Přibývá mladých lidí, kteří mají invalidní důchod kvůli duševní chorobě. Jen ve věku do devatenácti let jich loni pobíralo dávku přes třináct set. Stále častěji kvůli úzkostným poruchám i těžkým depresím. Podle specialistů může být důvodem mimo jiné špatná dostupnost včasné péče.
Paní Lucie měla ve čtyřiadvaceti letech poporodní deprese, ale bála se, že ji okolí odsoudí a pomoc vyhledala pozdě. „Nebyla jsem schopná vstát z postele. Pořád jsem brečela,“ vzpomíná. Momentálně se léčí s bipolární poruchou. Zároveň získala první stupeň invalidity.
Po opakovaných hospitalizacích zažádal o invalidní důchod i Vít Kettner, který má nyní druhý stupeň. „Na gymnáziu se začala rozvíjet deprese, táhlo se to přes vysokou školu. Neléčená deprese se poté rozvinula v úzkosti až psychotické stavy,“ vysvětluje Vít Kettner.
Podle Lucie by měli lidé, kteří pociťují tyto problémy, situaci řešit včas. „Pak by se to mohlo dostat do horší fáze, což v mém případě byly sebevražedné sklony,“ podotýká.
Její slova potvrzují odborníci. Ti sledují nárůst mladistvých v invalidním důchodu i ve třetím stupni. „Pokud intervence přijde včas a přijde komplexně odborně, tak riziko, že onemocnění bude mít těžký nebo chronický průběh až s invaliditou, se výrazně snižuje,“ dodává předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie Tomáš Havelka.
V Centru duševního zdraví v Brandýse odborníci pomáhají lidem do práce i školy. A to už od šestnácti let. Obrátit se na ně mohou i sami zaměstnavatelé. Podle pracovní konzultantky IPS Terezy Havrdové je klíčová motivace, což je základ metody, která se jí za třináct let osvědčila. „Jakmile klient přijde, že má zájem o práci, chce pracovat, ví čemu by se věnoval rád, tak je velká šance, že se nám podaří najít zaměstnání, které ho bude bavit,“ podotýká konzultantka.
