Praha – Uplynulo 75 let od obsazení Čech a Moravy nacistickým Německem. Během okupace zemřelo v odboji 100 tisíc lidí. Nacisté také vyvraždili většinu židovského obyvatelstva. Obsazení 15. března 1939 bylo obrovským překvapením nejen pro civilní obyvatelstvo, ale i pro vládní představitele. Většina československé vojenské aktivity se totiž v té době přesouvala na Slovensko a Podkarpatskou Rus. „České země se měly stát minimálně militarizovanou zónou,“ připomněl historik Karel Straka.
Období takzvaného Protektorátu Čechy a Morava bylo jednou z nejtemnějších kapitol české historie. Formální hlavou okupovaného Česka, které bylo součástí Třetí říše, zůstal sice prezident Emil Hácha, moc měl však v rukou úřadující říšský protektor.
Hned na začátku okupace gestapo pozatýkalo činitele sociálních demokratů a komunistů a také německé emigranty. Následovaly popravy. Mezi prvními popravenými podle směrnice o „zvláštním zacházení“ (to znamená bez soudu) byli v listopadu 1939 studentští funkcionáři po pohřbu Jana Opletala, který se stal další demonstrací proti okupační moci.
Za nacistického protektorátu bylo v zemi popraveno minimálně 8 200 lidí, na 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech, dalších 3 400 lidí zemřelo při nuceném nasazení na práce v Německu. Obětí nacistického teroru se staly i celé vesnice, z těch nejznámějších Lidice a Ležáky.
Maďaři mířili na Podkarpatskou Rus
České země byly v březnu obsazeny, Slovensko vyhlásilo samostatnost, ale okupován byl i někdejší východ republiky – Zakarpatská Ukrajina, kde probíhal masivní nástup maďarských vojsk. „Vývoj Podkarpatské Rusi byl specifický. Od pomnichovské autonomie vývoj spěl k osamostatnění Podkarpatské Ukrajiny,“ říká historik Straka.
Maďarská armáda zahájila útok na Podkarpatskou Rus už 14. března, tedy v den, kdy došlo k vyhlášení Slovenského státu. Tím byly československé jednotky na Podkarpatské Rusi odříznuty od zbytku Československa, který byl další den obsazen německou armádou. Situaci českých jednotek ztěžovalo i to, že vypuklo na Podkarpatské Rusi povstání místních nacionalistů, kteří chtěli vyhlásit samostatný stát. 15. března 1939 byla vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina, Maďaři ale zesílili svůj útok a velitel českých obránců Podkarpatské Rusi nařídil území opustit. Osmnáctého března tak zanikla republika Karpatská Ukrajina a území se připojilo k Maďarsku.
Zakarpatská Rus měla už od listopadu 1938 jistou autonomii a dokonce vlastní vládu. „Bylo tam několik odstředivých proudů a jejich úsilí směřovalo k autonomii,“ řekl Straka. Dvě třetiny obyvatelstva byly přitom rusínské národnosti, třetina pak Ukrajinci.
„Ovšem byl tu zájem Maďarska, které snahy o autonomii Podkarpatské Rusi rozhodně neuznávalo a území chtělo zabavit,“ připomněl Straka maďarský zájem o nejvýchodnější cíp tehdejšího Československa.
