Praha – Iránky na internetu vedou kampaně proti povinnému zahalování žen, některé české muslimky naopak šátky nosí dobrovolně. Všechny ale spojuje jedno – touha po svobodě bez toho, aniž by je za jejich volbu kdokoliv odsuzoval. Téma v českém prostředí naposledy zvedla ombudsmanka Anna Šabatová a hned se na ni snesla vlna kritiky. I když je muslimů v Čechách málo, krvavých činů ve jménu Alláha se v médiích objevuje víc než dost a lidé proto snadno hází do jednoho pytle extrémní islamisty i obyčejné muslimy. Jak se v takové atmosféře žije českým muslimkám, zjišťovala Lenka Pastorčáková.
Zahalování žen podle kritiků nemá u nás tradici. Tak docela pravdu ale nemají. Po celá staletí bylo v českých zemích nemyslitelné, aby se žena ve společnosti pohybovala prostovlasá. „Nošení šátků by neměl být problém. A já pokud si vzpomenu na svoji babičku, tak ona nikdy, ani na veřejnosti, ani doma, nechodila bez šátku,“ reagovala ombudsmanka Anna Šabatová, jejíž názory v této problematice mnozí považují za extrémní. Zastala se totiž dvou dívek, kterým střední zdravotnická škola v Praze zakázala šátek. Pokrývky hlavy jakožto náboženské symboly mají mít podle ombudsmanky ve školách výjimku.
Například v Íránu je zahalování žen povinné, proti čemuž se muslimky bouří čím dál častěji. Na jaře se na internetu objevila facebooková stránka, kde Íránky vystavují své nezahalené fotografie a požadují tak svobodu volby nošení šátku. Svět minulý týden obletělo také video íránské ženy, která odhazuje během tance šátek na oslavu svobody.
Češky, které konvertovaly k islámu a svou svobodu vidí naopak v šátku, trápí přesně opačný problém. Ukázat vlasy na veřejnosti je pro ně stejně intimní jako pro jiné svléknout se do naha. „Ať jsou to mladá děvčata ze základní školy, ať jsou to dospělé ženy, tak chodí téměř nahé, to nikomu nevadí. A to, že žena naopak cítí, že chce být zahalena, i ty vlasy jsou pro ni intimní záležitost, to jim vadí. Já tomu nerozumím, jak je to může pobuřovat,“ podotkla Iva, učitelka v mateřské školce.
Duka: Strach z islamistů je namístě
Sama negativní zkušenosti nemá, i rodiče dětí její konverzi přijali pozitivně. Mnohé muslimky si ale na rozporuplné reakce české společnosti stěžují. Proč muslimské šátky tolik rezonují českou společností? A je to opravdu šátky, nebo samotná příslušnost k islámu? „Jestliže jsme svědky toho, co se děje v rámci islamistů, především tedy na Předním východě a koneckonců i v Africe a podobně, tak je oprávněný nejenom strach, ale řekl bych i takový určitý pocit obrany,“ myslí si pražský arcibiskup a kardinál Dominik Duka.
Zájem o informace týkající se muslimů v Čechách může souviset i s tím, že 17. září vyprší deset let od registrace muslimů jako náboženské obce. Po uplynutí této doby mohou muslimové požádat o vyšší stupeň registrace, které jim umožní zřízení vlastních škol, uznání muslimských sňatků či posílání imámů do věznic. Petici proti plnému uznání islámu v ČR podepsalo už na 10 tisíc lidí.
Podle údajů Sociologického ústavu Akademie věd z letošního května se islámu bojí dvě třetiny Čechů. Z celoevropského srovnání tak vycházíme vůči této víře jako nejmíň tolerantní. Tvrdými postoji vůči islámu proslula například i hlava českého státu. „Šátky to začíná a burkou končí,“ nechal se nedávno slyšet Miloš Zeman (více čtěte zde). Celá aféra se přitom zdá být mnohem méně významná ve světle statistických dat. V posledním sčítání lidu se totiž u nás k islámu přihlásily jen necelé dvě tisícovky muslimů. Nejvíc z nich, téměř 700, žije v Praze. Aby došlo k úplnému uznání církve, muselo by se k islámu v Česku hlásit jedno promile obyvatel, což je asi 10 400 lidí.
