Takzvaní bílí koně jsou lidé, kteří chrání před vězením skutečné pachatele a kryjí i miliardové podvody. Reportéři ČT se zaměřili na to, jak takový byznys konkrétně funguje. Pro pořad natáčela Jevhenija Vachničenko.
Zakrývání skutečných majitelů firem, praní špinavých peněz a další trestná činnost, při které se pachatelé skrývají za bílé koně, patří k nejčastějším kriminálním metodám. Podobný typ obcházení zákonů Reportéři ČT v minulosti popisovali opakovaně.
Zaměřili se například i na jeden z nejzávažnějších finančních zločinů posledních desetiletí, kdy z Metropolitního spořitelního družstva zmizela více než miliarda korun. Jedním z bílých koní v této kauze byl Jan Jüngling, tehdy čtyřiašedesátiletý bezdomovec s trvalým bydlištěm na radnici Prahy 9 a s deseti záznamy v trestním rejstříku. Byla na něj napsána firma, kterou ve skutečnosti neovládal.
Společnost, ve které byl jediným jednatelem a společníkem, dostala v březnu 2013 od Metropolitního spořitelního družstva úvěr 186 milionů. Podobných úvěrů tehdy družstvo poskytlo skoro za 1,5 miliardy korun. V tomto případě policie dostala před soud nejen bílé koně, ale i několik lidí, kteří podle ní za podvody stáli. Kdo byl hlavním organizátorem ale dodnes není jisté. Dohledat se podařilo jen část peněz.
Osoby bez domova nebo rodinní příslušníci
Najít osoby, které se ocitly v roli bílých koní, není jednoduché. Může se jednat o lidi, kteří jsou bez domova, oslovené osoby on-line nebo rodinné příslušníky podvodníků, kteří neví, k čemu se upsali.
„Já bych typické bílé koně rozdělil do dvou kategorií. Tou první jsou ‚náhodní kolemjdoucí‘, osoby někým oslovené – ať už příbuznými či nějakými dlouholetými kamarády. Často tam nebývá vysvětlení, že taková činnost může být z hlediska zákona problematická. Druhou kategorií jsou profesionální bílí koně – tedy osoby, které do toho jdou s vědomím, že ta činnost může být z hlediska zákona problematická,“ sdělil analytik z Transparency International Marek Chromý.
Jedním ze způsobů, jak různé skupiny pachatelů bílé koně využívají, je například jejich dosazení do rolí jednatelů firem. Reálně nic nevlastní, ale mají na sebe napsané majetky a formálně operují často s milionovými částkami. „(Takový člověk) nevystupuje s tím, že je profesionální bílý kůň, ale tváří se jako krizový manažer. Najdeme řadu osob, které mají na sobě pět set, šest set, tisíc společností a fakticky vystupují jako profesionální správci, krizoví manažeři, ale fakticky se opravdu jedná o výkon činnosti bílého koně,“ poznamenal ředitel sekce kontroly a analýzy rizik Finanční správy ČR Jiří Žežulka.
Podle něj se bílým koněm také často stávají lidé ve složité ekonomické nebo životní situaci. „Třeba maminky na mateřské dovolené nebo osoby s větším množstvím exekucí,“ doplnil.
„Většinou jsou to osoby (...) s nepříliš velkým zájmem o dění ve světě, jsou to lidé často velmi důvěřiví, často v zásadních finančních problémech, pro které finanční přilepšení v řádu tisíců, třeba i za jeden podpis nebo za přeposlání jedné platby, se může jevit velmi atraktivní,“ popsal Chromý.
S bílým koněm bez podnikatelské historie se setkal redaktor ČT Dalibor Bártek. Šlo o případ praní špinavých peněz, které pocházely z Ruska. Nečinná firma s ruskými majiteli u České spořitelny přes své účty „protočila“ tři čtvrtě miliardy korun. Banka na to upozornila a policie zajistila sto milionů. Jednatelem byl čtyřiadvacetiletý mladík z Hořovic. Redaktorovi řekl, že žádné zkušenosti s podnikáním neměl. Na dotaz, zda ví, kolik firmou prošlo peněz, řekl, že ne. „Jen vím, že tam něco proteklo,“ dodal.
Ready-made firmy
Reportéři ČT se podívali také na to, jakým způsobem je možné hledat takzvané bílé koně a jak se dají ukrýt peníze tak, aby se k nim nedostaly úřady. Jednou z možností je koupě takzvané ready-made firmy, což je mezinárodně užívané označení pro předzaložené společnosti, které jsou ihned k dispozici.
Lze si vybrat stáří firmy, výši základního kapitálu i to, zda je plátcem DPH. Tato činnost je zcela legální. Česká pobočka Transparency International ale ve své analýze z loňského podzimu upozornila na to, že právě takzvané ready-made společnosti je možné využívat k nelegálním finančním transakcím.
„Historicky se služeb těchto firem využívalo proto, že zápis byl komplikovaný, což dnes prakticky už neplatí. Na druhou stranu si umím představit, že lidé občas poptávají společnosti s nějakou větší historií staršího data založení, proto se obracejí na tyto profesionální zakladače společností. A je potřeba podtrhnout, že se jedná o legální činnost,“ podotkl Žežulka.
Jedna z firem, která nabízí společnosti na klíč, je RTB Holding. Reportéři ČT se do ní vydali podívat se skrytou kamerou, aby se zeptali, jaké služby tam mohou nabídnout. Redaktorka přišla se záminkou, že si potřebuje uschovat své finance, aby nebyly součástí rozvodového řízení. Zaměstnankyni společnosti poprosila, zda by to šlo udělat tak, aby ve firmě nebyla jednatelem ani majitelem.
Offshorové společnosti
Jednatele v případě české firmy by si musela najít sama, ale následně redaktorce byla nabídnuta ještě jedna možnost. Nabídli jí, že by si mohla založit offshorovou společnost. Tam se dá ukrýt celá majetková struktura. Firma by stála kolem dvaceti až třiceti tisíc.
„Jsou to náročné finanční a majetkové struktury. Pak je i složitější pro orgány činné v trestním řízení tyto procesy rozkrývat. Je to skutečně finančně náročné pro nás, ale samozřejmě je to i velmi časově náročné. Nehledě na to, že tato trestná činnost je velmi často přeshraniční,“ vysvětlil mluvčí Policejního prezidia ČR Jakub Vinčálek.
V jiné firmě redaktorce nabídli, že si může založit společnost v Americe. Stálo by ji to asi tři tisíce eur (kolem 75 tisíc korun) s tím, že je nutné, aby se tam udržovalo účetnictví a podávala se hlášení za zaměstnance, i když by žádné neměla. To vše by za ni příslušná firma zařídila.
„Domnívám se, že to, v čem by teď Česko mělo nějakým způsobem zabrat, je spíše vymáhání stávajících pravidel a zákonů. Například součástí obchodního rejstříku je sbírka listin, do které téměř každá společnost v Česku musí odevzdávat nějaké zásadní dokumenty, které mají vliv na její provoz. (...) Ale čtyřicet procent firem tak nečiní,“ upozornil Chromý.
„Problematiku bílých koní nelze vymýtit. Můžeme ji omezit tím, jakým způsobem přistupujeme k ověřování společností, můžeme mít nějaké kontrolní nástroje, ale nikdy není možné se jich úplně zbavit. Nemůžeme ale na boj rezignovat. Na druhou stranu nikdy nemůžeme zvítězit,“ přiznal Žežulka z Finanční správy.
