Praha – Česká televize se důrazně ohradila vůči kroku vlády, která nepustila její štáb na oficiální fototermín před jednáním kabinetu. Jeho mluvčí říká, že vládu k tomu přimělo chování veřejnoprávní televize – konkrétně, že odvysílala neformální rozhovor premiéra Mirka Topolánka. Podle Syndikátu novinářů ČR jde ovšem o velmi neobvyklé jednání ze strany vlády.
V nedělním pořadu 168 hodin odvysílala Česká televize výroky Mirka Topolánka natočené ruchovým mikrofonem. Premiér v nich vykazuje štáb ČT z místnosti. Reakce přišla o tři dny později.
„Příště už možná budete moct točit, ale minimálně dnes ne. Je třeba, abyste si uvědomili vy i vaši šéfové, že tohle se prostě nedělá, natáčet ruchy a pouštět je do televize,“ vysvětlil štábu ČT důvod zákazu zástupce tiskového oddělení vlády. Rozhodnutí vlády podle odborníků porušuje některá práva. „Zejména právo na šíření a přístup k informacím dané Listinou základních práv a svobod,“ potvrzuje právník Petr Kůta.
Úřad vlády Českou televizi upozornil předem, že taková situace může nastat. „Do poslední chvíle jsem nevěřil, že k tomu může dojít. Jestliže už k tomu došlo, tak tato situace je nepřijatelná a budeme se proti ní bránit všemi dostupnými prostředky,“ míní šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Petrov. Podle mluvčí vlády Jany Bartošové tím ale jen vláda vyjádřila nesouhlas s podobným natáčením: „Přítomní ministři včetně premiéra vlastně netuší, že jsou zvukově snímáni, a to nám přijde neetické.“
Syndikát novinářů to ale jako neetické nevidí. Politici totiž v přítomnosti novinářů musí počítat s tím, že budou natáčeni. „Vada není v mikrofonu, ani v novináři, ale v politikovi,“ říká předseda Syndikátu novinářů ČR Miroslav Jelínek. Zakazovat jednomu médiu vstup na oficiální akce je podle Syndikátu novinářů ČR nepřípustné, protože jde mimo jiné o zvýhodňování ostatních médií a v případě České televize o znemožňování vykonávat službu veřejnosti danou zákonem.
Situace, která vznikla na Úřadu vlády ČR, není například v Německu příliš obvyklá. „Tady je to tak, že novináři zvou politiky a ne politici novináře,“ konstatuje odborník na média Wolfgang Mühl-Benninghaus. „Zveřejnování výroků mimo záznam je i ve Francii etický problém. Rozhodnutí je na novináři a editorovi. Jde o to, aby vyjádření bylo skutečně závažné. Většinou ale francouzští novináři respektují, že jim politik něco řekl neoficiálně,“ vysvětluje dopisovatel Le Monde Fabrice Martin Plichta.
O tom, že mikrofony zachytí i to, co veřejnost neměla slyšet, se přesto přesvědčili i světoví politici. Americký prezident George Bush na svém předvolebním mítinku v roce 2000 zareagoval na novináře New York Times slovy: „To je Adam Clymer. Je to prvotřídní šmejd.“ Nepohodlný žurnalista BBC se zase stal terčem prince Charlese na výletě se syny: „Nemůžu toho chlapa vystát, je strašnej.“ Že je zapnutý mikrofon, Charles netušil.
ČT podobný zákaz natáčení řešila před čtrnácti lety. Tehdejší premiér Klaus popřel informace tisku, že grémium ODS chce odvolat ministra zdravotnictví Petra Loma. Kamera ČT ovšem ten den ráno natočila rozhovor Klause s ministrem Stráským, ve kterém o odchodu Loma hovořili. „Rozhovor byl ale vytržený z kontextu. Dodnes nevíme, o čem přesně tenkrát Klaus se Stránským mluvili. Osobně fakt, že byl odvysílán, považuji za etické selhání,“ říká mediální odborník Jan Dobrovský, který v té době v ČT pracoval.
Po odvysílání tehdejšího příspěvku trval zákaz měsíc, nyní jde podle vlády o jednorázovou, symbolickou akci.
