Praha - Každoročně přibývá případů, kdy rodič cizinec unese české dítě do země svého původu. Za poslední čtyři roky české úřady řešily 130 takových případů. Nejčastěji jsou české děti unášeny na Slovensko, do Anglie nebo USA. Při jejich navrácení zpět nejlépe spolupracují například právě Slováci či Němci. Ne vždy ale pomáhají úředníci ze zemí, kde se k tomu zavázali.
Navrácení dítěte zpět do Česka často komplikují země, které nejsou v EU, nebo které nepodepsaly mezinárodní Haagskou úmluvu o únosech dětí. Takový problém řeší třeba Zdeněk Hromádka. Jeho dceru unesla manželka do Ruska před čtyřmi lety.
Svou osmiletou dceru Aničku viděl Zdeněk Hromádka naposledy loni v květnu. Hledat dívku do Ruska jezdí několikrát ročně, zatím neúspěšně.
Vše začalo v roce 2008. Manželé Hromádkovi se rozváděli, otec tehdy čtyřleté dívky opakovaně žádal Obvodní soud v Praze 4, aby zakázal matce vycestovat. Bál se, že unese dceru do Ruska, země svého původu. Matka dívku skutečně odvezla a nevrátila ji ani poté, co český soud loni v létě definitivně rozhodl, že má Anička vyrůstat u otce. A to i přes nátlak českých úřadů.
Podobně je tomu i v jiných evropských zemích. „Itálie, Řecko, Španělsko - to jsou státy, které spolupracují velmi špatně,“ potvrzuje Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Nejproblematičtější je spolupráce se státy mimo EU. V takových případech rodičům, jako je Zdeněk Hromádka, nezbývá, než pátrat na vlastní pěst.
