Již v pátek se konají jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Pro žáky devátých tříd jde často o velmi náročné a stresující období. Právě stres a nervozita mohou výkon zásadně ovlivnit. „V těchto dnech mohou hodně odpracovat rodiče,“ míní učitel matematiky a vítěz ceny Global Teacher Prize CZ Tomáš Chrobák, který zároveň radí, jak v těchto dnech k dětem přistupovat.
„Mám pro rodiče jeden tip, který vždy doporučuji, a to je předčasná oslava,“ podotýká Chrobák s tím, že by rodiče den či dva dny před zkouškami měli dítě vzít například na večeři a strávit společný čas. „Oslavíte nejen to, jestli se to povedlo nebo nepovedlo – což už teď nemá nikdo v ruce –, ale oslaví se energie, kterou jste tomu všichni věnovali,“ dodává.
Rodiče tím podle něj říkají dítěti, že cesta je důležitější než cíl. „Přijímačky jsou prostě rozřazovací. Někdy nemám v rukou to, že mě někteří porazí, a to i když jsem se hodně snažil. Ukazuji ale, že důležitá je práce za tím, nejen výsledek,“ míní pedagog a dodává, že daným aktem rodiče potvrdí dítěti určitou sebehodnotu – „Jsi pro mě důležitý, i když to nezvládneš.“
Podle Chrobáka jde přitom o jednu z největších obav u dětí. „Dítě si říká: ‚Já to nedám a zklamu, nebudou mě mít rádi.‘ A tímhle aktem můžou rodiče sejmout z dětí stres. Oni pak půjdou na přijímačky více v klidu a projeví se to nakonec i v těch bodech,“ míní.
Podle něj může i rodič hodně odpracovat tím, jak on vnímá svůj strach. „Obavy i strachy tam máme, ale ať je nepřeneseme na dítě. A ta předčasná oslava je fajn – uvolní se totiž i rodič,“ dodal.
Rozhovor o neúspěších
Pomoci podle něj může také rozhovor o neúspěších. „Jde o téma rozhovoru, které i já rád vedu se svými dětmi. Když se mi něco v životě nepovedlo, tak sdílet s nimi, co mi to přineslo, jak jsem to překonal,“ radí. „Když my jako rodiče mluvíme o tom, že se nám v životě vlastně hodně věcí nepodaří, ale jde o to, jak se k tomu postavíme – že jde o výzvu, se kterou jsem se porval a přineslo mi to a to, tak i dítě začne vnímat, že kdyby se mu přijímací zkoušky nepovedly, tak nejde o konec světa,“ podotýká.
Přijímací zkoušky jsou totiž podle něj často pro děti první takovou životní zkušeností, a proto mohou být děsivé. „V momentě, kdy i rodič sdílí své nezdary, tak to může hodně podpořit jejich vzájemný vztah. Přijímačky jsou mnohdy také jedna z prvních zkoušek vztahu rodič–dítě. I rodič je také hodně prožívá. Je to společná výzva,“ dodává.
„Jsme na té lodi společně – já mám strach o tebe a ty máš strach o to, jestli to zvládneš, a je to v pohodě. Stačí to jen pojmenovat,“ míní pedagog a dodává, že právě pojmenování strachů bývá další funkční psychologickou technikou.
Popsat strachy
„Co bude, když se to nepovede? Dáme si odvolání. A co bude, když nevyjde odvolání? Tak budou další kroky. Dítě tím dojde k tomu, že svět nekončí. Často se něčeho bojíme a je to jen to neznámé,“ poukazuje Chrobák a dodává, že dítě tak zjistí, že „nejšílenější“ variantou je, že by se zkusilo na danou školu za rok znovu přihlásit. Zásadní ale podle něj je, že dítě zjistí, že pro rodiče je i tak důležité.
„U těch, co jdou na přijímací zkoušky z páté třídy, je tento přístup velmi zásadní, protože to prostředí je extrémně výkonové a dítě potřebuje slyšet slova podpory, a to nejen slyšet. Důležité jsou činy,“ míní pedagog a zdůrazňuje, že výše zmíněnými kroky lze děti nejlépe podpořit.
„Jde hlavně o společný čas. Ne, že mu koupím pak nový mobil nebo tablet, protože když ty peníze mám, tak to de facto nestojí nic. Ale můj čas a pozornost, je to nejcennější, co dítěti můžu dát a co ono chce,“ uzavírá.
