Před třiceti lety svatořečil Jan Pavel II. Anežku Českou. Šlo o událost, která předznamenala pád totalitního režimu v Československu. Po třiceti letech se na svatoanežskou pouť vydala spolu se svou rodinou Ludmila Bábíková. Vzala s sebou i svou dvouměsíční dceru, kterou nechala pokřtít na Anežku. Okamžik, kdy papež František nechal na Svatopetrském náměstí neplánovaně zastavit svůj papamobil, aby mohl malé Anežce požehnat, popsala v pořadu Události, komentáře.
Ludmila Bábíková v dětství od svých rodičů poslouchala příběh, kterak se vydali do Vatikánu na svatořečení Anežky České papežem Janem Pavlem II. U příležitosti třicátého výročí této události se proto spolu se svými sourozenci rozhodli, že zopakování pouti do Věčného města darují své matce k padesátým narozeninám.
Dva měsíce před tím Ludmila Bábíková porodila. „Nejsme žádní velcí cestovatelé. Narodila se nám ale velmi klidná a hodná dcera, což na pouti vrchovatě potvrdila. Proto jsme se rozhodli ji i přes její nízký věk vzít s sebou,“ vysvětlila.
Svou dceru nechala Bábíková i kvůli třicetiletému výročí svatořečení Anežky a s vidinou cesty do Říma pokřtít – na Anežku. „Křestním jménem je Edita podle svaté Edith Steinové, která je mou velkou oblíbenkyní. Ta je patronkou Evropy, tak jsme si říkali, že by bylo hezké, kdyby dcera měla při křtu patronku českou,“ sdělila.
Když oslavy třiceti let od svatořečení na Svatopetrském náměstí vrcholily, Bábíkové s dcerou si všiml papež František. „Zastavil papamobil, který nás už vlastně přejel, a dal pokyn, aby mu naši malou Editu Anežku přinesli,“ zavzpomínala dojatá matka v pořadu Události, komentáře na vytouženou, ale neplánovanou událost. Papež František děvčátko políbil a požehnal mu.
Tuto zkušenost Bábíková popisuje jako euforickou. „Byla jsem neskonale vděčná,“ popsala. „Když nám ji vrátili a já jsem se pak rozhlédla po celé rodině, všichni jsme měli slzy v očích. Byl to neskutečný zážitek,“ dodala s tím, že kromě narození dcer jde o nejsilnější okamžik, jaký kdy zažila.
Znamení naděje, interpretuje kněz
Kněz a ředitel rádia Proglas Martin Holík v celém příběhu spatřuje „vlídnou tvář církve“, která projevuje přátelství, náklonost a souznění. „Myslím, že takových momentů je nám v životě velmi potřeba,“ soudí. „Zdůrazním, že nejde o nic líčeného či chystaného, je v tom velká míra spontaneity. A to se nám na současném papeži velmi líbí,“ dodal.
Kromě toho požehnání děvčátku interpretuje i symbolicky. „Říká se, že naděje je malá holčička, která nikdy neztrácí dobrou náladu. V tomto smyslu je malá Edita Anežka určitě znamením naděje, příchodu dalších generací lidí, kteří už nebudou tak zaujatí minulostí jako my, kteří jsme žili v totalitě, a budou moci hledět dopředu,“ věří Holík.
