Začíná advent a většina velkých měst také zahajuje tradiční trhy. K předvánočním centrům měst neodmyslitelně patří i zářící dominanta, tedy strom. Podívejte se, jak ty zřejmě nejslavnější - smrky na pražském Staroměstském náměstí - metropole obdivovala v minulých letech.
Adventní doba byla původně dobou postní. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista. Počátky adventu sahají až do 7. století, kdy se v západní církvi slavil určitý počet (4 až 6) adventních nedělí – skutečnost, že nyní máme čtyři adventní neděle, stanovil papež Řehoř Veliký.
Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá má čistě komerční význam – nakupování dárků a potravin, s křesťanskou tradicí nemá nic společného. Advent začíná na 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera. Advent provází adventní věnec ozdobený čtyřmi svícemi, které odpovídají počtu adventních nedělí.
Tradice zapalování čtyř svíček na adventním věnci je poměrně mladá. Pochází z 19. století z německých zemí. Adventní věnce jsou prvními posly blížících se vánočních svátků. Jejich základem je kruhový tvar symbolizující jednotu lidí s Bohem. První počátky slavení adventu se ale objevily v jižní Galii a ve Španělsku už koncem čtvrtého století.
Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let - na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel. Od 12. až 13. století se stal advent začátkem liturgického roku.
Ještě mladším zvykem než adventní věnec je adventní kalendář, ten se zrodil v německém Mnichově počátkem dvacátého století. Jeden majitel tiskárny tu na trh uvedl vystřihovací kalendář nazvaný V zemi Ježíškově. Na listu bylo čtyřiadvacet vánočních obrázků, z nichž děti každý den vystřihovali jeden. Čokoládový adventní kalendář má původ v 70. letech v USA.
