Záměr ministerstva zdravotnictví rozšířit síť psychiatrické péče do každého okresního města v podobě středisek duševního zdraví je v principu správný krok, protože řada pacientů si nezaslouží vyčlenění do izolovaných psychiatrických nemocnic. Myslí si to psychiatr Cyril Höschl, který byl hostem Událostí, komentářů.
Psychiatr Höschl: Řada pacientů si vyčlenění a izolaci nezaslouží
Höschl: Za tři roky vzrostl počet nových pacientů o sedmdesát procent (zdroj: ČT24)
Cílem psychiatrické reformy, která podle ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka potrvá patnáct až dvacet let, je zbavit péči o lidskou duši společenského stigmatu. S tím souhlasí i Höschl, který rovněž mluví o tom, že je potřeba psychiatrii destigmatizovat.
„Psychiatrické nemocnice, respektive dřívější léčebny, jsou výsledkem několika desetiletí centralizovaného zdravotnictví, které akumulovalo veškerou problematiku mimo městské aglomerace. Takto léčebny původně na přelomu 19. a 20. století vznikaly; jejich cílem bylo uklidit nepohodlné a zlobivé jedince za horizont,“ upozorňuje Höschl s tím, že v současnosti je trend zcela opačný.
„Někteří pacienti ústavní léčbu nepochybně potřebují a budou ji potřebovat vždycky,“ zdůraznil s tím, že velké řadě dalších je ale potřeba vyjít vstříc. „Být vyčleněni a izolováni si nezaslouží, je to koneckonců škoda i z hlediska socioekonomického. Zdravotní péče a hotelové služby jsou ve svých důsledcích dražší než udržet někoho v přirozeném prostředí.“
Centrum jako mezistupeň
Řešení ministerstvo zdravotnictví spatřuje v centrech duševního zdraví; střediscích, ve kterých by našli pomoc pacienti s psychickými potížemi i jejich blízcí a která by podle plánů měla být v každém okrese.
V centrech mají pracovat týmy psychiatrů, klinických psychologů, sester a sociálních pracovníků a podle Höschla mají fungovat jako mezistupeň mezi ambulantní péčí u psychiatra v ordinaci a mezní hospitalizací.
„Byl by to první filtr, který by se pokusil situaci zvládnout dřív, než dojde k hospitalizaci, a ty, kteří se už někde léčili, by naopak pomáhal udržovat mimo ústavní zařízení. Bylo by možné, aby se na ně obrátily i těžší případy – pacienti s prvním vzplanutím schizofrenie, první epizodou psychózy, těžkou depresí,“ vysvětluje Höschl.
Že je rozšíření portfolia psychiatrických služeb žádoucí, může podle známého psychiatra doložit i statistika; za poslední tři roky v Česku o sedmdesát procent vzrostl počet lidí, kteří poprvé navštívili psychiatrické ordinace. To může být podle Höschla dáno tím, že se s prodlužující délkou života zvyšuje počet duševních onemocnění spojených se stářím, větší otevřeností psychiatrického systému v Česku a také postupnou ztrátou ostychu – čili oním smazáním stigmatu, které si psychická onemocnění a jejich léčba v republice dlouhou dobu nesla.