Politické strany vnímají Češi jako nejzkorumpovanější článek veřejného života, ukázal průzkum CVVM. Dostat hospodaření politických stran pod kontrolu, a tak vylepšit tuto nelichotivou image, mají připravované novely zákona o politických stranách a hnutích a volebních zákonů. Schvalování novinek ale provázejí velké porodní bolesti. Financování stran bylo také hlavním tématem pondělní Devadesátky ČT24, v níž odpovídal předseda Econlabu z Rekonstrukce státu Jiří Skuhrovec.
Už přes rok zákonodárci připravují novely zákonů, které mají po vzoru západních zemí i našich středoevropských sousedů nastavit transparentní pravidla pro financování politických stran. Počítá se například se zřízením nezávislého dohledového úřadu, zavedením 3milionového limitu na dary anebo stropů pro financování volebních kampaní.
Předseda Econlabu z Rekonstrukce státu Jiří Skuhrovec v pondělní Devadesátce ČT24 řekl, že zrod úřadu by byl v porovnání se současným stavem, kdy politici kontrolují politiky, jednoznačně zlepšením. O lukrativní místo šéfa Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí (měsíční plat 150 tisíc korun) bude jistě velký zájem, ale „nikdo nic lepšího nevymyslel“.
Za slabinu současných návrhů považuje Skuhrovec například to, že sice regulují dary politickým stranám, ale nijak nelitimují dary institutům, které jsou finančně a personálně se stranami propojeny.
Když skutečné dárce „přikryjí“ stranické instituce
Ačkoli nelze vládě upřít snahu o zlepšení, finální návrh, který předložila poslancům, by nedokázal zabránit ani řadě nejkřiklavějších případů netransparentního financování z minulosti. Právě ty přitom měly lví podíl na tom, že se v očích veřejnosti strany staly synonymem pro korupci.
Jedním z takových případů je situace, kdy dárce nesponzoruje stranu přímo, ale „schovává“ se za některou z jejích institucí. V minulém volebním období po takové taktice sáhly Věci veřejné. Skrze vydavatelství Pražan zakrývala strana fakt, že ji sponzoruje bezpečnostní agentura ABL nechvalně proslulá nezákonným sledováním politiků. Jen v roce 2009 do vydavatelství takto přiteklo přes 40 milionů korun. Věci veřejné za peníze z něj mimo jiné vydávaly časopis zaměřený výhradně na propagaci strany.
„Vládní návrh zákona tuto situaci neřeší,“ řekl portálu ČT24 politolog a expert na stranické finance Vít Šimral ze sdružení nevládních organizací Rekonstrukce státu. Hlavní problém vidí v tom, že vládní návrh zákona nechává obchodní korporace a další právnické osoby napojené na politické strany mimo kontrolu nově zřízeného dohledového úřadu. Zavádí navíc tzv. politické instituty, které jsou podle Rekonstrukce státu dalším potenciálním místem pro nelegální podporu stran a hnutí.
Ministerstvo vnitra, které novely připravilo, se snaží obavy rozptýlit. „Pro politické instituty je navrhována obdobně přísná regulace jako pro politické strany a politická hnutí, tj. povinnost vést transparentní účty a možnost kontroly jejich účetnictví navrhovaným úřadem pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí,“ připomněla hlavní argument Klára Pěknicová z tiskového odboru ministerstva.
Sám resort však zároveň připouští, že dohledový orgán dokáže stěží kontrolovat všechny akce politických institutů. Při zjišťování, zda instituty tajně na svých akcích nepropagují politickou stranu či její kandidáty, se bude podle náměstka ministra vnitra Petra Mlsny spoléhat hlavně na informace od veřejnosti.
Je však otázkou, do jaké míry budou Češi, jejichž občanská gramotnost a ochota účastnit se veřejného dění je podle Centra občanského vzdělávání v porovnání s vyspělými západními zeměmi ještě v plenkách, schopni na případné nekalé chování institutů upozornit. Důvodů k pochybnostem je v zemi, kde čtvrtina populace deklaruje podle průzkumu CVVM otevřenost možnosti autoritativního způsobu vlády, víc než dost.
Příklad druhý: „Černé“ kampaně
To ale není to jediné, v čem vládní novela pokulhává. Nevyřešena zůstává také obrana proti „černým“ kampaním a propagačním akcím připravovaným třetími osobami.
Jak takové případy v praxi vypadají, popsala na semináři k financování politických stran soudkyně krajského soudu v Brně Kateřina Kopečková. „V městské části Brno sever byla napadána nepřípustná manipulace s vůlí voličů doprovodnou akcí zahrnující občerstvení a doporučení koho volit. Při projednávání věci jsme zjistili, že se jednalo o akci soukromého subjektu za více než 100 tisíc korun, která se oficiálně nazvala ‚Romové, pojďme všichni volit‘ a byla konaná s vědomím stávajícího starosty,“ popsala soudkyně.
O čem už ale neměl starosta údajně tušení, bylo, že organizátoři akce doporučovali účastníkům, aby volili právě jeho.
Vládní novela podle Kopečkové jasnou odpověď na to, jak podobné doprovodné akce zahrnout do požadavku na transparentnost a především do limitů na volební výdaje, nedává. A potvrzuje to i ministerstvo vnitra. „Dle návrhu předloženého vládou se do limitů kandidujících subjektů na volební kampaň započítávají akce třetích stran ve prospěch kandidujícího subjektu pouze za předpokladu, že byly konané s vědomím politické strany,“ uvedla Klára Pěknicová z ministerstva. Tam, kde se nepodaří prokázat, že strana o podpoře věděla, z jejích limitů na kampaň výdaje třetí strany neukousnou.
Usnadnit situaci kontrolorům, kteří budou na transparentnost kampaní dohlížet, by podle Rekonstrukce státu mohla povinná registrace třetích subjektů podporujících strany či hnutí. „Tyto osoby by se byly před započetím kampaně povinny registrovat u Úřadu pro dohled nad financováním politických stran a měly by vlastní limit pro výdaje na kampaň. Zabránilo by se tak obcházení výdajových limitů u politických stran a zároveň by se zajistilo zachování ústavního práva na svobodu projevu,“ doporučuje Šimral, jak by bylo možné zákon ještě vylešit.
Příklad třetí: Stranický dumping
Nedovolená podpora ale může mít i další formy. Může probíhat také tak, že spřátelená firma nebo osoba poskytne straně například reklamní plochu či jiné plnění s výraznou slevou. Takový „dar“ se pak nezobrazí v účetnictví strany.
Příkladem může být kampaň ČSSD ve volbách v roce 2010. Za pronájem ledových ploch na bruslení, koncerty Elánu a Scorpions, pódia prohýbající se pod Michalem Davidem, Petrem Mukem či italským zpěvákem Drupim, stovky tisíc růží, pivo a párky zdarma, billboardy a další formy propagace zaplatili sociální demokraté podle své výroční zprávy 126 milionů korun.
„Přitom konkurenční ODS dala jen za billboardy a inzeráty v tisku 130 milionů, přestože její kampaň byla podle monitoringových agentur Kantar Media i Admosphere podstatně skromnější,“ poukázala Rekonstrukce státu.
Opakování tohoto scénáře chce ministerstvo vnitra zabránit tím, že do limitů na volební kampaň bude počítat ceny obvyklé. Do jaké míry však bude možné vysledovat případné slevy na služby a materiál a místo dumpingových cen „naúčtovat“ straně ty skutečné, není jasné.
Každodenní provozní výdaje totiž strany na svých transparentních účtech nebudou muset zveřejňovat. To je podle Rekonstrukce státu jasný signál k tomu, že i ceny obvyklé bude možné obejít.
Ministerstvo o této slabině ví. Přepisování novely však nepovažuje za nutné. Dostatečnou odpovědí na choutky stran obcházet zákon podle něj budou kontroly dohledového úřadu a sankce, které budou stranám za porušení zákona hrozit.
Pokuty, které nebolí
Jenže jak ukázalo zatím poslední hodnocení skupiny států proti korupci GRECO, nemusely by být sankce nalinkované ve vládním návrhu dost silné na to, aby strany a hnutí od porušování zákona odradily. Jsou totiž příliš nízké.
Nejvyšší možná pokuta čeká podle novely strany a politická hnutí za neotevření transparentního účtu nebo nevrácení daru od nepovoleného dárce, a to ve výši maximálně 200 tisíc korun. „To představuje zhruba 0,01 procenta ročního rozpočtu velkých politických stran,“ konstatuje zpráva GRECO a dodává: „Je nepravděpodobné, že taková pokuta bude znamenat pro politické strany dostatečnou motivaci k dodržování pravidel.“
Pro inspiraci by přitom Česko nemuselo chodit daleko. Mnohem přísněji trestá porušení pravidel pro hospodaření stran třeba Slovensko. Jeden příklad za všechny: Zatímco za neoznačení politické inzerce identifikací zadavatele hrozí v Česku pokuta maximálně sto tisíc korun, na Slovensku je to sto tisíc eur.
Zalátat díry chtějí poslanci
Zatímco ministerstvo vnitra kritikům příliš sluchu nepopřálo, „dodělat“ vládní návrh se rozhodli poslanci Ústavně právního výboru sněmovny. Prosadit chtějí například to, aby se pod kontrolu centrálního dohledového úřadu dostaly i obchodní korporace ovládané politickými stranami. Ve svém pozměňovacím návrhu zároveň navrhují, aby se tyto korporace nesměly ucházet o dotace a veřejné zakázky.
Také Skuhrovec soudí, že zatím existuje spousta děr, kterými lze obcházet navržené limity na financování. Tlak na zpřísnění těchto limitů by tedy za současné situace byl kontraproduktivní.
A výbor vyslyšel i některé návrhy Rekonstrukce státu. Chce zavést například povinnou registraci třetích subjektů, které se zapojují do volební kampaně, a stanovit pro jejich výdaje samostatné limity.
„Jde o to, aby zákon vůbec k něčemu byl, aby to nebyla jen prázdná schránka,“ vysvětlil v rozhovoru pro portál ČT24 místopředseda Ústavně právního výboru Jan Farský. Zároveň ale připustil, že i kdyby ve sněmovně nakonec úpravy navržené výborem prošly, bude mít nová právní úprava stále vážné nedostatky.
„Úplně stejný případ, jako když stranická firma nedovoleným způsobem podporuje matku, je, když firma vlastní stranu, ale tam na tu firmu žádný dohled navržený není, takže to je zatím hodně kulhající řešení,“ poznamenal poslanec.
Dalším slabým místem jsou podle něj bezúročné půjčky, skrze které budou moci strany a hnutí obcházet limity na dary. Pro tyto změny už ale ani Ústavně právní výbor nenalezl ve svých řadách podporu.
I pokud tedy sněmovna nakonec dá na doporučení výboru a vládní návrh doplní, mohla by v zákoně zůstat bílá místa. Snadno se tak může stát, že partaje budou nová pravidla obcházet, a snaha o zvýšení transparentnosti jejich hospodaření tak zůstane jen na papíře. Pokud se na některý exces přece jen přijde, ochotně zaplatí pokutu, která jejich rozpočet příliš nezatíží.
