Praha - Statisíce jmen, dat narození a úmrtí. To, co po člověku zbylo, je často zaznamenáno už jen v matrikách. Národní archiv teď dokončil digitalizaci těch židovských. V mnoha případech jsou jediným zdrojem informací pro lidi, kteří přežili holocaust, nebo jejich potomky.
Dělí je přes dva a půl tisíce kilometrů, spojuje to, že jejich předkové žili v Čechách. Petr Trávníček po nich v digitalizovaných matrikách pátrá ze severočeské Chrastavy, Dana Michailoviči z izraelské Haify. „Je to fantastická věc, velmi to pomáhá. Dneska už mám v rodokmenu pět tisíc jmen,“ svěřuje se Dana Michailoviči.
Petr Trávníček hledá příbuzné, o kterých dosud nevěděl, a snaží se i teď zjistit, kdo z nich přežil holocaust. „Je to pětadvacet mrtvých k jednomu živému. V některých částech rodiny je to nula ku stu,“ uvádí závěry svého pátrání Petr Trávníček.
Matriky mu mimo jiné prozradily, že jeho rodina pochází z Votic. „Tady v roce 1864 je zapsáno narození Anselma Trávníčka,“ ukazuje zápis v matrice matrikářka Národního archivu Lenka Matušíková.
Většinu originálů židovských matrik zničili nacisté v dubnu 1945, válku ale jako zázrakem přežily jejich duplikáty, které byly uloženy na hradě Český Šternberk. Jako běžné archiválie je tu nacisté zapečetili, ale nezkoumali. Co na hradě je, vyšlo najevo až po válce. „To jsme teprve přišli na to, že je to židovský archiv,“ říká majitel hradu Zdeněk Sternberg.
Duplikáty pak byly prohlášeny za originály a právě ty archiv zdigitalizoval. Do starých knih už nikdo nemusí, stačí otevřít stránky badatelny Národního archivu. Už je navštívilo přes 100 000 lidí. „Řada členů postižených rodin, zvláště ti, kteří prošli holocaustem a přežili válku jako třeba jediní z rodiny, nemají se dnes už koho zeptat a nemají doklady,“ poukazuje na význam digitalizace židovského archivu Lenka Matušíková.
Někdy stačí znát jméno obce nebo místa, kde rodina žila, a matriky předky prozradí. V Chrastavě i v Haifě ale ví, že někdy trvá hodně dlouho, než příběh rodiny zbohatne o další jméno.
