Praha/Banská Bystrica – V dějinách československé kriminalistiky šlo o mimořádně bestiální případ – a také poslední, který byl završen vykonaným trestem smrti. Štefan Svitek, známý později také jako „horehronský rozparovač“, měl s trestnými činy zkušenosti od mládí. Projevily se u něho silné deviantní a sadistické sklony, několikrát se pokusil o sebevraždu, byl závislý na alkoholu a lécích. Vrcholem pak byla brutální vražda jeho těhotné manželky a dvou dětí. Od popravy Svitka právě uplynulo 25 let.
Mladík ze slovenského Brezna zdědil mnohé od svého otce, který byl taktéž alkoholik a násilník. Sviták páchal nejrůznější trestnou činnost už v pubertě. Do svých 27 let strávil po různých věznicích dohromady téměř 8 let. Trestán byl za krádeže, týrání zvířat, únosy i znásilnění. Ještě než dovršil 25 let, už měl za sebou první protialkoholní a psychiatrickou léčbu. Obě procedury ale na jeho chování prakticky nic nezměnily.
Jeho poslední trestný čin se ale začal rýsovat manželstvím s ženou, která již měla dvouletou dceru z předchozího vztahu. Páru se narodila dcera a nedlouho poté čekali dalšího potomka. Svitek si často vybíjel zlost na manželce a svých dětech, až přišel 30. říjen 1987. Tehdy už od rána popíjel se svým kolegou a domů se z hostince vrátil až pozdě v noci. Vystrašená manželka se před ním společně se dvěma dcerami zamkla v ložnici a ignorovala jeho výzvy.
Rozzuřený Svitek dveře vylomil sekerou a manželku poté 16 ranami umlátil, poté pokračoval a několika údery sekerou zabil i obě dcery. Všechna těla poté rozčtvrtil a vyjmul vnitřnosti – vše zřejmě z důvodu silného sexuálního stimulu. Podobného zohavení bohužel nezůstal ušetřen ani šest měsíců starý plod v těle ženy.
Druhý den se neúspěšně pokusil oběsit. Sebevražda se ale nezdařila a policie ho zanedlouho dopadla. Podle soudních psychologů šlo o silně agresivní a psychopatickou osobnost se sklonem k sadomasochismu a zoofilii. Vše se navíc stupňovalo pod vlivem alkoholu v kombinaci se silnými léky.
Znalci tak došli k závěru, že Svitek bude představovat trvalé nebezpečí pro své okolí i společnost a není možné jej převychovat. Také sám Svitek nad svým činem nikdy nepocítil lítost, naopak vraždu popsal jako svůj nejsilnější sexuální zážitek. Soud v Bánské Bystrici proto rozhodl o trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 8. června 1989 v Bratislavě.
Celkem bylo v letech 1918-1989 v Československu popraveno na 1 207 lidí (nezahrnuje popravy za německé okupace). Nejvíce poprav se uskutečnilo od května 1945 do konce roku 1948, kdy bylo popraveno na 750 osob, z toho přes 730 na základě takzvaných retribučních dekretů. Podle nich mimo jiné mimořádné lidové soudy soudily „nacistické zločince, zrádce a jejich pomahače“; trest smrti byl vykonán zpravidla do dvou hodin po vyhlášení.
Trest smrti byl v bývalém Československu zrušen s účinností od 1. července 1990. Rozsudky smrti vynesené před tímto datem byly změněny na doživotí. Tak popravě unikl například asi poslední člověk odsouzený v ČR k absolutnímu trestu (v lednu 1989) Jaroslav Malý, jenž měl pykat za trojnásobnou vraždu; v červenci 1991 ve vězení zemřel. Dodnes si doživotní trest, jenž byl původně trestem smrti, odpykává Zdeněk Vocásek, jenž byl v září 1988 odsouzen za brutální dvojnásobnou vraždu.
Nejvyšším možným trestem v ČR je nyní podle trestního zákoníku, účinného od ledna 2010, doživotí. Výjimečným trestem se rozumí též trest odnětí svobody nad 20 až do 30 let. Nyní si v ČR odpykává doživotní trest 46 osob, z toho tři ženy.
