Praha/Terezín – Pro Srby dodnes národní hrdina, pro Rakušany vrah, jehož čin byl na počátku prvního celosvětového konfliktu. Život Gavrila Principa, neduživého mladíka, který chatrné zdraví obětoval za nacionální ideály, je stále plný tajemství. Stoleté výročí jeho hlavní role v atentátu na následníka habsburského trůnu se blíží, a tak se kamery ČT vydaly do míst, kde Princip nedobrovolně dožil svůj krátký život – do terezínské pevnosti.
I po sto letech jsou názory na strůjce sarajevského atentátu různé. Historická literatura nejčastěji zmiňuje jeho čin jako faktický spouštěč válečného konfliktu. Právě kvůli smrti arcivévody Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželky Žofie Chotkové, jinak v monarchii populárního páru, Rakousko vyhlásilo otevřený konflitk Srbsku a otevřelo úvodní kapitolu první světové války. Podle řady odborníků byl ale válečný konflikt mezi mocnostmi na spadnutí, a tak se prý čekalo jen na příhodnou záminku.
Gavrilo Princip byl ale především nacionalista a utopista. Záhy po škole vstoupil do skupiny Mladá Bosna a spolupracoval také s podobnou organizací s názvem Černá ruka. Všechny měly podobný cíl – osamostatnit Bosnu od mocnářství. Princip si k tomu zvolil záškodnickou činnost a neváhal kývnout ani na výzvu zaútočit přímo na členy královské rodiny.
V Srbsku se tak záhy poté vytvořil kult uctívání mladého atentátníka, který v jisté podobě vydržel až dodnes. Právě po sto letech má být v Sarajevu odhalen Principův pomník. Stát bude nad soutokem Sávy a Dunaje v parku Kalemegdan, kde se nachází i známá pevnost. Postavení pomníku schválila samotná vláda. V zemi je po něm například pojmenováno několik škol. Nicméně obavy, že Bělehrad bude kvůli sarajevskému atentátu znovu obviňován jako hlavní viník první světové války, jsou patrné jak v srbských médiích, tak mezi politiky.
Princip využil návštěvy nástupnického páru v Sarajevu a 28. června 1914 několika výstřely smrtelně ranil oba manžele. Byl jedním ze sedmi osob určených k provedení atentátu, po nezdaru jednoho z nich se ale musel spolu s ostatními stáhnout. Nakonec si při skrývání v jedné ze sarajevských kaváren všiml, že František se Žofií neplánovaně projíždějí danou ulicí a rozhodl se konat…
Princip byl okamžitě po atentátu zadržen a jako neplnoletý odsouzen „pouze“ k 20 letům těžkého žaláře. Ty si odpykával v terezínské Malé pevnosti, kam byl dopraven spolu s dalšími dvěma spiklenci - o rok mladšími Nedeljkem Čabrinovičem a Trifkem Grabežem, kteří dostali rovněž dvacetileté tresty.
Princip nikdy neměl příliš pevné zdraví a pobyt ve vězení mu nepřidal. Samovazba, vlhkost a zima, desetikilové okovy, ubohá vězeňská strava a tehdy nevyléčitelná tuberkulóza rychle vykonaly své. Těžké okovy mu byly sňaty v roce 1916, kdy se u něho projevily příznaky těžké tuberkulózy, kvůli níž mu později musela být amputována paže. Pochován byl v neoznačeném hrobě na terezínském hřbitově a o dva roky později byly jeho ostatky převezeny do Sarajeva. Jeho druhové zemřeli v Terezíně už během roku 1916. Na tuberkulózu, stejně jako on.
