U poslanecké sněmovny stojí nový pomník Milady Horákové. V předvečer Dne boje za svobodu a demokracii ho slavnostně odhalili autor pomníku sochař Josef Faltus a lékař Martin Jan Stránský, který přes tři roky usiloval o jeho vytvoření. Pomník byl financován z veřejné sbírky. Odhalení se účasnila i dcera Milady Horákové Jana Kánská. Československou političku, kterou téměř pět let věznili nacisté a poté se stala obětí komunistické justiční vraždy, připomíná řečnický pultík se skřivánkem a deska, do které jsou vytesána její poslední slova.
„Na kruhové žulové desce jsou poslední slova Dr. Milady Horákové, která pronesla na popravišti. Na žulovém kruhu je osazen řečnický pultík s mikrofonem a na mikrofonu je skřivánek. Ten symbolizuje svobodu a paní doktorku,“ popsal své dílo autor pomníku Josef Faltus.
Pomník stojí symbolicky na Pětikostelním náměstí na konci Sněmovní ulice. „Věřím, že bude promlouvat v tomto místě zvláště silně k těm, kteří rozhodují,“ řekla náměstkyně ministra kultury Anna Matoušková.
Stavbu pomníku Milady Horákové organizoval Nadační fond Stránský, na jehož předsedu Martina Jana Stránského se obrátil Klub Dr. Milady Horákové. „Požádal mě o pomoc a spolupráci. Jsou to zhruba tři roky, tehdy jsem byl zastupitelem městské části Praha 1,“ shrnul Stránský.
Nadační fond uspořádal na pomník sbírku, která stále pokračuje, z potřebných 900 tisíc korun se zatím podle jeho předsedy sešlo necelého půl milionu.
Před figurami dostala přednost abstrakce
Samotné stavbě předcházela soutěž, do které přišlo 23 návrhů. „Něco bylo hodně abstraktní, bylo tady pár bust,“ shrnul Martin Jan Stránský. Na návrhu Josefa Faltuse ocenil přiměřenou abstrakci a také interaktivitu. „Lidé se mohou za pult postavit, přečíst si ta slova. Je tady i menší deska, na které jsou slova přeložena do čtyř dalších jazyků,“ shrnul.
Sochař přiznal, že když se o připravované soutěži dozvěděl, chtěl původně dělat figuru. „Rok to ve mně zrálo, než jsem došel k tomuto konceptu. Myslím, že je to lepší než figura,“ uvedl Josef Faltus.
Miladu Horákovou věznili již nacisté, na smrt ale šla až v r. 1950
Milada Horáková vstoupila do veřejného života ve 20. letech minulého století, kdy se zapojila do ženského hnutí. Zřejmě i pod vlivem jeho klíčové osobnosti Františky Plamínkové později vstoupila do národně socialistické strany.
Když Německo okupovalo české země, připojila se k odboji, spolu s manželem Bohuslavem Horákem působila v Petičním výboru Věrni zůstaneme. V roce 1940 gestapo oba zatklo, Milada Horáková byla vězněna v terezínské Malé pevnosti, v roce 1944 potom stanula před soudem, který odmítl požadavek žalobce na trest smrti a poslal ji na osm let do vězení.
Po osvobození usedla Milada Horákové jako poslankyně za národně socialistickou stranu a nadále působila v ženském hnutí. Na prostest proti komunistickému postupu se v březnu 1948 vzdala mandátu. O rok a půl později byla zatčena.
Bohuslavu Horákovi se podařilo uniknout StB a uprchnout za hranice. On, ale ani mnoho světových osobností v čele s Albertem Einsteinem či Winstonem Churchillem však nedokázalo zabránit její smrti. Milada Horáková zemřela na šibenici v pankrácké věznici 27. června 1950. Její ostatky se dodnes nenalezly. Svůj symbolický hrob má na vyšehradském hřbitově.
K poctě Horákové byl v Praze vytvořen v roce 2009 pomník s bustou v parku na náměstí Hrdinů v Praze 4 nedaleko budovy pankrácké věznice a soudu. Další její sochu plánuje odhalit také Praha 2, umístěna by měla být v parku Ztracenka u novoměstských hradeb na Albertově.
