vladimír Vaněk zemřel v Římě v roce 1965. Pohřbený je na protestantském hřbitově Cimitero Acattolico di Roma. Po únorovém komunistickém převratu se do vlasti už nepodíval.
