Praha – Uctění památky obětí komunismu tradičně pořádá Konfederace politických vězňů, pietní slavnosti se lidé účastnili v areálu Krematoria v Praze Motole na místě objeveného pohřebiště politických vězňů. Na pietní shromáždění dorazlili zejména rodinní příslušníci po zavražděných, popravených, umučených a zastřelených na hranicích, dále bývalých politických vězňů komunismu z let 1948-1989, bývalých disidentů z normalizačního teroru a také emigrantů, tedy všech, kteří mají co říci k obětem komunismu za 42 let jejich totalitní diktatury. Mezi jinými se piety účastnil třeba pražský primátor Bohuslav Svoboda.
V 50. letech, kdy komunistický režim rozpoutal nesmiřitelnou válku vůči svým odpůrcům a počet popravených lidí stoupal, rozhodli se komunisté zbavovat se těl svých obětí zpopelněním v krematoriích. Nejdříve ve Strašnicích, později v Motole. Podle tehdy platného nařízení však urny skončily ve věznicích. Teprve po roce 1958 na základě rozkazu ministra vnitra začalo jejich postupné předávání k ukládání do země. Nikoli však prostřednictvím pozůstalých rodin do rodinných hrobů, ale do společných jam, které měly navždy zůstat anonymními místy posledního odpočinku lidí, kteří se nechtěli smířit s likvidací svobody ve své zemi.
- Pieta k uctění památky obětí komunismu zdroj: ČT24
- Pieta k uctění památky obětí komunismu zdroj: ČT24
Informace byly pouze o hromadných hrobech v Praze–Ďáblicích. Existence dalšího pražského hromadného pohřebiště u krematoria v Praze–Motole však byla objevena díky Konfederaci politických vězňů teprve koncem 90. let. „Původně se myslelo, že většina politických vězňů, zejména těch popravených nebo těch, kteří zemřeli ve vězení, byli pohřbíváni v Praze–Ďáblicích, Motol příliš známý nebyl. Velkou zásluhu, že se o něm začalo mluvit, měl zakladatel dokumentačního střediska Konfederace politických vězňů Oto Stehlík. Podařilo se zjistit, že v letech 1950 až 1965 se sem svážely z celé republiky ostatky ve formě popela,“ naznačil neslavnou historii motolského krematoria historik Petr Blažek. Ve Studiu ČT24 dodal, že od 90. let, kdy bylo objevené místo poprvé upraveno, funguje jako pietní místo.
Milena Korzumplíková, předsedkyně správní rada Nadačního fondu Karla Hartiga
„Jsou to ti nejmladší, kteří musejí vědět, že svoboda není zadarmo. Že dnes se skláníme před památkou těch, kteří pro svobodu položili život. Zemřeli proto, že nebyli ochotni ohnout páteř a sklonit hlavu před zlem.“
Je tady i urna s popelem pilota RAF Josefa Brykse. Ten zemřel v lágru v Jáchymově v roce 1957. Angličané o něm natočili film, v Česku nesměl být ani řádně pohřben. „Určitě se ho báli, protože kdyby se ho nebáli, tak by vydali urnu rodině, až po 52 letech jsme se dozvěděli, kde vlastně je,“ dodal jeho synovec Karel Bryks.
Urny byly bez jmen, označeny jen krycími čísly. Ještě v roce 1965 bylo 5. května převezeno z pankrácké věznice do Motola 78 uren. Asi dvě třetiny z nich byly identifikovány. Zemřelí, kteří měli navždy upadnout v zapomenutí jako pouhá čísla, tak znovu dostávají alespoň svá jména.
