Bylo to v únoru 1992, když tehdejší československá velvyslankyně v Rakousku Magda Vášáryová poprvé upozornila Václava Havla na možné rozdělení společného státu. „Dnes už to mohu říct, ale dosud jsem o tom nemluvila, že mne Václav Havel požádal, abych byla v Praze jeho viceprezidentkou,“ uvedla v rozhovoru pro ČT. Magda Vášáryová si tehdy vyžádala čas na rozmyšlenou a pak Havlovi napsala dopis, ve kterém to odmítla. „Kromě toho jsem ale také napsala, že si myslím, že v situaci, kdy se všechno kolem nás rozpadá, se rozpadne i Československo,“ řekla.
Podle Magdy Vášáryové to byl prubířský kámen jejího vztahu s Václavem Havlem, protože on si to dlouho nechtěl připustit. „Měla jsem intuici, že k tomu asi dojde. Byla jsem proti tomu, protože jsem se bála, že ten tlak, který roztrhne Československo, vrhne Slovensko na východ. A to se jistým způsobem skutečně stalo, prostřednictvím politiky Vladimíra Mečiara. Nakonec to dobře dopadlo, ale nemuselo to tak být,“ vzpomíná slovenská herečka a diplomatka.
Dodala, že Václav Havel, nebo spíš lidé kolem něj, jí později dali zapravdu. „Ovšem myslím si, že Václav Havel sám rozdělení Československa nikdy úplně nestrávil. Také já osobně, když přijíždím do Prahy, mám pocit, že přicházím domů, a tak to zůstane. Jiná věc je, jak to bude u mladých lidí. Nové generace už vyrůstají s pocitem, že Bratislava a Praha už jsou cizina,“ uvedla Magda Vášáryová.
Je přesvědčená, že nebezpečí, že se Slovensko po rozpadu stane ruským klínem, sice pominulo, ale upozornila, že dnes čelí obě země zase dalším nebezpečím.
„Určitě by bylo nejlepší, aby Češi a Slováci šli jedním směrem. Mezi západním demokratickým světem a Slovenskem leží Česká republika, a velmi si přeji, aby Česko zůstalo tím jasně orientovaným partnerem ať už NATO, tak i Evropské unie,“ míní Vášáryová.
Potřebovali jsme novou zahraniční politiku
Magda Vášáryová byla jedním z prvních lidí, kteří byli u toho, když Československo po pádu železné opony začalo formovat svou novou zahraniční politiku.
V únoru 1990 se s Václavem Havlem sešla nad projektem spojeným s jejím budoucím působením v pozici velvyslankyně v Rakousku. Ve Vídni mělo tehdy Československo své třetí největší velvyslanectví a Vášáryová tam měla nastoupit konceptem nové zahraniční orientace. „Když se Václav Havel octl v soukolí těch velkých proměn, věděl, že zásadní a radikální změnou musí projít také zahraniční politika,“ uvedla Magda Vášáryová.
Situace v Rakousku ve vztahu k tehdejšímu rakouskému prezidentovi Kurtu Waldheimovi však byla tehdy velmi komplikovaná. Ještě před změnami v Československu už se dostal do mezinárodní izolace, protože vyšlo najevo, že v minulosti lhal o svém působení v německé armádě na území Řecka během 2. světové války.
„Mluvila jsem s Waldheimem mnohokrát. Měl totiž pocit, že pokud si s Václavem Havlem podá ruku, ta ostrakizace z něj nějakým způsobem spadne. Byla to jeho obsese,“ vzpomíná bývalé velvyslankyně.
„Bylo to pro mne velmi obtížné, protože Václav Havel se s Kurtem Waldheimem samozřejmě v žádném případě sejít nechtěl. Respektoval dohodu demokratických politiků z Evropy i USA, že se s rakouským prezidentem nebudou setkávat,“ dodala.
„Když ale mluvím o nové zahraničněpolitické orientaci té doby, nesmíme zapomenout, že předtím vystoupil polský prezident Lech Walesa, který šokoval svým razantním prohlášením, že se Polsko musí stát členem NATO,“ popsala tehdejší události na mezinárodní scéně Magda Vášáryová.
„Pamatuji si, jakou to vzbudilo bouři, takže my jsme nastupovali už jako druzí a měli jsme už jiné metody a postupy. V každém případě jsem však patřila mezi prvních pět nebo deset lidí, které Václav Havel vyslal do zahraničí, aby začali měnit naši zahraničněpolitickou orientaci.“
