Praha – Generál Jan Šejna, významná postava Pražského jara. V únoru 1968 jako tehdy nejvýše postavený důstojník Varšavské smlouvy emigroval na Západ. A dodnes zůstává záhadnou postavou, která stojí v popředí zájmu historiků. Z českého pohledu se Šejna může jevit jako zrádce, usvědčený zloděj a kariérista, jenž to prakticky bez vzdělání dotáhl v armádě až na generálskou funkci. Pro Američany byl ale jedním z nejdůležitějších přeběhlíků v době studené války. Právě v New Yorku 23. srpna 1997 naposledy vydechl.
„Semínkový generál“ Šejna - podvodník, či politický uprchlík
Generál Šejna se účastnil mnoha podvodů, které mu pomáhaly financovat nákladný životní styl. Nejznámější je zpronevěra většího množství osevního semena jetele a vojtěšky (odtud přezdívka semínkový generál) z armádních nákupů, které generál prodával několika zemědělským družstvům, nebo také machinace s prodejem ojetých armádních aut. Ve vyšetřovací zprávě se kromě 360 000 korun zpronevěřených v obchodu s travním semenem a nelegálních příjmů ze spekulací s auty uvádí také neuhrazené dluhy vylákané z několika Šejnových známých nebo i takové položky jako „vylákání peněz na obstarání bagru“. Celková suma přesahovala půl milionu korun.
Konec Šejnových dobrých časů nastal s ústupem prezidenta Novotného ze slávy koncem roku 1967. Generálovo postavení začalo být neudržitelné, když v lednu 1968 jeho ochránce Novotný začal ztrácet svůj vliv a na úřadech začalo vyšetřování hospodaření. Jedním z podezřelých byl i generál Jan Šejna, kterému hrozila nejenom ztráta postavení, ale i vězení.
V únoru 1968 Šejna emigroval do Itálie, kde na americkém konzulátu získal politický azyl. „Šejna se začal chystat k útěku, když mu hrozilo zatčení za kriminální činy,“ je přesvědčen historik Antonín Benčík. Jedním z důsledků Šejnova útěku byl i definitivní pád Antonína Novotného. Na schůzi předsednictva, které případ několikrát projednávalo, se prezident pokoušel od Šejny neúspěšně distancovat. Byla to jedna z posledních ran, které vedly k jeho odchodu z funkce hlavy státu.
Podle některých náznaků Šejna údajně dokonce chystal vojenský puč ve prospěch Novotného, což ale popřel: „Neměl jsem právo dát komukoli rozkaz k použití vojska.“
Šejna do roku 1976 pracoval pro CIA jako analytik a odborník na východní blok. Co ale mohl západním rozvědkám nabídnout? Pravděpodobně velmi cenné informace, jinak by ho tehdejší šéf CIA Richard Helms neoznačil za nejdůležitějšího uprchlíka, který v letech studené války emigroval z Československa. Šejna se dobře orientoval v životě československé armády i komunistické strany a znal podrobnosti o jejích vysokých funkcionářích. Navíc nejspíš do USA přivezl na mikrofilmech několik tisíc stran přísně tajných vojenských dokumentů. „Byl jsem zaměstnancem Vlády USA. Analyzoval jsem situaci v Sovětském svazu a v dalších východoevropských zemích,“ popsal svou činnost sám Šejna.
Jan Šejna se narodil v roce 1927 do rolnické rodiny v jihočeských Radhosticích, studoval gymnázium ve Strakonicích, které ale nedokončil. V 17 letech vstoupil do KSČ, jeho strmá kariéra ale začala až po nástupu do armády v roce 1950. Během necelých dvaceti let se vypracoval ze zemědělského dělníka na nejmladšího generála v armádě a od roku 1954 byl poslancem.
V roce 1956 svou kritikou přispěl k odvolání ministra obrany Alexeje Čepičky. Ve stejném roce si Šejny všiml i Antonín Novotný, který prohlásil, že jediný Šejna mu podával pravdivé informace o situaci v armádě. Od roku 1964 byl nejvyšším straníkem na ministerstvu obrany a v říjnu 1967, bez patřičného vzdělání, získal hodnost generálmajora.