ČT24 připravila duely všech kandidátů do Senátu, kteří postoupili do druhého kola a mají tak šanci stát se zákonodárci v horní komoře parlamentu. Ve volebním obvodu číslo 50 Svitavy se utkají Michal Kortyš (ODS), který v prvním kole získal 24,73 procenta hlasů, a Pavel Havíř (ČSSD), který obdržel 20,76 procenta.
Pane Kortyši, vyberte ze svého programu dvě priority, na které se případně budete chtít v Senátu hodně soustředit.
Michal Kortyš: Jako dlouholetý politik vím, jaké jsou potřeby našich občanů a co je trápí, a troufám si říct, že také vím, jak je těžká práce na obcích, na městech, na radnicích. Chtěl bych prosazovat zákony, které jim to ulehčí, chtěl bych třeba prosazovat pro města zvýšené určení daní. Stát na nás dolů valí administrativní věci, které musíme zpracovávat, a peníze nám nedává. Nebyla by špatná věc, kdyby nám daně poslal i dolů.
A druhá priorita?
Michal Kortyš: Druhá priorita by byla, že z pohledu podnikání vím, že zákony jako stavební zákon, zákon o veřejných zakázkách a tak dál jsou zákony, které by potřebovaly dopracovat a na které bych se chtěl zaměřit.
Pavel Havíř má jaké dvě hlavní priority – hlavní cíle v Senátu?
Pavel Havíř: Z logiky mého povolání – protože jsem lékař – je mou první prioritou zdravotnictví. Zdravotnictví, domnívám se, vyžaduje vysokou pozornost – i legislativní. Musíme pro budoucnost zajistit všem občanům kvalitní péči. Dnes kvalitní péče je, ale je otázkou, jestli – zejména v ambulantní sféře, tím mám na mysli praktické lékaře, praktické dětské lékaře, stomatology i ambulantní specialisty – budeme schopni zachovat tuto péči v celém regionu a celé zemi i pro budoucnost, pokud zásadně nezměníme svůj přístup. To je pro mě zásadní téma, protože si myslím, že nikdo z nás nic cennějšího než zdraví nemá. Druhé téma vychází ze specifiky našeho regionu. Region je významně vzdálen od všech velkých krajských měst. Konkrétně ze Svitav, kde žiji, je to do všech velkých krajských měst řádově 70 kilometrů. Myslím, že region velmi trpí tím, že nemá vybudovanou dálniční síť, není propojen dálničními komunikacemi. Konkrétně se jedná o dvě dálnice – je to dálnice D35 a dálnice D43, která by nás propojila s jižní Moravou. Chtěl bych všechno své úsilí napnout k tomu, aby se na těchto dálnicích pracovalo. Na D35 se sice pracuje, ale D43 je zatím velmi virtuální záležitost. Tolik k mým prioritám.
Já u vás zůstanu. Řekněte mi, kolik jste zatím vynaložil na financování své kampaně, kolik celkem předpokládáte, že bude stát, a co je to za peníze?
Pavel Havíř: Celkový rozpočet kampaně, který je v zásadě na stránce příjmové uzavřen, je 800 tisíc korun. Z této částky jsem necelou třetinu věnoval z vlastních zdrojů, získal jsem stranickou podporu a získal jsem také podporu některých svých přátel a podporovatelů, kteří jsou na transparentním účtu.
Děkuji vám. Pane Kortyši, stejná otázka pro vás: Kolik stojí a bude stát celkem vaše kampaň, co jsou vaše osobní vklady, jaké máte případně sponzory?
Michal Kortyš: Kampaň je financovaná z peněz ODS. Větší část dala ODS, zbytek je od soukromých investorů – nebo soukromých podnikatelů – a soukromých osob, které jsou na transparentním účtu. Celková částka dosahuje asi 500 tisíc.
Řekněte mi, pane Kortyši, pokud se dostanete do Senátu, už jste přemýšlel o tom, ve kterém výboru by se vám nejlépe pracovalo, kde byste mohl a chtěl prosazovat uvedené priority?
Michal Kortyš: Samozřejmě jsem o tom přemýšlel. Protože mohu být jenom v jednom výboru, tak je potřeba to pečlivě zvážit. Nejvíce se mně líbí výbor pro místní rozvoj.
Pavel Havíř by případně zamířil kam?
Pavel Havíř: Já mám dvě varianty. První a přirozenou je výbor pro zdravotnictví a sociální věci. Alternativně výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, protože v tomto výboru jsem pracoval v parlamentu a dlouhodobě pracuji v komunální politice, takže i v té oblasti mám zkušenosti.
Teď je na řadě Michal Kortyš. Řekněte mi, pokud sledujete práci poslanců, je teď v Poslanecké sněmovně nějaká norma nebo chystá se sněmovna pracovat s nějakým zákonem, který byste v Senátu odmítl, nebo minimálně přepracoval a poslal zpátky?
Michal Kortyš: Věřím, že Senát je instituce, kde se řeší věci napříč politickým spektrem. Vracení zákonů, doplňování a připomínkování je běžná rutina, která je každodenním chlebem. Pokud ale chcete konkrétně, je to zákon o restitucích, který je z dílny komunistické strany, kde si myslím, že otevírá něco, co už bylo jednou uzavřeno, že je nefér. A chce se mi říct, že bych vrátil zpátky některé zákony, které by potřebovaly dopracovat, jako je třeba zákon o veřejných zakázkách, stavební zákon a zákony, které jsou běžné pro činnost a lidi, kteří denně pracují, a strašně jim ztěžují život. Co se ještě týká zákonů, tak nedávno byl schválen zákon o liniových stavbách. To by chtělo také dopracovat, aby se cítili komfortně jak stavbaři, tak majitelé pozemků, o které jde.
Pavel Havíř, pokud bude senátorem a nastoupí do legislativního procesu, co by po poslancích „opravil“ nebo jakou normu byste rovnou zamítl?
Pavel Havíř: Ze stávající legislativy, pokud o ní mám přehled, nevidím překážku v tom, aby se o zákonných normách dále jednalo. Je to vždy rozsáhlá diskuse a bez poměrně hlubokého nastudování předkládaných zákonů není úplně korektní zákon odmítat. Nicméně využiji toho k tomu, abych ozřejmil roli Senátu – a proč do Senátu. Senát, to je i moje zkušenost poslance z předchozího volebního období, je institucí, která má šanci a měla by o zákonech znovu uvažovat a znovu se na ně podívat. V poměrně dlouhém a komplikovaném procesu přijetí zákona ve sněmovně se může stát, že se ve finále ukáže, že je třeba se zákonem pracovat. V praktické zkušenosti Senát mnohdy hraje roli.
Hraje ji také, pokud jde o základní zákon. Pokud byste se měl rozmýšlet, jestli nějak měnit Ústavu České republiky nebo co konkrétně na ní změnit, pokud opustíme jednotlivé zákony – co by to bylo?
Pavel Havíř: Ústavní pořádek je úplně základní dokument této země. Tam bych byl se změnami velmi opatrný. Vyžadují dlouhodobou, mohl bych říct mnohaletou přípravu. Cítím, že ústava je poměrně vyvážená. Je také otázka, jak se s ústavním pořádkem pracuje, protože vedle ústavy jsou dalším regulátorem, který by měl naše chování moderovat, obecně závazné společenské normy, které by měly ústavu doplňovat.
Takže ústavu teď měnit – ano, nebo ne?
Pavel Havíř: Byl bych opatrný.
Děkuji vám. Michal Kortyš: měnil byste ústavu, případně na jaké návrhy byste byl ochotný přistoupit?
Michal Kortyš: Mým názorem je, že v tuto dobu měnit ústavní zákon, že na to není ta pravá chvíle. Jak říkal kolega, je to dlouhodobý proces. Za mě bych nic neměnil.
Přesto se vám může stát, že na stůl dostanete nějaké návrhy. O mnoha změnách, které budou předpokládat úpravy, se diskutuje. Je to třeba obecné referendum. Potřebujeme ho? Byl byste pro? Za jakých podmínek?
Michal Kortyš: Jako dlouholetý komunální politik jsem proti referendu. Referendum je z mého pohledu nebezpečná věc. Pokud by třeba dopadlo 45 ku 55, tak rozdělí nejen politiky, ale i občany. Je to věc, která je dlouholetá a dává se těžko do kupy.
Říkáte, že je referendum nebezpečná věc. Každé jednorázové, anebo hovoříme o tom, o čem se nejvíc diskutuje – nějakém obecném referendu, které by mělo určité parametry, a musela by se měnit ústava?
Michal Kortyš: Hovořím spíše o referendu na místní úrovni. Co se týká referenda celorepublikového, tak pokud si politici chtějí potvrdit některé rozhodnutí referendem a vyhlásí ho, problém bych neměl. Ale pokud by se mělo vyhlašovat referendum o tom, co je dnes na stole, tak to bych byl velice opatrný a asi bych tento zákon nepřijal.
Pavle Havíři, vy?
Z mého pohledu je zákon o referendu věc, která je velmi závažná, velmi zásadní. Netroufl bych si teď dát svůj hlas ani na jednu, ani na druhou stranu, protože to vyžaduje komplexní přípravu. Myslím si, že některé záležitosti je možno diskutovat.
Určitě, ale můžete říct, za jakých podmínek byste případně byl pro? O tom by byla vaše práce – určit konkrétní požadavky.
Pavel Havíř: Podmínky bych teď těžko vyjmenovával, abych postihl celou problematiku. Na to bych si netroufl. Chtěl bych ale jednoznačně říci, že co se týče referenda o ústavních záležitostech, tam bych byl velmi, velmi ostražitý. Jakýkoli zásah do ústavy je nesmírně komplikovaný děj. I zásah do relativně jednodušších právních norem se mnohdy ukazuje, že není tak snadný a kolize s jinými právními ustanoveními je těžko dohledatelná. Je to diskuse na dlouhý čas a zdá se mi, že zjednodušit otázku na „jste pro referendum či nikoli“ není tak snadné.
A měnil byste nějak podmínky voleb do Senátu? Například v souvislosti s tím, jaká je volební účast ve druhém kole?
Pavel Havíř: Nízká účast voličů ve druhém kole senátních voleb je dlouhodobě diskutovaná záležitost. Já si spíše myslím, byť je to také běh na dlouhou trať a není to ze dne na den, že je to o tom, aby se Senát snažil prestiž občanů získat, aby více vnímali, že má svou nezastupitelnou a důležitou roli, a veřejností příliš vnímána není. Možná i jedním z důvodů, který k tomu může přispívat, je poměrně malá mediální pozornost. Jednání Senátu nejsou zpravidla předmětem velké pozornosti jak médií, tak občanstva, což je svým způsobem škoda. I z mé praktické zkušenosti některé kroky Senátu v minulém období byly legislativně velmi užitečné. Jenom je veřejnost příliš nevnímá. Je to o prezentaci Senátu, je to o senátorech jako takových – jak jsou ve svém regionu vidět. Protože senátor je z mého pohledu takovým malým ombudsmanem. To, že senátní obvody jsou jednomandátové, dává výhodu skutečně se věnovat svému teritoriu. Tam si myslím, že by prestiž Senátu postupně – a v dlouhém čase – mohla růst.
Měla by se podoba voleb do Senátu nějak změnit, pane Kortyši?
Michal Kortyš: Myslím, že dvoukolový systém zatím funguje, a neměnil bych ho. Jediné, co bych doporučoval nebo sám musel, kdybych se stal senátorem, je pracovat s veřejností. To, že jste zmínila, že ve druhém kole je slabá účast, to všichni víme. Určitými kroky by se tomu dalo jít naproti. Vyzkoušeli jsme si to i při těchto volbách. Uvidíme, jak to zabere. Pak mohu říct i nějaký návod. Ještě bych chtěl říct, že lidé musí pochopit, co Senát vlastně je. Že je to místo, kde by měl fungovat zdravý rozum. Já se budu snažit, aby to bylo hlavní město zdravého rozumu.
