Jen těžko se v Česku najde strana, která by byla tolik propojená se svým zakladatelem, jako je hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Jeho šéf Tomio Okamura se během pěti let stihl stát senátorem, neúspěšně kandidovat na prezidenta, založit hnutí Úsvit a dostat jej do sněmovny, nechat se vlastními kolegy z hnutí vyloučit, založit hnutí SPD… a i s ním znovu uspět. Se ziskem překračujícím deset procent se strana dokonce zařadila mezi nejsilnější formace v nové sněmovně.
Ostrý jazyk znovu zabral, Okamura přivedl po Úsvitu do sněmovny i SPD
Pětačtyřicetiletý Tomio Okamura se narodil v Japonsku, jeho matkou je Češka, otec má japonsko-korejský původ. Přestože v Japonsku žil jen několik let, rád a často se k němu hlásí – stejně jako k tomu, že se narodil na Moravě. A rád mluví i o začátcích své kariéry, kdy pracoval třeba jako popelář nebo prodejce popcornu v kině.
V Česku začínal Okamura své veřejné působení jako pořadatel a organizátor nejrůznějších společenských akcí. Například v roce 2004 pořádal Česko-japonský koncert na podporu obnovy Karlova mostu, organizoval sportovní dny nebo dny dětí, kam pozval třeba čtyřicetičlenný japonský dětský dechový orchestr. Jindy propagoval japonské bojové umění kendó, samuraje, skládal origami nebo předváděl japonský čajový obřad.
Zkušenosti s provázením japonských turistů zúročil ve vlastním podnikání – nejdřív zastupoval japonské cestovní agentury v Česku, později založil vlastní cestovní kancelář Miki Travel Prague. Ta se zaměřovala hlavně na japonskou a jihokorejskou klientelu. Spoluvlastnil také obchod s japonskými potravinami a módou.
Tomio Okamura ještě jako viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (9. 2. 2012)
Do širokého povědomí Čechů ho ale dostala až práce mluvčího Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. V médiích vystupoval jako odborník na cestovní ruch, vyjadřoval se ale i k dalším tématům – problémům s taxikáři, vízům, kapsářům, směnárnám, ale třeba i mýtnému pro autobusy. Mezi novináři byl oblíbený pro svou ochotu mluvit kdykoli a o čemkoli.
Ne každému ale bylo Okamurovo vystupování po chuti. Konkurenční Asociace cestovních kanceláří mu dokonce za některé jeho výroky hrozila žalobou. V roce 2009 se stal v prvně zmíněné společnosti viceprezidentem, přesto se o ní v médiích už psalo jako o „Okamurově asociaci“.
Umění vládnout, umění žít
Politické ambice dal tento „jediný šikmooký Moravák na světě“ (jak sám sebe s oblibou označuje) poprvé výrazněji najevo ve svých knihách Český sen a především pak Umění vládnout. „Nejsem politik ani politolog. Ale jsem občan země, která je mou vlastí. Země, kterou i moji předkové pomáhali budovat, umírali za ni nebo trpěli v nacistických a komunistických kriminálech. To neznamená právo, znamená to povinnost zapojit se, v rámci možností, do veřejného dění, do práce pro naši zem,“ napsal v roce 2011.
„Politika není nic špinavého. Špinavý může být jen politik, politika sama je správa věcí veřejných a měla by být odpovědností každého z nás,“ uvedl. Kritizoval, že politici nemají vize s výjimkou jediné – vyhrát volby a být ve vládě. Svou politickou trilogii završil knihou Umění přímé demokracie – Kam dál Česko?
Už následující rok se jako nezávislý stal senátorem za Zlínsko, když ve druhém kole získal dvě třetiny hlasů a porazil tehdejšího hejtmana Stanislav Mišáka z ČSSD. Hned po zvolení oznámil, že chce kandidovat na prezidenta. Podle něj by mohl z Pražského hradu lépe prosazovat svůj volební program než ze Senátu.
Křest knihy Tomia Okamury Český sen v pivovaru U Medvídků (15. 4. 2010)
Okamura se sice do první přímé volby přihlásil, po kontrole petičních archů a odpočítání neplatných podpisů mu ale klesl počet podpisů pod limit 50 tisíc. Nesplnil tak jednu z nutných podmínek a ministerstvo vnitra ho do voleb nepustilo. Rozhodnutí následně potvrdil i soud, u kterého si Okamura stěžoval.
Druhou ránu mu zasadila organizace Transparency International, která Okamurovu kampaň vyhodnotila za nejméně transparentní z 11 prezidentských kandidátů. „Z hlediska transparentnosti to byla úplná tragédie. Nezveřejnili téměř nic, nebo informace byly velmi špatně dohledatelné,“ uvedli na adresu kampaně Okamury a také Jany Bobošíkové.
Od Úsvitu do soumraku
Po Senátu a Hradu se dalším cílem stala Poslanecká sněmovna. Na jaře 2013 proto založil politické hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Název vycházel z knihy Úsvit ekonoma Pavla Kohouta, který podpořil myšlenku zásadní změny politického systému a přímé volby poslanců. Krátce nato se ale Kohout od Okamurova hnutí distancoval.
Hlavním bodem programu Úsvitu bylo prosazení přímé volby i odvolatelnosti politiků nebo posílení pravomocí prezidenta, který by měl nově řídit vládu. Okamura své hnutí do sněmovny ještě týž rok na podzim skutečně přivedl, když získali 6,9 procenta a 14 poslaneckých křesel. Počtem hlasů těsně přeskočil i lidovce.
Uvnitř hnutí ale postupně sílily spory. Členové kritizovali třeba to, že Okamura řídí Úsvit zcela sám, je po dobu pěti let neodvolatelný a může sám zavazovat hnutí až do částky deset milionů korun. „Je tu spousta lidí, kteří do rozhovorů nechodili vůbec, byť byli odborníky. Všude byl Okamura, ať to bylo jakékoli téma. A když tam proti němu seděl odborník, tak ho dostal. Kvůli špatně napsaným stanovám navíc nebylo možné přijímat další členy. U nových zase byla dvouletá čekací doba. To není demokratické,“ řekl tehdy poslanec Marek Černoch.
„Rasista ani xenofob být nemůžu“
Dalším vadili Okamurovy kontroverzní výroky o Romech, cizincích nebo muslimech. Šlo třeba o „návod na ochranu před islámem“, který Okamura sdílel na sociální síti. V něm lidem radil, aby chodili venčit prasata kolem mešit a míst, kde se pohybují muslimové. Jindy zase ve vězení navštívil muže odsouzeného za rasově motivovanou vraždu.
Později řekl, že text by v takové podobě už nesdílel. „Takový příspěvek, kde jsou prasátka a nějaké kebaby, zbytečně bagatelizuje téma, zbytečně zastírá skutečný rozsah nebezpečí. Takže já bych to formuloval rozhodně jinak,“ uvedl po kritice.
Tomio Okamura na demonstraci proti migraci na Václavském náměstí (17. 10. 2015)
Okamura se ale vždy ohrazoval proti tomu, že by byl xenofob nebo rasista. Podle něj jen pojmenovává věci pravými jmény. „Na rozdíl od všech, já jsem byl obětí xenofobie a rasismu celé dětství. Při pohledu na mě, já xenofob ani rasista nemůžu být,“ řekl.
Vyloučen z vlastního hnutí
Neshody v hnutí naplno propukly počátkem roku 2015. Okamura přiznal, že je hnutí v minusu. Komise vedená poslancem Úsvitu Jiřím Štětinou požádala Okamuru k vrácení 560 tisíc korun, které podle ní dostal neoprávněně, a vyzvala ho k rezignaci. Zároveň upozornila na podivné platby, které z hnutí odcházely. Ještě týž den Okamuru z poslaneckého klubu jeho kolegové vyloučili. Ten to označil za puč a pokus o převzetí strany.
Postupně hnutí opouštějí další členové. V květnu 2015 Okamura definitivně odchází a s poslancem Radimem Fialou zakládá nové hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Do loňských krajských voleb šlo ve většině regionů v koalici se Stranou práv občanů, blízké prezidentovi Miloši Zemanovi, s níž je spojuje především protievropská a protiimigrační politika.
Ne každý Okamurovy názory sdílí. Na snímku pomalovaný billboard v Praze 3 (19. 10. 2017)
Nové hnutí programově navázalo na Úsvit, v řadě témat a především v rétorice ale přitvrdilo. Kromě přímé demokracie a zavedení referenda SPD například žádá vystoupení z EU, zpřísnění migrační politiky nebo obnovení povinného vojenského výcviku. Silně se strana vymezuje proti islámu, někteří členové ho místo za náboženství označují za ideologii a volají po jeho zákazu.