Praha – V Česku postupně mizí unikátní komíny s vodojemy. Kdysi jich bylo po republice rozeseto 50, dnes už jich je pouze 21. Ministerstvo kultury ale spustilo projekt na záchranu těchto staveb. Všechny se zdokumentují, zakreslí do map a vymýšlí se pro ně nová funkce. Někde z nich udělají rozhledny, jinde do nich pořád čerpají vodu z řeky. Zatím se ale výzkumníkům podařilo přesvědčit jen jednoho majitele, aby historickou stavbu neboural.
Jeden z mála funkčních komínů s vodojemem je nedaleko Prahy v Libčicích nad Vltavou – je součástí 160 let staré šroubárny. Do vodojemu proudila voda z řeky a do komína šel kouř z kotelny – voda pak díky horkému komínu v zimě nezamrzala. Výjimečné bylo i to, jak stavba vznikala. Nejprve v roce 1901 postavili komín. Až o dvacet let později k němu přistavěli rezervoár na užitkovou vodu. Díky němu je komín stabilnější a lépe odolává větru.
Po celém Česku už jsou ale funkční jen další dva komíny s vodojemem: v Litovli a Mělníku. U dalších 18 staveb už vodojem nefunguje. Teď pro ně projekt Výzkumného ústavu vodohospodářského a ČVUT hledá nové využítí. To se podařilo třeba v Záhořanech u Kadaně: „S místní samosprávou se podařilo domluvit, že by se ten komín stal součástí turistické stezky, která má na své trase několik rozhleden,“ říká architekt Jan Pustějovský.
„Komíny s vodojemem nejsou českým vynálezem, vynalezl je německý profesor Otto Intze, a u našich západních sousedů se začaly stavět už v 80. letech 19. století. Ale v té době šlo o stavby z oceli, takže ještě nešlo o tak skvostnou architekturu. Později se přišlo na to, že vodojem z oceli rezaví – v Německu to řešili nátěry, zatímco u nás se osvědčil spíše přístup železobetonový,“ vysvětloval v Událostech v kultuře vedoucí projektu na záchranu komínových vodojemů Martin Vonka.
