Praha – Na dvě stovky veteránů pomocných technických praporů se sešlo na ministerstvu obrany. Vzpomínali mimo jiné i na dobu před 60 lety, kdy prapory vznikaly a komunistický režim do nich posílal nepohodlné lidi. Narukovali k armádě, ale místo přislíbených postů se dozvěděli, že jsou politicky nespolehliví a čeká je převýchova těžkou manuální prací. Celkem prošlo tábory nucených prací 60 tisíc lidí, dnes jich žije jen desetina.
Jan Lacina měl původně sloužit u letectva, svou první službu ale vykonal v dole Pokrok na Ostravsku. Strávil tam nakonec 3 a půl roku. „Když někdo říká, jak má náročnou a těžkou práci, tak se tomu jen usmívám. Takoví lidé by si měli sami zkusit manuální a hlavně nebezpečnou práci,“ vzpomíná na léta dřiny Lacina. U PTP skončili třeba i vyhození vysokoškoláci, živnostníci, kněží i ti, kteří si prostě jen nedávali pozor na pusu. Za čtyři roky tábory prošlo asi 60 tisíc mužů, přes 400 jich zemřelo.
O odškodnění mohli bývalí členové PTP zažádat poprvé až po roce 1989. Další možnost se jim otevřela v letech 2001-2003. Tehdy dostali za každý měsíc v táborech 625 korun. Většina z pétépáků si ale na výši odškodnění nestěžuje. Ti, kteří v táboře strávili víc než rok, pak dostali v roce 2006 ještě 2500 za každý měsíc nucených prací. „Je dobré, že se nám podařilo dosáhnout toho, aby lidé, kteří nedosáhli 12 měsíců potřebných k odškodnění vzhledem k úrazu, toto odškodnění přece jen dostali,“ upozornil předseda Svazu PTP ČR Vladimír Lopaťuk. Odškodnění se nakonec dočkaly i vdovy po bývalých PTP. K důchodu získaly až 1250 korun měsíčně.
