Havana – Reportéři ČT přijali od nadace Člověk v tísni pozvání na tajnou misi a přivezli několika odvážným kritikům na Kubě pomoc, bez které se neobejdou: peníze, léky, počítače nebo fotoaparáty pro vydávání nezávislých novin. Podstoupili tak skrytý souboj s policií, který může skončit v lepším případě vyhoštěním, v horším zatčením. V současné době je na Kubě více než 200 politických vězňů. Tisíce dalších lidí režim pronásleduje na svobodě. Nadace je už 13 let v kontaktu s asi 170 rodinami. Za jeden rok se jí podaří kolem 12 až 15 cest. Tamní disidenti si pomoci velmi váží. I přes hrozbu vysokých trestů totiž díky ní mohou vydávat například samizdatové noviny.
Pomoc disidentům se na Kubu teoreticky dostává velmi jednoduše. „Člověk se napřed chová jako turista, nabalí si samozřejmě nějaké věci, které běžný turista nevozí, jako například léky nebo počítač, nastoupí do letadla, přiletí na Kubu, jako turista ještě projde hranice, a v momentě, kdy je bez nějakých větších problémů vpuštěn na ostrov, přestane být turista,“ popsala Jiřina Kolmanová z nadace Člověk v tísni. Kurýr pak přijde za lidmi, na které dostal kontakty, a rozdá jim pomoc: „Na závěr se opět musíte stát turistou, pomodlit se a doufat, že odletíte domů.“ Ne všichni kurýři ale uspějí. Během posledních čtyř let jich Kuba asi deset vyhostila.
Rozvézt pomoc kubánským disidentům tak ve skutečnosti znamená být neustále na cestě a především ve střehu. Na každou otázku policie musí mít kurýr připravenou výmluvu, jinak může skončit na dlouhé roky ve vězení. Během schůzek se najede i dva a půl tisíce kilometrů po kubánských silnicích. Na ostrově navíc není jenom tajná, státní a politická policie, ale i takzvané výbory na obranu revoluce. „Ty jsou v každém bloku a všichni na všechny něco ví. Ti nejaktivnější udavači jsou motivováni tím, že jim někdo přislíbí barevnou televizi, přislíbí jim lehčí přijímací řízení pro neteř na vysokou,“ dodala Kolmanová.
Kubánský zákon číslo 88:
Kdo spolupracuje se zahraničními médii, bude odsouzen až na 20 let vězení.
Kdo napadá komunistický režim, bude uvězněn, přijde o veškerý majetek a bude mu uložena pokuta ve výši padesáti ročních platů.
Odpůrce režimu podpořil ve videozáznamu i exprezident Václav Havel. „Kdyby se tohle pustilo v kubánské televizi, tak by se s tím většina lidí určitě ztotožnila. Havel je člověk ztělesňující změnu. Kubáncům by to dalo naději, že i u nás může nastat podobná změna jako v Česku. Že i tady bude jednou demokracie a svoboda,“ řekl opoziční politický aktivista Oswaldo Payá Sardiñas.
Říkat veřejně svůj názor je ekonomická sebevražda
Pokud vláda Raúla Castra neudělá žádné reformy, opoziční ekonom Oscar Espinosa Chepese se domnívá, že může dojít ke společenské explozi. „Pokud se bude stále snižovat životní úroveň, tak čekají Kubu jen dvě možnosti: buď reforma, nebo chaos,“ dodal. Chepese byl v roce 2003 za své názory a kritiku Castrova režimu odsouzen k 20 letům vězení. Ze zdravotních důvodů byl sice z vězení propuštěn, nesmí ale opustit Havanu a nad jeho bytem si zřídila služebnu tajná policie.
Lidé jsou placeni v národní měně, za kterou se ale nedá nic koupit, protože na Kubě je přídělový systém. Jídlo z přídělové knížky ale vystačí na deset až dvanáct dní. A to jenom na přežití. Volně nakupovat může jen ten, kdo si sežene konvertibilní peso, které se dá získat jen za dolary nebo eura. „Vláda chce přídělový systém zrušit. Potřebuje valuty a zrušením přídělů přinutí lidi, aby jídlo nakupovali za valuty ve speciálních obchodech. Jenže třeba hovězí maso se na Kubě neprodávalo minimálně dvacet let,“ uvedl nezávislý novinář José Antonio Fornaris.
Za plnou nádrž benzinu dají Kubánci půlroční plat
Benzin se například prodává výhradně za konvertibilní peso. Jeden litr stojí přibližně jedno euro. Za plnou nádrž tak dají Kubánci svůj půlroční plat. „K těmto penězům se dostanou hlavně umělci nebo sportovci a také prostitutky. Přitom za konvertibilní peso se nakupují tak běžné věci jako mýdlo, kartáček na zuby nebo i jídlo. Za normální peso se tyto věci sehnat nedají,“ upozornil profesor literatury a nezávislý novinář Lúis Cino, který za své názory přišel o práci. Lidé, kteří jsou označeni jako politicky nespolehliví, si přitom nikdo nedovolí zaměstnat a v podstatě pak nemají vůbec žádné příjmy. Za příživnictví jim pak hrozí i dvacet let.
Kubu ovládl komunismus před jednapadesáti lety. Revoluční vůdce Fidel Castro tehdy hovořil o demokracii. Kdo se ale dnes pokouší upozornit, že místo demokracie a svobody vládne na ostrově komunistická diktatura, tvrdě narazí. Trestní zákoník nařizuje za 19 paragrafů trest smrti. Patnáct z nich jsou politické trestné činy. Před devíti lety se například Ivan Pilip a Jan Bubeník pokusili předat opozičnímu novináři počítač. Oběma tehdy hrozilo sedm až patnáct let vězení. „Pokud jsou lidé, kteří chtějí nad rámec toho, že se jedou vykoupat do Varadera, ještě pomoci, tak stačí, aby se s Kubánci bavili, aby jim říkali, jak vypadá demokracie v České republice. I to může pomoci rozbít totalitní systém na Kubě,“ dodal kurýr a novinář Jan Pergler.
Nelson Aguiar Ramírez, člen strany Partido Ortodoxo de Cuba:
„Zavřeli mě do věznice v provincii Guantánamo. Za přípravu protestní hladovky mě dali na samotku bez oken a bez světla. Byla to kobka třikrát jeden a půl metru a uzavíraly ji ocelové dveře. Nevěděl jsem, jestli je den, nebo noc. Všude se srážela vlhkost a rukama jsem musel pořád vymetat vodu. Podle vězeňského řádu smí být vězeň v této samotce pouze dvacet jedna dní. Já tam byl zavřený celý rok.“
Frank Correa, nezávislý novinář: "Lidé, kteří jsou označeni jako politicky nespolehliví, nemají šanci sehnat práci, nikdo si je nedovolí zaměstnat. Režim nám dělá takové naschvály, že nám nabídne práci někde daleko. Mně třeba řekli, abych šel na farmu na úplně jinou část Kuby krmit krokodýly. Nebo mi nabídli práci hrobníka. Oficiálně si tam vydělám málo, ale mám si přilepšovat tím, že budu okrádat nebožtíky. Když jsou pohřby, tak si hrobníci berou z mrtvých opasky nebo třeba zuby."
Lúis Cino, profesor literatury a nezávislý novinář:
"Lidé už ani nevědí, že by něco mohlo být jinak. Nemají žádné informace, netuší, že něco může fungovat lépe. To všechno jsou důsledky toho, jak zdejší režim manipuluje s informacemi.“
