Brno – Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová kritizuje fungování protialkoholních záchytných stanic. Ze šesti kontrolovaných zařízení bez problémů neprošlo ani jediné. Šabatové se nelíbí podmínky ani zacházení se zachycenými lidmi v některých z nich. Podle ombudsmanky jsou problémy způsobeny tím, že zákon nestanovuje žádné podmínky péče o klienty. S návrhy na změnu se proto její kancelář obrací na ministerstvo zdravotnictví.
Nedostatečná bezpečnost a také zbytečné používání omezovacích prostředků – jedny z nejčastějších pochybení, na která Kancelář veřejné ochránkyně práv při svojí kontrole narazila. Právě agresivita vůči sobě nebo ostatním má být tím hlavním důvodem, proč člověk na záchytné stanici končí. Jenže většina zachycených putuje do hromadných ložnic, což riziko konfliktu ještě zvyšuje.
„Personál není schopen na agresivní jednání rychle reagovat, zaměstnanců je totiž málo, převažují ženy. Pracovníci záchytek navíc často nejsou vyškoleni ve zvládání agresivních osob. V jedné stanici s kapacitou deseti osob mají ve službě pouze jednu zdravotní sestru,“ vypočítává problémové aspekty zpráva ombudsmanky.
Ministerstvu zdravotnictví proto navrhuje zaměstnat více mužů, důkladně všechny zaměstnance proškolit a vyčlenit alespoň jednu samostatnou místnost pro ty nejagresivnější pacienty.
V České republice funguje 17 záchytek. Ombudsmanka zkontrolovala šest z nich – v Karviné, Kroměříži, Liberci, Ostravě, Plzni a v Praze. Pochybení odhalila v každém z kontrolovaných zařízení.
Nedostatečně zajištěná bezpečnost pak vede k tomu, že zaměstnanci mnohdy neoprávněně používají omezovací prostředky - tedy zklidňující léky nebo kurty. „Ve více než polovině náhodně vybraných případů nebyly důvody omezení dostatečně zaznamenány, takže ani nelze vyhodnotit zákonnost použití omezovacího prostředku,“ dodává zpráva.
Ombudsmanka upozornila také na fakt, že podávání tzv. neklidové medikace, která slouží k omezení pohybu, může potencionálně ohrozit život intoxikovaného člověka. Pokud je to tedy nezbytně nutné, měl by personál upřednostnit mechanické omezení - tedy kurty.
Ombudsmanka Anna Šabatová o pochybeních pracovníků záchytek
„Pracovníci záchytek vykonávají velice těžkou a obětavou práci. Jde o to vytvořit jim takové personální a materiální podmínky, aby ji mohli dělat lépe. V současné době stanice nemají dostatek zaměstnanců, především mužů, a také nejsou dostatečně vybaveny.“
Pod palbu kritiky ombudsmanky se záchytky dostaly také kvůli tomu, že na nich není po celou dobu provozu přítomný lékař. Přitom by to měl být právě on, kdo rozhodne nejen o přijetí pacienta, ale také o použití omezovacích prostředků. Zdravotní sestry, které na sebe toto rozhodnutí přeberou, tak překračují svoje pravomoci. I to by se mělo podle veřejné ochránkyně práv změnit.
Cena za vystřízlivění? Od 600 do 4 300 korun
Poslední výtka – neexistuje jednotný poplatek za pobyt v záchytné stanici. Za jednu noc strávenou v brněnské psychiatrické nemocnici pacient zaplatí 700 až 1 500 korun podle toho, jestli se do ní dopraví sám, nebo ne. Vystřízlivění v pražské městské nemocnici už vyjde na 1 950 korun, ještě o padesát korun víc zaplatí opilci v Ostravě. „Tento nesoulad považuje ochránkyně za problematický. Zákon by měl jasně stanovit výši platby za pobyt na stanici, nebo alespoň způsob jejího výpočtu,“ nabízí řešení zpráva.
Fakturu za pobyt navíc uhradí pouze 15 až 30 procent zachycených a zařízení se tak dostávají do ztráty. Stanice jsou tak závislé na příspěvcích od krajů. V Česku funguje 17 záchytných stanic. Dohromady jim opilí lidé dluží zhruba 120 milionů korun. Tento systém je dlouhodobě neudržitelný, říká zpráva ombudsmanky a žádá ministerstvo o změnu.
Mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová ČT potvrdila, že do připravovaného návrhu zákona ministerstvo připomínky zapracuje. „Návrh zákona pamatuje například na to, že o přijetí pacienta vždy rozhoduje lékař a to nejpozději při příjmu,“ popsala Čechová.
Nově také z důvodů, kdy je možné člověka na záchytku odvézt, má vypadnout vágní termín vzbuzování veřejného pohoršení. „Naopak odvézt bude možné toho, kdo se není schopný kontrolovat a ohrožuje sebe nebo svoje okolí a zároveň ho není uklidnit jiným způsobem. Na záchytce musí být pacient jen po nezbytně nutnou dobu, maximálně po dobu 24 hodin,“ dodala.
Počítá se také s personálním posílením záchytek a z investicemi do vybavení. Čechová ale zdůraznila, že o výši poplatku na záchytkách rozhodují kraje, které je zřizují, nikoliv ministerstvo. Sjednocení jejich výše na republikové úrovni podle není v gesci ministerstva.
