Šok Pražanů v únoru 1945: Během pár minut zmizely desítky domů

• Lucie Strašíková

14. 2. 201514. 2. 2015|Zdroj: ČT24

Bombardování Prahy

Zdroj: ČT24/ČTK

Praha - Navigační chyba a špatné počasí. Tak historici vysvětlují pět minut hrůzy, které zažila Praha ve středu 14. února 1945. Zatímco protektorátní a později často i komunistická propaganda tvrdila, že nálet byl záměrný, dnešní historici říkají, že šedesátka amerických letounů se už nad Nizozemskem kvůli útoku protiletadlového dělostřelectva ostře odchýlila od svého kurzu. „Rovněž počasí nebylo ideální, nad většinou území bylo zataženo a vál velmi silný boční vítr. A k tomu všemu radary několika bombardérů přestaly fungovat nebo fungovaly velmi špatně, což se stávalo docela často,“ přibližuje podmínky letu historik Michal Plavec v Historii.cs.

Americké bombardéry tak v domnění, že útočí na Drážďany, ničily Prahu. Drážďany totiž byly mezi 13. a 14. únorem 1945 hlavním cílem spojeneckých vojsk. Nedopatření způsobilo i selhání radiolokátoru hlavního navigátora, který tak nemohl přesně určit cíl. Osudový omyl ale nastal až nad Plzní, kterou navigátor letu zaměnil za saské město Zwickau (Cvikov). „Cvikov je od Drážďan vzdálen zhruba 90 kilometrů jihozápadním směrem, oni byli nad Plzní, která je vzdálena od Prahy přibližně 90 až 100 kilometrů,“ vysvětluje historik Jiří Rajlich. Někteří z pilotů už v tu chvíli měli pochyby, zda město pod nimi je skutečně saský Cvikov. Dva z nich si omyl uvědomili ještě v době akce, ostatní se o tragické chybě dozvěděli až po návratu na základny. 

Ladislav Keller, pilot Boeingu 737:

„Posádka musela dodržovat navigační prvky, které se vypočítaly před letem nebo v průběhu letu, a v takovém případě mohlo dojít k odchylce v řádu desítek až stovek kilometrů.“

Pražané nikam neutíkali, protože za celou dobu války se nic nedělo; nebrali sirény vážně. Ale 14. února 1945 tomu bylo jinak: krátce před půl jednou už bylo jasné, že tentokrát nejde o planý poplach - první bomby dopadly v Jinonicích. Letadla pak pokračovala přes Pankrác, horní část Nového Města a Vinohrady. Zásahy skončily v Riegrových sadech.

Česká města bombardovaná během II. světové války

Zdroj: ČT24

Pamětníci dodnes vzpomínají, jak místo do krytů směřovali na náměstí, aby si prohlédli stříbrné stroje na obloze, které podle nich mířily – jako obvykle – do nenáviděného „rajchu“. Podle některých svědectví dokonce okouzleně sledovali, jak se z vedoucích letadel k zemi snášejí lesklé staniolové proužky, jimiž Američané rušili německé radary a které považovali za nějaký přátelský pozdrav „nebeských jezdců“. Zdroj Respekt

Bombardování: vlajková loď protektorátní propagandy

Pumy se nevyhnuly ani památkám, jako byl Emauzský klášter či nedaleký Faustův dům. Poškozen byl například i kostel sv. Václava na Zderaze či budova Vinohradského divadla. Bez šrámů nevyšel ani Palackého most, kde pumy poškodily Myslbekovo sousoší Přemysla a Libuše. 

Právě Emauzy na Vyšehradě se staly symbolem spojeneckého náletu. Gotickou stavbu ze 14. století spojenecké bomby úplně zničily. Klášter byl sice v 50. letech obnoven, ale také zestátněn a do roku 1989 nesloužil svému účelu. „Spojenecké bombardování se samozřejmě stalo vlajkovou lodí protektorátní propagandy,“ tvrdí historik Rajlich. O zničení kláštera tak psaly noviny několik týdnů - pomlčely ale o tom, že jako první proti němu už v roce 1942 zasáhli nacisté. „Mnichy vyhnali a opata poslali do koncentračního tábora, kde zahynul,“ dodává historik. 

Vinohrady v plamenech

Nejvíce ale trpěly bloky budov na Vinohradech, kde se některé ulice proměnily doslova v ruiny. Nálet tady zasáhl více než 1 200 domů. Zničena byla mimo jiné Velká synagoga v Sázavské ulici, největší a nejzdobnější židovský chrám v Čechách. Hlavní loď synagogy zcela vyhořela a zbyla jen boční křídla, torzo chrámu bylo pak odstřeleno v polovině července 1951. Přímý zásah dostal také dům číslo 1254 ve Vinohradské ulici. „Až v roce 1970, 25 let po náletu, tu našli ve druhém sklepení 23 obětí únorového náletu,“ dodává historik Rajlich. 

Na místech vybombardovaných domů vznikly proluky, jejichž zastavění trvalo mnohde i několik desítek let. Posledním z objektů, který vznikl na vybombardovaném místě, byl Tančící dům na Rašínově nábřeží, dokončený v roce 1996. 

Ve 13:10 hod. sirény oznámily konec poplachu. Většina bombardérů neměla dost paliva na návrat do Anglie, a proto přistály na základnách v již osvobozené Francii a Belgii. Tady piloti ze srovnání fotografií bombardování a Drážďan zjistili, že minuli cíl… 

Podívejte se, jak vypadala Praha po spojeneckém bombardování:

ČTK záhy po akci zveřejnila tiskovou zprávu, v níž letce označuje za teroristy. „… Byli jsme svědky toho, že se nepřítel nezastavil ani před útokem na ženy, nevinné děti a nemocné. Nepřítel je na omylu, domnívá-li se, že tímto způsobem boje zastraší české obyvatelstvo a otřese jeho loajálním postojem k Říši,“ řekl ve smuteční řeči nad rakvemi obětí tehdejší předseda vlády Richard Bienert - za kolaboraci dostal v osvobozeném Československu tři roky vězení.  

Bombardování v číslech:

701 mrtvých
1 184 raněných
152 tun bomb
68 zničených domů
2 607 poškozených domů

Zdroj: Vojenský historický ústav

Útok 62 amerických bombardérů z osmé letecké armády začal ve 12:24, na město bylo celkem svrženo 152,5 tuny pum, z toho bylo 371 tříštivých a 8 000 zápalných.

Poslední větší nálet Praha zažila 25. března 1945, kdy na 500 amerických letadel bombardovalo továrny v Libni a Vysočanech a tři letiště v severovýchodní části Prahy.