Hádky o podobu ochrany přírody v Národním parku Šumava mezi ekology a místními starosty se přenesly do Senátu. Ekologové v petici požadují uzákonit ochranu divoké přírody na polovině rozlohy parku a omezit tam výstavbu. Starostové hájí právo na rozvoj svých obcí. Na jednom se během úterního slyšení shodli všichni: Národní park je nutné zachovat v co nejlepším stavu, aby tam turisté nejezdili kvůli lyžování a sportovním aktivitám, ale kvůli unikátní přírodě.
Starosta šumavské obce Kubova Huť Zbyněk Klose souhlasil s tím, že „pilířem prosperity pro Šumavu je ochrana přírody a krajiny“. Doporučil co nejmenší zasahování lidí do přírodních procesů. Podobně člen rady parku Jaroslav Neužil se vyslovil proti radikálním změnám v šumavské krajině.
Jaromír Bláha z Hnutí Duha uvedl, že petici ekologů podepsalo už přes 60 tisíc lidí. Vládní novela podle něj míří dobrým směrem, neboť stanoví ochranu přírody jako prioritní cíl v národních parcích. Měla by také uzákonit, aby přírodě bylo ponecháno nyní alespoň 30 procent plochy parku a do roku 2030 až polovina území parku, uvedl Bláha. Dalším požadavkem je „omezení další zástavby harmonické krajiny Národního parku Šumava“, což je podle Bláhy vůbec největší hrozba.
Kritici těchto požadavků argumentují tím, že lesy v bezzásahovém území vysychají a že toto území vytváří neprostupnou bariéru pro návštěvníky. Podle profesora Pavla Kindlmanna z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jsou ale obavy z vysychání nepodložené.
Podle Neužila i starostové souhlasí s tím, že do parku nelze volně pustit 1,5 milionu návštěvníků, kteří na Šumavu ročně přijedou. Podle něj mají možnost chodit po turistických cestách a divočinu navštívit v rámci organizovaných prohlídek, což prý už veřejnost ocenila.
Senátorka za ČSSD Eva Syková však dál věří v konsenzuální podobu zákona, který čeká na schválení sněmovnou.
Ministerstvo chce do národních parků pustit divočinu
Národní parky, pro které ministerstvo životního prostředí připravuje nová pravidla fungování, jsou v republice čtyři – Šumava, Krkonoše, Podyjí a České Švýcarsko – a už několikátým rokem se debatuje o možnosti tento výčet rozšířit ještě o středočeské Křivoklátsko.
Momentálně parky zabírají 1,5 procenta českého území a ze zákona chrání nejcennější přírodu, významnou i z mezinárodního vědeckého hlediska. V jejich prvních (nejexkluzivnějších) zónách se vůbec nehospodaří, jen výjimečně se povoluje například odstranění nepůvodních rostlin. Současně s tím se tam mohou návštěvníci pohybovat pouze po značených cestách.
Zákon si klade za cíl, aby se v národních parcích vyvíjela příroda bez zásahů člověka na většině území, doslovně hovoří o „zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše“.
