Spor o výpověď bývalého ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) nekončí. Nejvyšší soud zrušil předchozí verdikty, podle kterých byla Hermanova výpověď neplatná. České televizi to sdělila mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 3 Miroslava Sixtová. Dovolání si podal ústav, který trvá na tom, že při propuštění exministra nijak nepochybil.
Spor o výpověď Hermana z ÚSTR nekončí. Soud vyhověl ústavu a kauzu vrátil na začátek
„Nejvyšší soud jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení,“ sdělila ČT Sixtová. Obvodní soud se tak případem bude muset zabývat znovu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrdila i mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Darja Čablová. Podle ní nejvyšší instance v odůvodnění řekla, že nižší soudy mají při novém projednání vzít v potaz argumentaci ústavu. Ten je podle mluvčí i nadále přesvědčen, že postup při výpovědi Daniela Hermana byl správný.
Herman už dostal ušlou mzdu za tři měsíce
Herman nechtěl aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu komentovat. Podle svých slov považoval věc za ukončenou. ÚSTR mu na základě předchozího pravomocného verdiktu vyplatil ušlou mzdu za tři měsíce. Podle mluvčí ústavu dostal také nabídku na další pracovní spolupráci, kterou ale odmítl, a obě strany tak uzavřely dohodu o ukončení pracovního poměru.
Současný místopředseda KDU-ČSL se na soudy obrátil poté, co byl v dubnu 2013 sesazen z funkce ředitele ÚSTR a současně propuštěn. Bránil se jak proti odvolání z funkce, tak proti výpovědi z pracovního poměru. Zatímco odvolání z funkce bylo podle soudů v pořádku, protože k němu rada ústavu měla kompetence, výpověď byla podle dřívějšího verdiktu neplatná.
„Z ÚSTR mě vyhodili neprávem. Odvolací soud to znovu potvrdil. Jsem rád, že se po čtyřech letech tento spor konečně vyřešil s jasným výsledkem,“ napsal loni na svůj Twitter. Už dříve uvedl, že mu nejde o peníze, ale o princip a spravedlnost. Žalobou prý usiloval o to, aby soud jednoznačně řekl, že byl porušen zákon.
ÚSTR tehdy tvrdil, že po odvolání z čela ústavu neměl pro Hermana žádné místo, které by v souladu se zákoníkem práce odpovídalo jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Post mluvčího mu prý nemohl nabídnout, protože instituce v té době uzavřela smlouvu s Pavlem Ryjáčkem.
Právnička ústavu Eva Jandová dříve poukazovala také na to, že by bylo absurdní zaměstnat jako mluvčího právě Hermana, který ihned po svém odvolání začal proti instituci aktivně vystupovat v médiích. „Porušil tím vnitřní směrnice ústavu, etický kodex, organizační řád a ostatně i zákoník práce, který říká, že zaměstnanec má povinnost určité loajality vůči zaměstnavateli,“ podotkla.
