Po smrti Zikmunda neměla hlavní větev lucemburského rodu žádného mužského potomka a Lucemburkové tak v 15. století, alespoň v té mužské linii, vymřeli. Přesto zde byla ještě jedna panovnice tohoto rodu, která několik desetiletí vládla přímo na lucemburském trůně, byla to vnučka Karla IV. vévodkyně Eliška Zhořelecká. S jejím odchodem ale Lucemburkové jakožto panovnický rod zmizeli úplně.
Posledním Lucemburkem na evropském trůně byla Karlova vnučka
Oslav 700. výročí narození Karla IV. se zúčastní i současný lucemburský velkovévoda Jindřich, který se má setkat s prezidentem Milošem Zemanem a členy vlády. Přestože velkovévoda vládne Lucembursku, Lucemburkem není. Pochází z rodu Bourbon-Parma.
Posledním mužským Lucemburkem byl syn Karla IV. Zikmund a s ním mužská linie rodu skončila. Na lucemburském trůně pak ještě vládla Eliška Zhořelecká, po ní ale už nastupují jiné šlechtické rody.
„To je prostě osud. A nebyl to jediný rod, který takto skončil. Třeba Přemyslovci pokračovali právě spojením s Lucemburky,“ připomíná Iveta Coufalová z Katedry historie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Historička zároveň dodává, že lucemburská krev se dál dědila po ženské linii a dala by se vystopovat i mezi současnými šlechtici.
Že se narodí pouze samé dcery a žádný dědic se mohlo stát jakémukoliv panovníkovi. Zda bude mít syny, nevěděl ani Karel IV., proto měl náhradní plán, že trůn převezme moravská větev Lucemburků.
Jan za Lucembursko, Karel za české země
Vévodství lucemburské vzniklo někdy kolem roku 963, což bylo období, kdy se vytvářela struktura Svaté říše římské. Hned od počátku tak mělo toto poměrně malé území významnou roli v rámci tehdejší evropské politiky.
Ale prvním, kdo se dostal skutečně dál za hranice vévodství, byl až Jan Lucemburský, kterému připadly po sňatku s Eliškou Přemyslovnou i Země koruny české. Byl tedy českým králem, ale první zemí pro něj po celý život zůstalo Lucembursko. „Karel ale už přesáhl tu optiku rodiny a už se díval mnohem šířeji otevřeným oknem a naopak prosazoval zájmy českých zemí. Asi proto se stal otcem vlasti,“ dodává s úsměvem historička Coufalová.