Ústavní soud odmítl stížnost Národní demokracie na prohlídku sídla strany, kterou policie provedla před obviněním jejího předsedy Adama B. Bartoše. Ve stížnosti se radikální strana neúspěšně domáhala zrušení příkazu, který vydal Obvodní soud pro Prahu 1. Zároveň chtěla, aby jí policie vrátila věci zabavené při prohlídce. Jenže soud označil stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Policie si ze sídla strany odnesla výpočetní techniku, datové nosiče, tiskoviny a také propagační předměty. Strana si kvůli tomu stěžovala, že došlo k narušení svobodné soutěže politických stran. Policejní zásah prý prakticky znemožnil Národní demokracii vyvíjet politickou činnost a ohrozil její efektivní účast v krajských volbách.
Ústavní soud ale tyto námitky nevyslyšel: příkaz k prohlídce je prý řádně odůvodněn, včetně vysvětlení její neodkladnosti.
„ÚS přistupuje k zásahu v případě prohlídky jiných prostor a pozemků jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejednalo,“ stojí v usnesení zpravodaje Tomáše Lichovníka.
Šéf strany obviněn ze tří trestných činů
Policie zadržela Bartoše koncem dubna a noc strávil v cele předběžného zadržení. Pak ho policisté obvinili z trestných činů hanobení národa, podněcování k nenávisti a popírání či schvalování genocidy.
Bartoš se měl provinit v posledních třech letech jednak prostřednictvím knih a dalších písemností, které vydával, jednak prostřednictvím svých projevů. V těch údajně úmyslně podněcoval nenávist vůči Židům, obdobně si počínal i vůči imigrantům.
Obvinění se týká také incidentu na březnové protiislámské demonstraci v Praze, kde Bartoš vyzval k potrestání politiků „trestem nejvyšším“ za jejich přístup k imigrantům. Bezprostředně po těchto slovech ho policisté zadrželi a odvedli pryč, demonstraci poté rozpustili.
Bartoš i bývalý místopředseda Národní demokracie Ladislav Zemánek byli již v březnu nepravomocně potrestáni roční podmínkou za své loňské počínání u pomníčku Anežky Hrůzové, zavražděné v roce 1899. U hrobu Bartoš se Zemánkem zanechali ceduli, na kterou mimo jiné napsali: „Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“
Z vraždy Hrůzové byl obviněn a poté za ni odsouzen Žid Leopold Hilsner. Případ vyvolal vlnu antisemitismu, známou jako hilsneriáda, proti níž bojoval i Tomáš Garrigue Masaryk.
