Před čtyřiceti lety, dne 30. října 1975, bylo právě 9 hodin 20 minut a v Praze-Suchdole došlo v tu chvíli k neštěstí, které se do historie zapsalo, jako nejhorší letecká katastrofa na území České republiky. Letadlo DC-9 jugoslávské letecké společnosti se 120 cestujícími na palubě mířilo k přistání na ruzyňské letiště. V husté mlze však narazilo do vrcholu Sedlecké skály v údolí nad Vltavou a v jeho troskách zahynulo 79 lidí.
Necelých devět kilometrů od začátku přistávací dráhy zavadil stroj podvozkem o zídku, pod ostrým úhlem dopadl na zem a setrvačností urazil ještě několik set metrů, během nichž se trup letadla rozpadl.
Jen náhodou se letadlo zřítilo do prázdné zahrádkářské kolonie a ne do blízké zástavby rodinných domů. Kusy letadla a také požáry, které v místě vznikly, zničily několik chat a největší zbytek trupu se zastavil jen nedaleko vily v ulici Na Rybářce.
Okolnosti nehody nejsou dodnes úplně jasné. Úřady tehdejšího socialistického Československa byly na informace skoupé a zřejmě neexistují žádné autentické filmové ani televizní záběry. Vyšetřování skončilo závěrem, že tragédii zavinila posádka letecké společnosti Inex Adria Aviopromet.
Dva piloti a dvě letušky zahynuli, jedna stevardka přežila. Podle některých zdrojů měly na neštěstí podíl také nepřesně fungující výškoměry, oficiální informace se však rozcházejí a odborníci tuto variantu většinou vylučují.
Smutek na letišti a slavní záchranáři
Shodou okolností byli mezi cestujícími také zaměstnanci ruzyňského letiště i profesionální piloti. „Z našeho Řízení letového provozu zemřelo dvanáct lidí,“ vzpomíná tehdejší asistentka leteckého dispečera z ruzyňského letiště Jaroslava Palivcová. „Můj kolega Václav, který tehdy naváděl letadlo na přistání, z toho byl zdrcený. Okamžitě po nehodě šel od výslechu k výslechu, předávaly si jej snad všechny bezpečnostní složky.“
Samotná Jaroslava Palivcová měla v den nehody volno, na ruzyňské řídicí věži proto nebyla a slyšela o neštěstí z rádia. „My jako zaměstnanci jsme se mohli jet na místo havárie podívat. Já jsem ale odmítla,“ vypráví. „Po té, co se ta zpráva rozšířila po letišti, začali jsme našim zaměstnancům na chodbě připravovat pietní stolek s jejich fotografiemi. Mezi cestujícími byl i jeden manželský pár, oba u nás pracovali a oba zahynuli. Zůstala tady po nich dvanáctiletá dcera.“
- Pád jugoslávského letadla 30. října 1975 je největší leteckou tragédií na území České republiky
- V přípravě na přistání narazil letoun do Sedlecké skály nad údolím Vltavy v Praze-Suchdole
- Celkem 79 cestujících zahynulo, z toho dva piloti a dvě letušky jugoslávské posádky, 41 pasažérů nehodu přežilo
- Okolnosti, za kterých k tragédii došlo, se nikdy nepodařilo beze zbytku objasnit. Oficiální verze zní, že hlavní vinu nesou piloti
- Událost vstoupila do historie záchranářství. Během půl hodiny po pádu letadla se z jeho trosek podařilo vyprostit všechny raněné
Jak přesně k nehodě došlo, není tedy zcela zřejmé, jisté však je, co následovalo bezprostředně po ní. Suchdolské neštěstí se zapsalo do dějin pražské záchranné služby jako nejtragičtější a nejdramatičtější zásah v historii a také jako obdivuhodně zvládnuté manévry. Za pět minut po prvním nahlášení byly v místě tragédie první tři sanitky s lékaři, za dalších deset minut čtyřicet sanitek a za třicet pět minut po pádu letadla byli všichni ranění vyproštěni z trosek.
Technický magazín iDnes – Technet citoval v roce 2012 v rozsáhlém článku o suchdolské tragédii bývalou vrchní sestru pražské záchranné služby Marii Fořtovou, která 30. října 1975 koordinovala záchranné práce. Podle jejího svědectví se nehoda stala paradoxně v tu nejlepší vhodnou dobu.
„Byl všední den, dopoledne, devět hodin ráno. V těch devět nám nastoupila poslední parta. Služby nastupovaly v půl sedmé, v půl osmé a v devět,“ popsala situaci Marie Fořtová. Zatímco autentické záběry havárie zřejmě skutečně neexistují, 9 let po události ji podruhé proslavil seriál Československé televize Sanitka režiséra Jiřího Adamce.
Praha, Bratislava, Damašek…
Pro dopravní letectví tehdejšího Československa byla 70. léta mimořádně tragickou érou. Jen necelý rok po pádu letadla v Praze se zřítil sovětský Iljušin u rekreační oblasti Zlaté Piesky v Bratislavě. Let s osudovým názvem ČSA 001 převážel civilní pasažéry na trase z Prahy do Bratislavy. Letadlo skončilo přímo v oblíbeném jezeru běžně využívaném turisty, zahynulo 76 lidí.
Memento ve své historii má také přímo letiště na pražské Ruzyni. Chvíli před přistáním se zde 19. února 1973 zřítil Tupolev Tu-154 přilétající z Moskvy, když se náhle sklopil přídí k zemi a klesl pod sestupovou rovinu. Jeden z pilotů, který nehodu přežil, popsal vážné technické problémy a takřka neovladatelné letadlo těsně před pádem. Stroj narazil do zmrzlé země necelý půl kilometr před prahem dráhy. Zahynulo 66 cestujících.
Letadlo mířící z Kodaně do Zábřehu za velmi podivných okolností spadlo 26. ledna 1972 v lesích poblíž Srbské Kamenice. Zemřelo 27 lidí. Nejhorší letecká nehoda v celé historii výhradně Československých aerolinií se však stala 19. srpna 1975 v syrském Damašku.Tehdy zahynulo 126 osob. Dopravní letoun Il-62 letěl na lince Praha – Teherán s mezipřistáními v Damašku a Bagdádu. Při přistávacím manévru v syrské metropoli ale havaroval a začal hořet. V troskách zahynulo 115 cestujících a všech jedenáct členů posádky, dva cestující, student a půlroční dítě nehodu jako zázrakem přežili. Příčina nehody nebyla jednoznačně určena.
