Praha – Komunistický režim Československa se v prvních letech své existence musel vypořádat s 12 vážnými pokusy o státní převrat. Alespoň takové množství snah o organizovanou revoluci evidovala Státní bezpečnost, jejíž spisy nyní publikoval historik Ivo Pejčoch. Šedesát let staré plány odbojářů tak například počítaly s obsazením důležitých objektů v Praze nebo spoluprací se zahraničními agenty. Případy lidí, kteří se mu postavili se zbraní v ruce, se dodnes nepodařilo přesně spočítat a podrobně zdokumentovat – i proto, že Státní bezpečnost z propagandistických důvodů všechny zaznamenané pokusy výrazně zveličovala.
Expert z Vojenského historického ústavu se snažil uceleně popsat ozbrojený boj, jehož podoba se domlouvala například v hospodě u Vyšehradského nádraží. Snahu historika Pejčocha navíc ztěžovala slabá hranice mezi pravdivými fakty a účelovými konstrukty propagandy. „Všechny navíc nepřekročily rámec diskusí nebo prvotního plánování, protože k žádné té akci v reálu nedošlo,“ uvedl Pejčoch.
Přesto zveřejněné podrobnosti z dokumentů StB ukazují, že některé z pokusů měly rysy velmi promyšleného plánu. Například odbojová skupina Praha-Žatec naplánovala noční ochromení Prahy a následné ovládnutí všech strategických objektů, Státní bezpečnost však přípravy odhalila a pozatýkala na 300 lidí.
Domácí pokusy o puč ale nejsou jedinou z epizod boje proti komunismu. Jeho součástí byli agenti západních rozvědek, Češi v cizích armádách i početné ozbrojené skupiny doma. Paradoxně právě poslední skupina je zmapována ze všech nejméně. „Máme velice dobře zmapované některé skupiny, jako třeba skupinu bratří Mašínů, ovšem u mnoha jiných témat máme jen drobné články nebo vůbec nic,“ popsal historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek.
Na vině je podle historiků malý zájem o nejisté zkoumání kilometrů dosud netknutých archiválií. Ty přitom často skrývají zajímavé lidské příběhy. Například dezertér od PTP František Slepička přepadal komunistické funkcionáře a na útěku vydržel tři roky, skupina Libuše 23 z Rajnochovic se zase úspěšně prostřílela z obklíčení. „Zbraněmi a střelbou jsme strašili ty, kteří nás nutili do kolektivizace, ale nikomu jsme přímo neublížili,“ říká Stanislav Vobejda, člen takzvaných Budislavských Jánošíků z okolí Litomyšle.
Dokonale zmapovat případy boje proti komunistickému režimu se zbraní v ruce bude potřeba i kvůli přiznávání statusů účastníkům odboje. Jejich udělování má ministerstvo obrany v plánu od listopadu. Podle mluvčího Jana Pejška prozatím dorazilo 40 žádostí. Právě účastníci ozbrojených akcí by podle nového zákona měli mít nárok i na výhody válečného veterána, zejména pak na lepší lékařskou péči.
